Deska osazená na pomníku

Milí čtenáři, pan Ž. mně ukázal motorek z amerického letounu, který havaroval v březnu roku 1945 u Černíkovic. Tehdy byl jako kluk svědkem jeho pádu (bydlel v nedalekých Ještěticích) a tento "suvenýr" si tehdy odtáhl domů a k tomu i část přídavné nádrže z asi 7 cm tlustého materiálu (jeho otec pak z něj udělal podrážky bot).

Deska osazená na pomníku v Černíkovicích na křižovatce směr Lično a Voděrady 8. května 1995, připomíná 10člennou posádku amerického bombardovacího letounu Flying Fortress B 17 G Laetitia 15 USA AF 463 BG, ze skupiny ABLE, zvaného Létající pevnost, který havaroval nad touto obcí. Jednalo se o jeden z bombardérů, který provedl nálet na továrny Daimler–Benz v Berlíně. Tento slet 150ti bombardérů B 17 a 271 B-24 Liberator byl severně od Mostu v prostoru Krušných hor napaden protiletadlovou palbou. Neočekávaný útok způsobil, že byl na místě sestřelen jeden z letounů a čtyři další, vážně poškozené, se chtěly dostat za linii fronty k Rudé armádě. A právě jeden z těchto letounů havaroval u Černíkovic.

Jména členů posádky byla zjištěna a jejich pravost potvrzena – byli to pilot 1st Lt. Warren B. Wilson, navigátor 2nd Lt. John Townsend, druhý pilot 1st Lt. De Fro Tossey, horní střelec Sgt. Malcolm F. Walker, dolní střelec Sgt. Weawer Doyle, levý boční střelec Sgt. Dale E. Albright, zádový střelec Sgt. Glen D. M. Martin, pravý boční střelec Sgt. Artur I. Bonin, radista Sgt. Georgie Holran a bombometčík 2nd Lt. Jarvis W. Murény.

Přímý svědek této události tehdy 16letý lesní praktikant v Doubravě u nedalekých Ještětic Josef Moravec uvedl, že kolem 11. hodiny 24. března 1945, kdy k té události došlo, byl od místa pádu dva kilometry. Na čisté obloze viděl devět parašutistů (původně se domníval, že jde o balónky), jak v asi 10kilometrové výšce vyskakují z letadla; teprve později se dozvěděl, že desátý člen posádky seskočil nad nedalekými Uhřínovicemi. Pak letadlu vyšlehly pod levým křídlem plameny, otočilo se vlevo, ozval se výbuch a poté spadlo. Jeho trosky pak byly odvezeny před nádraží v nedalekých Kvasinách.

Černíkovický kronikář zaznamenal, že v onen osudný den letadlo letělo ve veliké výšce a za ním se táhl bělošedý kouř a po chvíli bylo vidět padáky s 10 členy posádky. Mezitím z letadla vyšlehl plamen a to nakonec za strašného rachotu proletělo nad střechami Černíkovic a spadlo do polí. Následovala velká rána, výbuchy nádrží a oheň. Esesmani, ubytovaní v místním zámku, zajali během dvou hodin členy posádky a odvezli je nejprve do Rychnova nad Kněžnou a odtud snad do Pardubic.

Tady svědectví kronikářovo končí, jen dodejme, že jeden z letců si při seskoku zlomil kotník, a to potvrdil i Josef Moravec. Druhý detail spíš charakterizuje tehdejší dobu - američtí vojáci se prý smáli, když viděli, jak šofér nákladního auta, které je vezlo, topí dřívím. Třetí poznámka je spíš pro hledače kovů – našly se tři motory, ale čtvrtý ne; snad je pod vrstvou hlíny v zavezeném rybníku. Zbytky kulometu jsou uloženy na skříni v černíkovickém obecním úřadu.

Připomeňme, že 24. srpna 1996 byli uvítáni v Černíkovicích z této posádky Tossey de Fro, Malcom F. Walker a Weaver Doyle. S nimi tehdy zavítal i syn navigátora polského letadla, které se zřítilo koncem války u Vratislavi, Joel Swindlehurst – právě on účinně napomohl k objasnění jmen posádky letadla havarovaného u Černíkovic.
Ti, kdo se touto problematikou zabývají, oceňují – i já – záslužnou objevitelskou práci Libora Pařízka (viz např. v seznamu literatury v článku Petra Broulíka).

Josef Krám