ŠUPLÍK PLNÝ POHLEDNIC
Zámek Opočno

V mém šuplíku je plno pohlednic zámků a hradů. K některým se váží osobní vzpomínky, některé jsem dostala. Když jsem dnes šuplík otevřela, vypadla z něj pohlednice zámku Opočno. Tentokrát to ale nebude o vzpomínkách, přeneste se se mnou do dávných dob. Vybrala jsem pro vás trochu tajemna.

Pověsti k zámku Opočno
O zlé Mandě

Tou je míněna manželka pana Jana Rudolfa Trčky Maří Magdalena, rozená z Lobkovic. jak byl její manžel povahy dobromyslné a laskavé, tak byla Maří Magdalena velice přísná a hlavně šetrná, dalo by se napsat lakomá. Také poddaní měli v lásce pána a ne paní, tu z duše nenáviděli. I když byla jako žena pěkná. O ní se taky vypráví pár pověstí.

Na panství byly také lesy, ze kterých lovčí dodával do zámecké kuchyně zvěřinu. Ale paní Magdaleně se zdálo, že je jí málo. Lovčího obvinila, že ulovenou zvěřinu potají odprodává a tím je vlastně okrádá. Lovčí se bránil, že to není pravda, že jak má ulovit dost zvěřiny, když se lesích a i na polích prohání celé smečky psů sedláků. Ti prý zvěř plaší a i dokonce hubí. Paní Magdalena se dlouho nerozpakovala. Nařídila, že na jejím panství musí všichni, kteří mají psa, mu useknout jednu nohu. A kdo to neudělá, s tím že si promluví zámecký dráb. No a zanedlouho kulhali po panství jenom třínozí psi.

Jiná pověst nám vypráví o "dřevěných" dluzích.
To bylo v dobách třicetileté války, právě tehdy začala a brzy se poddaným na panství nevedlo dobře. Byla neúroda a pokud se něco sklidilo, to padlo za oběť loupeživým vojákům. Protože neměli nic, co by mohli odprodat a pak zaplatit daně, předepsané panstvem, začali mít u pána dluhy. Paní Magdalena nabádala svého muže, aby vymáhal platby trochu důrazněji, že se poddaní jenom vymlouvají, ale pán viděl sám bídu lidí a poshověl. Tehdy bylo zvykem, že sedláci dostali dřeva, na které se dělaly zářezy, když nezaplatili daně. Sedláci se těchto zářezů dost báli, věděli, že paní Magdalena jim neodpustí žádný groš. Doba byla zlá a tak zářezy na dřevech přibývaly.

Jednoho dne, když pan Trčka musel odcestovat za svými služebními povinnostmi, využila toho paní Magdalena. Nechala po panství vybubnovat, že se sedláci mají se svými zářezy dostavit na zámek. Tady se měly zářezy spočítat a sedláci měli své dluhy zaplatit. Sedláci s jízdou na zámek ale otáleli, nechtělo se jim tam, věděli, že paní Magdalena jim s placením nepočká. Otáleli tak dlouho, až se dozvěděli, že pan Trčka se vrátil domů. Potom naložili na vůz svoje dřeva a jeli na zámek. Přijeli na zámecké nádvoří a hluboce se před pánem poklonili. Ten se podíval na vůz a zeptal se, jaké že to přiváží dřevo. Odpověděli mu, že paní Magdalena nařídila, že mají přivézt svoje dluhy. Zadušovali se všichni do jednoho, že by rádi zaplatili, ale že peníze nemají, že jsou tak zlé časy, jako už dlouho nebyly. Pan Trčka se na ně podíval s úsměvem a poručil, aby dřeva složili z vozu. Když byla dřeva všechna na hromadě, přikázal je podpálit. Sedláci se dívali s úsměvem na to, jak oheň pohlcuje jejich dluhy. Když oheň dohořel, pan Trčka prohlásil, že mají zaplaceno a odešel zpět do zámku. On sám moc nezchudl a sedlákům bylo, alespoň na nějaký čas, pomoženo. Jak to přijala paní Magdalena se nám nezachovalo...

A ještě jedna pověst, nebo snad ani to pověst není, nevím.
Když byl na panství pánem Jeroným hrabě Colloredo, dělaly se stavební úpravy v zámeckém kostele Nejsvětější Trojice. V kostele byli pohřbeni dřívější majitelé zámku Trčkové z Lípy. Udělané stavební plány se panu Jeronýmovi líbily a dal i svolení s přenesením rakví bývalých majitelů do nově postaveného sklípku. Stará trčkovská hrobka měla sloužit po přestavbě jako sakristie. Po schválení se pan Jeroným již na panství nezdržel a odjel do Milána, kde měl svoje povinnosti.

Stavebníci se ke starým trčkovským památkám nechovali zrovna uctivě. Rakve sice přenesli do nového sklípku, ale tam za každého deště stékala voda z chatrné a nepořádně udělané střechy. Navíc zedníci násilně vytrhali víka u rakví v domnění, že v nich najdou nějaké šperky a zlaté ozdoby. Rakve byly poházeny bez ladu a skladu do tohoto sklípku a tato nová hrobka byla zazděna.

V původní hrobce byly také krásné kamenné náhrobní kameny panů Viléma a Jaroslava. Tyto kameny stavební dělníci jednoduše vylámali ze zdi, kde měly stát na věčné časy, a vyhodili na ulici. Náhrobní kámen pana Jaroslava se při tom rozlomil na tři díly. O tom všem neměl pan Jeroným v Miláně ani potuchy. Z Opočna neměl zprávy a navíc se ho zmocňoval zvláštní neklid. V noci míval dost špatné sny, spal neklidně. Ve svých snech viděl bělostně oblečené postavy, které měly tváře pohřbených pánů Trčků. Postavy nemluvily, jenom se na něj vyčítavě dívaly. Pan Jeroným se vždy probudil a již nezaspal, každé ráno byl nevyspalý, neodpočinutý a také podrážděný. A i za bílého dne ho jímala zvláštní úzkost, kterou si neuměl vysvětlit. Když už to trvalo delší dobu, poslal pan Jeroným na Opočno spěšného posla a chtěl vědět, jak to dopadlo s hrobkou bývalých pánů na Opočně, jak bylo s památkami rodu Trčků naloženo. Posel se vrátil a po pravdě vše svému pánovi vylíčil. Pan Jeroným nečekal a nařídil nápravu. Oba náhrobní kameny musely být opraveny a zasazeny v kostelní lodi. Jak to dopadlo s rakvemi se ale nedozvěděl, nikdo z dělníků se nepochlubil a nová hrobka byla zazděná.

Jakmile byly kameny zasazeny do kostelní lodi, ustaly také podivné sny pana Jeronýma. Jenom v době výročí úmrtí se objevovaly v zámeckých komnatách a v okolí kostela bílé postavy Trčků a děsily jak panstvo, tak i měšťany. Teprve za knížete Josefa Colloredo-Mannsfelda byla tato nová hrobka otevřena, kníže nechal opravit rakve a nechal také důstojně do nich uložit pozůstatky zemřelých. Vůbec celé místo bylo pietně upraveno na důstojnou hrobku posledního odpočinku rodu pánů Trčků z Lípy. Teprve potom, když bylo vše ukončeno, zmizely i ty bílé postavy zemřelých pánů.

Připravila Olga Kotačka

Další články autorky