Vysoká nad Labem

66. výročí vysazení paradezantní skupiny Barium si připomněly víc než tři desítky lidí začátkem dubna 2010  ve Vysoké nad Labem u Hradce Králové před pamětní deskou Baria na místním hřbitově. Jejím organizátorem byla obec Vysoká nad Labem ve spolupráci se zástupci Armády České republiky, Klubem válečných veteránů a Českým svazem bojovníků za svobodu. Mezi přítomnými bylo i několik pozůstalých po těch, kteří v souvislosti s působením Baria byli fašisty ubiti, zastřeleni nebo byli v koncentračních táborech.

Skupina Barium,

již tvořili velitel nadporučík Josef Šandera (krycím jménem Velký Josef, původem z Náměště nad Oslavou), radista četař aspirant Josef Žižka (Malý Josef, rodák z Vejprnic u Plzně) a šifrant četař Tomáš Býček (krycím jménem Tomáš, pocházející z Holkovic, místní části Chanovic na Strakonicku), seskočila v noci ze 3. na 4. dubna 1944 u Vysoké nad Labem. Plnila poté úkoly zpravodajské, koordinační, sabotážní a organizační na Královéhradecku, Holicku, Rychnovsku a Žambersku. Barium bylo vysazeno z britského letadla Handley Halifax s polskou posádkou, které startovalo z italské základny Bari a letělo přes Jaderské moře, Maďarsko a jižní Moravu. Jejím úkolem bylo navázat spolupráci s domácím odbojem, udržovat rádiové spojení s londýnskou centrálou a organizovat tajnou odbojovou armádu, která by zahájila otevřený boj proti okupantům při předpokládaném povstání. Do Baria bylo zapojeno na tři stovky osob, z nichž několik desítek bylo popraveno a jiní se dostali do koncentráků; první vlna zatýkání proběhla v říjnu 1944 nejprve na Královéhradecku, odkud se rozšířila na další oblasti - jen do konce roku 1944 bylo zatčeno a uvězněno 180 lidí. Svoji roli tu sehrála zrada Gustava Žida a dříve zatčených parašutistů Vítězslava Lepaříka a Adolfa Horáka - proto pak došlo 16. ledna 1945 k tragédii u Žabkových v osadě Polsko u Žamberka, kde se fašistům podařilo zajistit obě kompletní vysílačky a zpravodajský materiál. Velitel pararoje Josef Šandera se při obléhání raději střelil do hlavy, a byť byl rychle operován v královéhradecké nemocnici a probral se z bezvědomí, nic neprozradil a Josef Žižka spáchal v cele na Pankráci sebevraždu. Zatčení unikl jen Tomáš Býček, protože byl v kritickou dobu na Semilsku a Turnovsku, kde vytvořil odbojovou skupinu, a v okolí Tanvaldu se v březnu 1945 připojil k partyzánům, přešel k sovětskému výsadku Chan a podílel se na jeho sabotážní i zpravodajské činnosti.

Připojuji fundovaný text badatele Vladislava Severina z 30. března 2007

Když se 3. dubna 1944 ve 23 hodin a 15 minut u Vysoké nad Labem snesly padáky se členy paravýsadku BARIUM, nikdo netušil, že se začala psát jedna z nejslavnějších kapitol odboje severovýchodních Čech. Josef Šandera - Velký Josef, Josef Žižka - Malý Josef, Tomáš Býček - Tomáš. Tři jména, která zanedlouho začala znepokojovat a posléze doslova děsit představitele německého bezpečnostního aparátu v Protektorátu. K tomu vedly měsíce tvrdé a nebezpečné práce nejen této trojice, ale i několika stovek (!) přímých spolupracovníků. Mezi prvními lidmi, kteří přišli na místo seskoku skupiny BARIUM, byl Antonín Krám z Vysoké nad Labem spolu s několika dalšími muži, kteří zahlazovali stopy po přistání na rozbahněném poli. Tento Antonín Krám nikdy doma před manželkou o těchto, ani dalších věcech, které souvisely s odbojem, nemluvil. Pouze říkal: "Nic nechtěj vědět, protože kdyby tě náhodou zatkli a mučili, ať nic nemůžeš prozradit." Je to syrové a kruté. Ale bohužel jedině správné. Cesta členů BARIA po přistání vedla do Holic, kde po neúspěchu s kontaktními adresami se otočila zpět k Hradci Králové, kam podle prvotního plánu, vypracovaného velitelem výsadku Josefem Šanderou ještě v Anglii, měla původně vést jako první. Jednalo se o lokalitou zvanou "Farářství". Víme, proč došlo ke změně plánu, ale zde není místo pro celé vysvětlení. Další události spojené s konečně úspěšným zachycením skupiny v Hradci Králové, uskutečněné Josefem Šanderou a nalezení úkrytu pro vysílačku a hlavně místa, odkud se bude moci zahájit vysílání do Londýna Josefem Žižkou na Rychnovsku, je popsáno již v mnoha jiných článcích. Rád by se zde na pár řádcích věnoval věcem, které nejsou až tolik známé nebo ještě hůř, nemluví se o nich vůbec.

Skupina BARIUM, hlavně osobou Velkého Josefa, po několika měsících práce dokázala vejít ve styk s několika civilními odbojovými organizacemi a organizací vojenskou a co víc, dokázala je propojit a společnými silami tak vybudovat rozsáhlou, pečlivě a podrobně organizovanou armádu lidí, kteří byli připraveni v příhodný okamžik k ozbrojenému vystoupení. Samozřejmě za předpokladu letecké dodávky zbraní. Pro tento účel bylo vybráno velké množství přistávacích ploch, které byly i se souřadnicemi a krycími názvy odvysílány do Anglie.K obsluze těchto míst byly vycvičeny skupiny lidí. Také zde byly skupiny diverzní, v té době již ozbrojené z místních zdrojů, které měly přerušit telefonní a elektrické vedení v přesně určených místech a likvidovat německé strážné u vybraných objektů. Tím by byl umožněn nástup ostatních skupin pro vyzbrojení a nastoupení do určených bojových prostorů.

Tato organizace byla rozčleněna do čtyř divizí a podle údajů, které jsou v materiálech k dispozici, čítala 46 000 lidí! Skupina BARIUM přes svoji vysílačku MARTU o veškerém dění informovala Londýn. Odtud také přišlo potvrzení o přidělených funkcích na velitelských místech. V té době státní sekretář K. H. Frank dostal zprávu od německých bezpečnostních orgánů o velké, zvláště nebezpečné organizované skupině, kde hrozí možnost ozbrojeného vystoupení ve velkém rozsahu. Tato zpráva byla natolik alarmující, že ji zapracoval do celkového bezpečnostního hlášení z Protektorátu, které pravidelně předával do Berlína Heinrichu Himmlerovi. Ten tato hlášení, která mu docházela i z dalších částí Třetí říše, dále zpracovával a ze souboru těch nejdůležitějších informací vytvořil vlastní hlášení, které předával pak přímo Adolfu Hitlerovi. I on přisoudil této informaci mimořádnou důležitost. A tak se výsledky činnosti BARIA dostaly až na stůl samotného Vůdce!

Do Londýna byly také posílány zprávy o zbrojní výrobě, vojenských transportech, seznamy udavačů. Tyto informace pocházely z velmi rozsáhlého území, včetně Prahy. Do sféry vlivu patřilo také Němci zabrané vojenské letiště v Hradci Králové, kde byl větší počet rakouských příslušníků, kteří měli napojení na odbojovou organizaci. Popis je opět na samostatnou kapitolu. V době, kdy došlo ke spojení velení všech již zmiňovaných odbojových organizací, vznikla mezi nimi i úmluva, kterou inicializoval a jako podmínku si dal velitel vojenské organizace generál František Bláha. Stálo v ní, že civilní organizace nebudou kromě styčného důstojníka znát žádného jiného člena vojenské organizace, ani žádné jiné bližší údaje o této organizaci. A že ani Šandera a další jmenovaní představitelé civilních organizací nesdělí svým členům nic, z čeho by se dalo usuzovat na existenci nějaké vojenské organizace. Dále, že vojenské organizaci nebude o civilních skupinách oznamováno nic kromě čísel skupin apod. Šandera a další dva představitelé civilních organizací byli důrazně vyzváni, aby ani navzájem svým členům skupin nesdělovali nic o existenci jiných civilních ilegálních skupin. Toto ujednání sledovalo ten účel, aby v případě prozrazení některé skupiny nemohla pohroma postihnout i skupiny ostatní, jak se dalo při výslechových metodách gestapa předpokládat.

Tato úmluva pak měla po válce ten paradoxní dopad, že při sepisování odbojové činnosti jednotlivých skupin a zhotovování seznamů jejich členů začala vznikat rivalita a podezřívání z přivlastňování si zásluh. Někteří lidé z odboje si bohužel mysleli, že jen jejich dílčí organizace pracovala a jen jejich seznamy jsou správné. Bylo vytvořeno několik prověřovacích komisí, které se snažily pracovat zodpovědně. Bohužel únorové události roku 1948 měly zásadní vliv i na jejich činnost, případně rozpuštění a vyškrtnutí. A tak stále některé události, ale hlavně jména některých členů bývalých ilegálních organizací nejsou nikde uváděny. Některými poválečnými historiky docházelo ke zlehčování, někdy i bagatelizování činnosti BARIA a spolupracujících odbojových organizací. To si v žádném případě nezaslouží.

Josef Šandera, Josef Žižka, Václav Vachek, manželé Frošovi, Karel Rohlena, generál František Bláha, mjr. Jaroslav Černý, Antonín Krám, František Špaček, Karel Čermák, Jaroslav Hamoun, František Rubek, dr. František Buřil, - byli ubiti, popraveni, zemřeli v Terezíně nebo na následky věznění či spáchali sebevraždu. Vojáci, civilisté, členové různých politických stran. To je nahodilý výběr a malá část těch, kteří v severovýchodních Čechách položili své životy v jedné velké společné organizaci, vedeni jedinou společnou myšlenkou. Vyhnat německé okupanty a znovu obnovit samostatné Československo.

Josef Krám