V jiném svìtì
Bude pršet a bude zima, hlásala pøedpovìï poèasí, a tak jsme na chalupu neodjeli. V sobotu odpoledne jsme se rozhodli jít na procházku: dojet na
¾i¾kovskou Ohradu, odtamtud se projít k Památníku, od ®i¾kovy sochy se pokochat pohledem na jarní mìsto, sestoupit k Armádnímu museu a prohlídnout si výstavu ke kvìtnovému povstání.
Dobrý plán, ¾e? Ale všechno se zvrtlo.
Autobus byl skoro plný, ale staøíka, to jako mne, pustili hned sednout. Pak najednou všichni zaèali vystupovat a mùj stádný pud velel udìlat toté¾. Pozdì jsme pøišli na to, ¾e ještì nejsme na Ohradì, ale na Parukáøce a davy, které vyvrhly autobusy a tramvaje kvaèí kamsi do kopce. Po urèitém zaváhání jsme pùvodní plán odsunuli a vydali se vstøíc 
neznámému. Davy na úzké cestì proudily vzhùru a menší proud smìøoval smìrem opaèným. Naše zvìdavost stoupala, tím spíš, ¾e šlo o samé –náctileté anebo vìkovì jim blízké. Zdáli bouøila hudba a k vrcholu kopce decibely stoupaly do té míry, ¾e jsem musel vypnout naslouchadlo.
Na improvizovaném podiu øádil disk¾okej a pøed ním se klátily, poskakovaly a kroutily desítky taneèníkù. Na travnatém prostranství sedìly a povalovaly se v hlouècích tisíce dalších návštìvníkù, v rukou nebo vedle sebe pohárky s pivem. Po stranách prostranství stálo nìkolik desítek stánkù s hadøíky, kovovými ozdobami, a dalším zbo¾ím, jeho¾ u¾ití mi zùstávalo utajeno, ale o nì¾ byl nesporný zájem. Stále jsme nevìdìli, kde jsme se to octli. Tu a tam byl stánek strany Zelených, kde bylo mo¾no za 2 Kè vrátit obaly k recyklaci, jinde zas stánek Èeské pirátské strany. Mezi tím reklamy nám neznámých firem èi pozvánky na vystoupení orchestrù, jejich¾ jména mnì, hudebnímu negramotovi, nic neøíkala. Na zádech mnohých byl plakátek s Paroubkem a nápisem já vám ty fejsbuky zruším od antiparoubek.cz a výzvou k úèasti ve volbách. Postoupili jsme dále do kopce a scéna se opakovala.
Opìt podium s hudbou, tentokrát ¾ivou, a desítky rozjaøených hochù a dívek, jím¾ rytmus uèaroval. Popravdì øeèeno, kdy¾ jsem chvíli postál, také se mi nohy zaèaly zdvihat a samovolnì pøišlapovat v pøíslušném rytmu. A ruce jakbysmet. Opodál, oddìleno bunkrem a lesíkem bylo ještì další podium s 
hudbou, které se rovnì¾ tìšilo zájmu poèetných taneèníkù. Všude na travnatých plochách sídlily stovky hlouèkù obého pohlaví. Klábosily, popíjeli (nejen) pivo, kouøily (nejen cigarety). Bylo dost takových, co mìli sebou psy, jiní zas mimina èi odrostlejší batolata, která mìla mo¾nost se vyskotaèit v nafukovací ohrádce. I kdy¾ psù bylo bezpoèet, zájem o Lišku, který pøijel na elektrokole, nebyl ¾ádný. Obèas prošla dvojice policistù, ale zjevnì nemìli dùvod k zásahu. Øady chlapcù vyprazdòujících svùj zásobník do lesa, aby mìli místo na další pøísun tekutin, je nevzrušovaly. Nutno podotknout, ¾e nìkolikeré pøenosné toaletní kabinky tu byly, a dívky na nì stály frontu. Poprvé v ¾ivotì jsem dokonce vidìl i jednoduchá èuradla pro mu¾e, která byla také stoprocentnì vyu¾itá.
Stánkù bylo na Parukáøce opravdu habadìj. Kromì poèetných výèepù tu byly stánky nabízející rostlinku konopí v kvìtináèi, èi pono¾ky z konopí nebo dokonce i konopné košile. Konopný provaz samozøejmì nechybìl. Na své si pøišli i vegetariáni, kteøí mohli ochutnat zvláštní pokrmy èi èaje.
Prostì pohoda. I kdy¾ nebylo tì¾ké spatøit spoleèensky unavené spící na trávì , èi dvojici dívek odvádìjící domù notnì podroušeného pøítele. Koncentrace mladých na metr ètvereèní byla nejvìtší, jakou jsem snad v ¾ivotì vidìl.
Pøíjemnì unaven jsem se vydal se synem, který fotil ostošest, k domovu. Spìchal jsem k poèítaèi a hledal, kde jsme se to vlastnì ocitli. Zjistil jsem, ¾e šlo o závìreènou èást
Mezinárodního pochodu Milion Marihuana March. Jeho úèastníci prošli prùvodem z Karlova námìstí a na Parukáøce uskuteènili odpolední happening. Podle mluvèího organizace Legalizace.cz Roberta Veverky se prùvodu úèastnilo a¾ 4 tisíce osob, ale na Parukáøce se jich vystøídalo a¾ 12 000, kdy¾ mnozí odcházeli a jiní zase pøišli. Podle demonstrantù èeské zákony i pøes urèitá zmírnìní dr¾ení a pìstování konopí nadále kriminalizují, co¾ prý nahrává drogovým mafiánùm.
A mùj názor?
Nevím, marihuanu jsem nikdy nezkoušel, ale prý má i urèité léèebné úèinky. Poèet pøíznivcù byl však pøekvapující a urèitì je sem nepøivedla náhoda, jako nás.
Ivo Antušek