Všechny cesty vedou do Říma,

některé jsou však delší.

Toto rčení vyslovil klasik, nevím který a nevím kdy. Přesto nám to nevadilo a vydali jsme se spolu s manželkou s Klubem českých turistů Příbor do Říma.

Nádherné městečko Příbor si prohlédněte zde

Nestačilo nám to a jeli jsme ještě dál. Z Říma jsme autobusem pokračovali do Neapole, tam nasedli na trajekt, se kterým jsme dopluli až do Palerma, hlavního města Sicílie. Dále už následovala cesta autobusem až do města Mazara, kde byl náš cíl. Tímto sdělením bych moje povídáni mohl ukončit. Neudělám to a něco se vám budu snažit, o našem putováním napsat.

Všechno začalo v osm hodin v Příboře před Sokolovnou. Nasedli jsme, podle zasedacího pořádku do autobusu a vyjeli. Mělo to malou nevýhodu. Vyšlo na nás sedadlo nad zadním kolem. Trochu to hrkalo a bylo málo místa na nohy. Ještě, že moje žena je menší postavy. Přežila to bez úhony!

První zastávka byla v Mikulově. Po doplnění zásob, jsme pokračovali v cestě. Přiznám se, že jsem si zdřímnul a probudil se před Vídní. Další zastavení u motorestu bylo na dosah Alp. Nebudu psaní prodlužovat a napíši, že jsme v Římě byli ráno asi v sedm hodin.
Stáli jsme na předměstí Říma, na stanici kolejové předměstské dopravy - Prima Porta. Problém byl s jízdenkami. Automat tam byl, peníze bral, ale jízdenky nevydával! Domnívali jsme se, že jízdenky (cena 1 euro) dostaneme ve vlaku. Nedostali. Jeli jsme zadarmo až na konečnou a vystoupili nedaleko známé fontány madame Di Trevi.

Prohlídka města byla naplánovaná právě od této fontány. Když jsme se blížili k náměstí slyšeli jsme podivné zvuky. Klidně by se dalo říct kravál. Pískání, zvonění, hulákáni a ještě i hudbu. Na náměstí protestovali důchodci, nevím proč, ale kravál dělali pěkný. Pomáhali jsme si odtamtud jak to nejrychleji šlo.

Protože jsme prohlídku dělali pěšky, měli jsme dost času a viděli toho více. Došli jsme až k památníku Viktoria Emanuele II., potom Forum Romanum, Koloseum, Palatinum, Cirkus Massim, dále kolem Synagogy a pomalu jsme se vraceli na nádraží. Opět kolem fontány kde se dříve protestovalo. Takový nepořádek co tam protestující po sobě zanechali jsem ještě neviděl!

Stala se mi malá příhoda. Jdu tak po hlavní cestě a bylo mi nápadné, že všude kolem chodníku stojí auta, jen v úseku asi 20ti metrů je mezera. Zastavím se, žena hleděla do výkladu, já zkoumám, proč tomu tak je a z ničeho nic, přijel velkou rychlostí jeden černý mercedes, pak druhý, třetí a čtvrtý - hledím jako tele na nové vrata. Ze třech aut vyskákali chlapi jako hory, v černých oblecích . Jeden otevřel ten čtvrtý mercedes a z něho vystoupil p. Berluskoni.
Během vteřinky ho obstoupili ti chlapi a už ho nebylo vidět, protože je prcek.

Vlakem (už s jízdenkou) jsme se vrátili nazpět do Prima Porta. Autobusem pak do kempu, kde bylo ubytování. Také jsme měli zaplacenou večeři – no, nic moc. Dva krajíčky bílého chleba a nějaké pití.

Poznámka:
Nedoporučuje se chodit ve větších skupinách, když nemáte místního průvodce. Cena vstupenek na prohlídky muzeí a památek se pohybuje od 6 - 10 euro. Občané EU, starší 65ti let chodí na prohlídky památek atd. na pas, zadarmo v celé Itálii i na Sicílií. Počasí bylo nádherné. Tím jsme měli první dva dny za sebou.

Další foto z Říma si prohlédněte zde

Probouzíme se do krásného, slunečného počasí. Vstáváme v šest hodin, v sedm pak je snídaně a odjezd do Neapole. Čeká nás Vesuv.

Vesuv, když jsme k němu přijížděli byl obklopen pěknými, bílými mraky. Na Vesuv vede cesta až nahoru k samému jícnu. Je to samozřejmě prašná, vcelku nenáročná procházka pro toho, kdo je zvyklý chodit. Na vrcholu jsme měli mraky pod sebou. Ty se pak rozptýlily a rozhledy byly pěkné - jak do jícnu sopky, tak na Neapol.

Z Neapole jsme se přesunuli do Pompejí. Po prohlídce následoval přejezd do Neapole, nalodění na trajekt - směr Palermo. Čekala na nás noční plavba. Při naloďování nastal pěkný zmatek.
Musím vysvětlit - asi tak polovina zájezdu měla zakoupené kabinky, druhá část výpravy měla v ceně jízdného lehátka. Rozdíl byl v tom, že kabinka měla sprchu a WC a my jen dvě pryčny. Vedoucí nedopatřením dal klíče obráceně. Vznikl zmatek, protože nikdo nevěděl s kým si má klíče vyměnit. Aby toho nebylo málo, tak jsem nemohl najít svou ženu. Do hodiny se všechno pořešilo. Zalehli jsme a bylo nám dobře, měli pěkné prožitky a krásně se usínalo. Končil třetí den.

Další foto z Vesuvu si prohlédnětezde

Ráno jsme se probudili a vítalo nás Palermo. Bez nějakého zdržování následoval přesun do Miláza asi tak 300km. V Miláze jsme nastoupili na loď a pluli na jeden z Liparských ostrovu, který nese jméno po bohu Vulkánovi - Vulkano.
Tento výlet se nevydařil. Pluli jsme normální linkou, loď byla uzavřena, okna špinavá. Asi tak, jako naše vlaky. Na prohlídku jsme měli jen 45minut. Ostrov je však krásný. Sopka Vulkáno kouří. Vystoupit na tuto sopku by bylo velice příjemné. Ve čtyři odpoledne se odjíždělo do Mazary. Příjezd v 19.45hod. Chatky, ve kterých jsme měli prožít zbytek dnů, byly pěkné. Bydleli jsme po čtyřech, dva pokoje po dvou lůžkách a dosti veliká, vybavená vším potřebným, kuchyň. Večeře a spát.

O jídle napíšu zvláštní kapitolu. Stojí to za to. A máme za sebou čtvrtý den.
Pátý a pak na přeskáčku, je odpočinkový den. Každý si udělá program podle svého. Po snídaní jsme se šli koupat do moře. Moře bylo krásné, čisté a chladivé. Pláž však byla, když budu hodně slušný, neupravena. Všiml jsem si, že někteří místní lidé si sebou nosili hrabě, aby si ji upravili. Kousek pláže bylo jak tak usmýčeno, ale tam se platilo.
V dalších volných dnech jsme měli volná program, večer jsme se šli projít do města, odpoledne jsme se pravidelně koupali v bazénu…

Další náš výlet byl do Agricenta na prohlídku památek.Ještě téhož dne jsme navštívili památky v Selinuté a tamtéž jsme se koupali v moři. Pro mne vyvrcholení zájezdu byla návštěva Etny -sopky, která je činná, a na kterou je fantastický pohled.
Ráno se vstávalo ve čtyři a čekalo nás pět hodin cesty. Když jsme se blížili k sopce vzpomněl jsem si na krásný balet Eitna a Etna. Bylo by to však na dlouhé vyprávění a to tady nepatří.
Před jedenáctou jsme vyjeli autobusem k lanovce, která jezdí na Etnu. Lanovka je ve výšce 1900m n.m. Vyjíždí do nadmořské výšky 2660m. Pak se jede malými autobusy k vrcholu. Tam jsem nebyl, tak nemohu sloužit.

Spolu se svou ženou jsme odmítli jet lanovkou. Přesto, že jsme měli na výstup a sestup 3hod. šli jsme pěšky. Mohu říct, že výstup byl obtížný. Bylo horko.Vypil jsem během hodiny co nám trval výstup, dva litry vody. Podloží je velice sypké. Kamení velice ostré, velikosti od písku přes velikost ořechů až po brikety. Prášilo se. Na vrcholu, kde jsme vystoupali, foukal příjemně chladný vítr. Ten však zapříčinil velikou prašnost. Dále než k lanovce jsme nemohli jít, protože nás omezoval čas. Sestup nebyl také příjemný. I když jsme sestupovali částečně po cestě a ne tak jako nahoru kolmo, nohy podjížděly. Měl jsem smůlu. Dvakrát se mi podvrtla noha ale dorazili jsme včas. Kotník se rozchodil.
Na Etnu je třeba chodit brzy ráno. Je tam spousta procházek jak pro náročné tak i méně náročné. Je zapotřebí mít dobrou obuv a pokud možno turistické hole. Neměl jsem ani jedno, proto ten kotník. Když jdete pěšky ušetříte 27 euro za lanovku a 27 euro za autobus. Musíte však počítat, že poničíte boty.

Další foto z Etny si prohlédněte zde

Kytičky z Vesuvu a Etny si prohlédněte zde

Teď něco k jídelníčku. Měli jsme polopenzi. Snídaně mi nechutnaly. Skládaly se z jednoho nebo více loupačků, které se pekly přímo u pultu. Byly plněné sladkým pudinkem a podávané ještě teplé. K tomu trochu džusu a každý si mohl vybrat teplý nápoj. Já pil mléko.
Večeře byly vynikající a chutné. Skládaly se z předkrmu, byly to vždy makarony, každý den jiné a na jiný způsob. Jen na první večeři jsme měli rýži se špenátem, sýrem a nějakou zeleninou. Nezvyklé, ale chutné makarony jsme si pojmenovali na Manesmanky, páskovou ocel, dráty atd.
Druhé jídlo už bylo brambory se smaženou rybou. Jednou se to ale nedalo jíst - bylo to něco spečeného, nějaká zelenina. Dále hranolky s kuřetem - kdo měl chuť, tomu přidávali. Ke každé večeři byla podávaná láhev červeného nebo bílého vína pro 6osob.

Pak už nás čekala jen zpáteční cesta - stejnou trasou jen v opačném směru. Čekala nás prohlídka Vatikánu. Nic zvláštního se nestalo, jen (a možná jste to slyšeli v rádiu) v Neapoli byla vichřice, která zapříčinila zpoždění naší lodě o hodinu a také jsme ve Vatikánu zmokli.

Ještě bych chtěl poznamenat, že Siciliáni jsou podle mého velmi pracovití lidé. Sice na pořádek mnoho nehledí, zato pole mají vzorně udržované. Pěstují víno, olivy, oves a ječmen. Chovají ovečky a krávy.

Domů jsme se vrátili živí a zdraví. Řidiči neměli žádnou kolizi, přestože najeli 5000km, za což jsme jim poděkovali. Dík patřil i zato, že nám cestou vařili kávu, prodávali občerstvení.
Nakonec - nejvyšší teplota, kterou jsme naměřili ve stínu byla 38stupňů a na slunci 52 stupňů..

František Blabla