Dìti moje… (3)
aneb cesta do Indonésie
Komodo – Lombok – Flores – Bali
To jsou hlavní ostrovy, které jsme navštívili. Pøi plavbì lodí jsme zastavovali na nìkolika malých ostrùvcích, kterých je ve Floreském moøí nespoèet…
Koneènì u moøe
Ne¾ se rozepíšu o našem pobytu na ostrovì Gili, udìlám malou odboèku. Na ka¾dém zájezdì je velice dùle¾ité kdo tento zájezd øídí. Jednoduše velmi zále¾í na prùvodci.
Mohu napsat, ¾e jsme mìli štìstí. Náš prùvodce, jmenoval se Jo¾ko, byl to mladý (38 let), zkušený mu¾. Sedm let ¾ije v Indonésii. Ovládá tamní øeè, co¾ je velmi dùle¾ité.
Do Indonésie jel díky výbìrovému øízení studovat. Pak jeden rok uèil na vysoké škole anglickou konverzaci. Pøešel do slu¾eb Cestovní kanceláøe BUBO, kde pùsobí dosud. Nejvìtší pøedností je, ¾e se spøátelil s místními obyvateli tak dalece, ¾e ho pova¾ují za èlena rodiny. Ani jednou jsem ho nevidìl nervózního. Stále úsmìv na tváøi a problémy øešil (a nebylo jich málo) s nadhledem.
Po asi tøíhodinové jízdì autobusem jsme dorazili do pøístavu na ostrovì Lombok. Èekala nás cca tøíhodinová plavba malou lodí na ostrov Gili. Plavba byla zajímavá. Kdy¾ jsme vypluli, rozfoukal se vítr a s naší lodièkou si pìknì pohrával. Naše pøíï mìla výkyv nahoru a dolù dobré dva metry. Nìkteøí se nacpali kinedrylem, mnì se to však líbilo. Úplnì nový zá¾itek.
Není umìní plout po klidném moøi. Vìøil jsem, ¾e nás vezou zkušení námoøníci.
®iví a zdrávi jsme dopluli do pøístavu na ostrovì Gili. Ubytování bylo standardní, èili dobré. Následovala veèeøe a proto¾e Marie mìla narozeniny trochu se posedìlo a spát se šlo ve 22 hod. Znamenalo to v 16 hodin našeho, støedoevropského èasu. Bylo nám sdìleno, ¾e plná aklimatizace se dostaví za šest dnù. Ka¾dý den pøedstavuje jednu hodinu aklimatizace. Mohu øíci, ¾e jsem se cítil dobøe a také jsem výbornì spal.
Ráno jsem zjistil, ¾e mi po polštáøi lozí maliècí mraveneèci a z koupelny si to po podlaze mašíroval pìknì velký šváb. Jako samozøejmost jsme všichni brali na vìdomí, ¾e nám po stropì lezly malé ještìøièky. Mají své jméno, ale nevzpomenu si.
Všechno jsem pøe¾il bez úhony. Ráno jsme nastoupili na loï. Velikost lodi byla asi tak jako vèera, jen mìla ve dnì ètyøi okna. Tìmi jsme pozorovali co se dìje pod námi. Pozorovali jsme ¾elvy, ryby a rybky, všechno v nádherných barvách. Také korály byly nádherné. Výhodu to mìlo, ¾e jsme mohli lodí podle potøeby manévrovat a tím pozorovat, co se pod námi dìlo.
Zastavovali jsme u tøí ostrovù, kde jsme šnorchovali. Aè vybaveni na šnorchlování jsem mìl svoje, nìjak se mi nedaøilo. Pøi ponoøení do vody mi stále voda tekla do úst. Vystoupil jsem na loï a pùjèil si zaøízení od Jo¾ky. Opìt jsem nabíral vodu. Byl jsem z toho neš»astný. Taková podvodní krása mi pøece nemù¾e ujít.
Øešení se našlo. Vzal jsem si plovací vestu a brýle. Proto¾e jsem nemusel plavat, zùstalo mi dost sil a dechu k tomu, abych podvodní krásu mohl pozorovat.
Málem se stal velký malér. Pøi šnorchlování najel cizí èlun do Petra a poranil ho. Mìl nara¾ené rameno. Od lodního šroubu odøená záda a poranìné koleno. Loï ujela. Ještì¾e je Petr vyškolený v potápìní.
S malými pøestávkami a z pøejezdy od ostrova k ostrovu jsme pro¾ili krásný den. Byli jsme informováni, ¾e podmoøská fauna je v tìchto místech jedineèná a není nikde jinde k vidìní. V tìchto místech, na rovníku, se toti¾ mísí vody Atlantického a Tichého oceánu. Nikde jinde na svìtì, se toto nedìje.
Nejen podvodní ¾ivot je nádherný, ale i plá¾e. Jsou barevné - pøekrásnì bílé, šedé, ale také rù¾ové. Fotit jsem nemohl, proto¾e naše loï v¾dy kotvila 20 a¾ 30m (nìkdy i více, podle hloubky moøe) od bøehu. Na ostrùvky jsme museli plavat. Fotky však budou. Petr, který má kurz potápìní a Jo¾ko od Bratislavy mìli podvodní kameru. Eva mìla fo»ák na focení pod vodou, ale stal se prùšvih. Nedopatøením se jí vysmekl a ponoøil se do moøských hlubin. Je tam asi dodnes a bude tam dost dlouho. První velká ztráta.
Ještì jsme toho mìli málo a tak jsme chtìli plout ke ètvrtému ostrovu. Zaèalo však foukat a kapitán rozhodl, ¾e se vrátíme. Jak je dobré poslouchat moudøejších jsme se zakrátko pøesvìdèili. Asi tak 300 m od bøehu mìla lodièka co dìlat, abychom se ke bøehu dostali. Kdy¾ jsem pozoroval souboj mezi lodicí a vlnami, mìl jsem dojem, ¾e vyhrávají vlny. Ještì¾e jsem nemìl pravdu. S vystupováním to nebylo také lehké.
Se šnorchlováním jsme skonèili kolem 14 hod. Byli jsme unavení a rozmoèení jako tresky.
Všichni jsme se tìšili na veèer. Rozhodli jsme se, ¾e si udìláme párty, ale já øíkám veèírek. Bylo to i v plánu našeho zájezdu. Ka¾dý zaplatil 120 000 šilinkù.
Veèírek se poøádal na plá¾i, kterou nám pøipravili místní èíšníci. Všechno to vlastnì bylo v organizaci místního hotelu, ve kterém jsme byli ubytováni. Jídlo a pití bylo podáváno jako v¾dy, jen s tou výjimkou, ¾e obsluha udìlala na plá¾i táborák a na roz¾haveném popelu nám ogrilovali èerstvì chyceného platejse. Jak u¾ to tak chodí, zazpívali jsme si, pokecali a zavzpomínali co doma a šli spát. Ještì bych zapomnìl, ¾e nás navštívil jeden mladý pár ze Slovenska. V¾dy èlovìka potìší, kdy¾ potká blízké, tak daleko od domova.
Pak rychle do lù¾ka, proto¾e ráno je budíèek 05:30 hod. První focení východu slunce, dobalit. Snídanì v 07:30hod. a ve 12 hod. odjezd z ostrova Gili.
Je to krásný ostrov. Není tam mnoho turistù, nejezdí tam ¾ádné motorové vozidlo. Veškerou dopravu (hlavnì kufrù) zajiš»ují koòské potahy. Ovšem koníèci jsou asi tak polovièní, ne¾ naši. Je tøeba øíci, ¾e i lidé jsou pomìrnì menší ne¾ my.
Byl to skoro zázrak, ale ve 12:00 hod. jsme z ostrova Gili odplouvali. Pro¾ili jsme zde krásné chvíle. Zdejší obyvatelé neberou èas nìjak moc vá¾nì. Na to jsme si museli zvyknout.
Na obìd jsem si vzal sušenky a tyèinky, nebo» jsem mìl obavy z vln. Vlny sice byly, ale nic se nedìlo. Èekal nás nároèný pøesun.
Na ostrov Sumbawa jsme dojeli na druhý den v 06:00hod. Naše putování zapoèalo na malé lodi, kterou jsme dojeli na ostrov Lombok. Ostrov jsme po celé délce pøejeli autobusem.
K tomu malá poznámka- poprvé jsem mìl strach o svùj bídný ¾ivot. Pøejezd byl v noci. Øidiè s námi jel jako by nás ukradl. ®ádné pøestávky, jen na toaletu a úprkem dál. Pak jsem usnul a jeliko¾ toto mohu psát, tak jsme to pøe¾ili. Pak jsme jeli trajektem. Trajekt nejel pro velký vítr a tak bylo asi hodinové zpo¾dìní. Pak opìt naším autobusem do mìsteèka Labuan Bajo, kde jsme se nalodili na loï, která nám byla plnì k dispozici. Touto lodí jsme pluli po Floreském moøi a plnì si vychutnávali romantiku, která nás obklopovala.
Nádherné východy a západy slunce. Podmoøská pøíroda, která je neopakovatelná a velice rùznorodá. Pluli jsme i kolem oleandrových ostrovù, na kterých se nesmí pøistávat. Na tìchto ostrovech sídlí netopýøi, Kaloni. Pozorovali jsme jejich veèerní výlet za stravou. Také jsme opìt grilovali ryby na plá¾i, které nám naši kuchaøi nachytali a pøipravili. My jsme mìli za úkol nasbírat døevo. Bylo ho tam dost.
Na lodi jsme i spali. Pøi odpoèinku jsem vyøešil problém se šnorchlováním. Aby do náustku netekla voda musí se skousnout. Proto¾e mi schází v ústech stolièky, nemohl jsem náustek skousnutím utìsnit. Chyba na mé stranì – problém vyøešen.
Jediná vìc, která se mi na lodi nelíbila, byly nízké dveøe. Hlavu jsem mìl oklepanou jako vajíèko natvrdo pøed konzumací. Velikost dveøí uzpùsobena pro místní.
Kajutu (dalo-li by se øíct o místnùstce kterou jsem obýval) jsem mìl sám pro sebe. Spát chodili nìkteøí na horní palubu.
V dalším pokraèování bude pøiplutí na ostrov Komodo a Rinca. Návštìva dvou Národních parkù, ve kterých ¾ijí nejvìtší plazi - Varani. Pøelet na ostrov Florese. Mo¾ná, ¾e se vejde pøesun nákladním autem, který jsem nazval „Jízda smrti“, do vesnièky eko lodge, pøímo v rý¾ovém poli.
Za týden nashledanou pøeje…
Dìti moje - aneb cesta do Indonésie - 1
Dìti moje - aneb cesta do Indonésie - 2
Fotogalerie - 1
Fotogalerie - 2
František Blabla
***
Zobrazit všechny èlánky autora