Syn bolesti III.
Odyssea jsme opustili u nymfy Kalypsó a je pravda, ¾e se ani jí pøíliš nechtìlo ho propustit. Zasáhli ovšem bohové, a tak si Odysseus postavil èlun s plachtou a vybaven zásobami vydal se domù. Tentokrát se ovšem znovu mstil Poseidon. Nahého a skoro utopeného moøeplavce vysvobodili Faiákové a královská dcera Nausikaá patrnì také pocítila vøelé city k opuštìnému moøeplavci. Musel však pokraèovat v cestì. Královští námoøníci se š»astnì ubránili Poseidonovu hnìvu a vysadili osamìlého poutníka na domovském ostrovì.
Syn bolesti se postupnì shledával s milovanou vlastí. Okolo vìrné Pénelopé krou¾ili mezitím zpupní nápadníci, kteøí u¾ se tìšili na tuènou koøist, kterou shrábne hlavnì nový man¾el Penelopé, jako nový král Ithaky. S pomocí bohù se syn Télemachos poznal s otcem a hledali, jak pøemoci nevítané samozvané hosty. Král u¾ byl pryè dvacet let a tak naléhali na jeho ¾enu, aby mezi nimi vybrala svého nového mu¾e a budoucího krále. Sama Pénelopé s jistotou Odyssea nepoznala, ale souhlasila se zkouškou všech nápadníkù. V komoøe poøád visel králùv legendární luk, který nikdo, krom nìho, nedokázal napnout.
Drama vrcholilo soutì¾í nápadníkù, do které se zapojil i nepoznaný Odysseus. Nikdo nedokázal luk ani napnout, ale Syn bolesti nejen napnul luk, ale prostøelil èistì i oka u dvanácti seker, co¾ nikdy nikdo jiný nikdy nedokázal. Následoval pochopitelnì masakr zpupných ¾enichù, vítìzství dobra a stateènosti nad l¾í a pøetváøkou. Jenom sama vìrná Penelopé poøád trochu váhala, nebyla si jistá. Pøesvìdèilo jí a¾ tajemství jejich spoleèné lo¾nice, které znali jenom oni dva. Nikoliv tedy tajemství høíšné, ale praktické, øemeslné.
Emancipované ¾eny se mo¾ná zamyslí nad nerovným postavením mu¾e a ¾eny v tom pøíbìhu. Syn bolesti trpìl a strádal, ale zdá se, ¾e ho jeho zkoušky èinily ještì neodolatelnìjším pro slabší pohlaví. Zato Pénelopé nav¾dy zùstane symbolem ¾enské vìrnosti, symbolem vìrné strá¾kynì domácího krbu. Taková byla sudba ¾en v antice, na tom sotva nìco zmìníme.
Tolik struèné pøevyprávìní osudù èlovìka, které je vlastnì pøedobrazem pozemské pouti nás všech. I stateèný a mu¾ný Syn bolesti a vìrná a láskyplná Pénelopé ¾ijí poøád v nás. Tu více, tu ménì. Jak by øekli latinici: mutatis mutandis...
Pøíštì mi dovolte malou odboèku. Narcis je všudypøítomný i dnes, trochu vám o nìm povyprávím.