A¾ na vrchol Radobýlu
Popsala jsem vìtšinu svých výletù po Èeském støedohoøí, které jsem podnikala s Poutníky Èeského støedohoøí. Nìkteré výlety jsem podnikala sama, ale o nich jsem psala jen málokdy. Mezi nì patøí mùj výstup na Radobýl, tyèící se nad Litomìøicemi do výšky 399 m nad moøem. Tento èedièový vrch se proslavil svojí geologickou minulostí, ale dost tvrdì za to zaplatil. Pomìrnì velká èást západního svahu byla odtì¾ena. Kdy¾ byly odkryty dva lávové proudy, z nich¾ ka¾dý má sloupce ulo¾ené v jiném smìru, tì¾ba byla zastavena. Radobýl byl vyhlášen pøírodní památkou v roce 1992 (jednotlivé èásti u¾ v roce 1966 a 1969).
A právì toto místo bylo pro mì lákavé, obzvláštì, kdy¾ jsem tehdy byla nìkolik dní zaèátkem srpna v Litomìøicích. Nebylo nic snazšího, ne¾ sednout na motoráèek, jet do ®alhostic a od nádra¾í se vydat po ¾luté znaèce a¾ na vrchol Radobýlu.
®lutì znaèená cesta mì vede ze ®alhostic vzhùru do kopce vstøíc dobrodru¾ství a mým pøírodovìdným objevùm, na nì¾ se tìším. Prvním zajímavým setkáním je kvetoucí kamejka modronachová, chránìná rostlina, vytváøející malý témìø trojúhelníkovitý kobereèek poblí¾ cesty, postupnì zarostlé a pokraèující opuštìným sadem. Prodírám se vysokou travou,
která mi klade odpor. Musím toti¾ zvedat ruce se svými "francouzskými kamarádkami", které mì vìrnì doprovázejí pøi chùzi i pøi mých výstupech na kopce. Je to docela tìlocvik, ale urèitì lepší a zajímavìjší ne¾ nìkde v tìlocviènì.
Sluníèko docela pøipaluje, tak¾e je nadìje, ¾e v bývalém lomu mo¾ná uvidím otakárky i další motýly a urèitì odtud bude krásný rozhled na Lovoš, Milešovku a další støedohorské kopeèky a samozøejmì i na Øíp.
A u¾ je tu listnatý lesík, kde se opìt vynoøila úzká cestièka, která je pøíjemná a vede chládkem. Tu a tam se ozve budníèek lesní, pøi cestì kvetou zvonky kopøivolisté, tøezalka. Po chvíli je tu odboèka vpravo a zaèíná strmìjší stoupání.
Najednou pásmo lesa konèí a je vystøídáno témìø holým svahem, kde se tu a tam uchytily bodláky, nad nimi¾ poletují rùzní okáèi, bìlásci a modrásci. Chvilku je pozoruji, ale moc se na nì nesoustøedím, proto¾e uva¾uji jak dál. Svah je velmi pøíkrý a není se èeho zachytit, není tu kmínek stromu ani vìtší kámen, o nìj¾ bych se mohla opøít. Vezmu to tedy po ètyøech. Lezu po kolenou a hole, které jsem polo¾ila na zem, v¾dy poposunu. Je to docela legrace, ale je to nároèné, terén je suchý a ruce i kolena mi podklouzávají.
Podívám se pøed sebe. Lom u¾ nemù¾e být moc daleko, ale stoupání je stále strmìjší a svah zaèíná být navíc šikmý i pøíènì, z èeho¾ zaèínám mít strach, ale nechci to vzdát. Jeden "krok-lez", druhý "krok-lez", tøetí, ètvrtý.... ujela mi levá ruka a pravá noha, do pohybu se daly i francky, které jsem taktak zachytila a najednou, kdy¾ jsem vidìla vlevo spád svahu, zamotala se mi hlava a zmocnila panická hrùza, ¾e spadnu dolù. Jsem tu úplnì sama, jediného èlovìka jsem cestou nepotkala....
Rozklepaly se mi ruce i nohy. Musím to vzdát a slézt pozadu, abych nevidìla tu hloubku po sebou. S velkým strachem slézám pozadu dolù. Oddychnu si, kdy¾ se dostanu k prvním stromùm, kde bude cesta jistìjší. Pak se ještì podívám nahoru. Nepøišla jsem kopec pokoøit, ale poklonit se mu a obdivovat jeho krásu. No nevadí, urèitì ještì nìco zajímavého uvidím.
Vracím se na cestu, od ní¾ vedla pro mì nezdolatelná odboèka a pokraèuji po úboèí Radobýlu. Lesík je øídký, chvílemi je krásný výhled na Milešovku a zajímavá kvìtena. Bodlák pcháè bìlohlavý je místy vyšší ne¾ mých 160 cm. Kvete tu hlaváè bìlo¾lutý, hvozdík kartouzek, ¾lutý starèek pøímìtník a poletuje tu spousta motýlù, zejména modráskù a èmelákù, kteøí usedají na kvìty. Moji pozornost upoutá vìtší motýl, který pøi letu pøipomíná létající plamen. Koneènì si sedl na kvìt bodláku a slo¾il køídla do trojúhelníku podobnì jako mùra. Je èernohnìdý s krémovì bílými pøíènými pruhy. Zdá se, ¾e motýl není plachý - vedle pøisedl èmelák, motýla se dotknul, ale jemu to vùbec nevadí.
Vytáhnu svoje kreslící náèiní a motýla naskicuji. Pøipomíná mi pøástevníka medvìdího, ale je trochu jiný. Motýl po chvíli odlétá a já si povšimnu jeho ohnivì oran¾ovì èervených spodních køídel. Jak jsem pozdìji zjistila, byl to pøástevník kostivalový.
Po chvíli mì ¾lutá znaèka vyvádí z lesa. Jak zjiš»uji na mapì, zavedla by mì vìtší oklikou do Litomìøic a místy by vedla po silnici, co¾ nechci. Vracím se tedy stejnou cestou zpìt na nádra¾í do ®alhostic. Pokochám se ještì pohledem na støedohorské kopeèky a na kamejku modronachovou. I kdy¾ se mi nepodaøilo vystoupit na vrchol, Radobýl mne rozhodnì nezklamal a pøinesl spoustu zajímavých zá¾itkù a dojmù. Na rozlouèenou jsem mu ještì zamávala z vlaku.
Text a kresba:Jana Haasová - Vesuvanka
Náhled do malíøské tvorby Jany Haasové
Èeské støedohoøí – obrazy Jana Haasová
Z vernisá¾e výstavy obrazù
Být Èechem… Jana Haasová, souèasná èeská malíøka a spisovatelka