Pium falsum
Tento èlánek pøijmìte jako vzpomínku k výroèí narození Josefa Kajetána Tyla (4. února 1808 - 11. èervence 1856) , èeského dramatika, novináøe a spisovatele.
Píseò "Kde domov mùj" poprvé zaznìla 21. prosince 1834 v pra¾ském Stavovském divadle v provedení Karla Strakatého pøi premiéøe hry Josefa Kajetána Tyla s hudbou Františka Kroupa Fidlovaèka aneb ®ádný hnìv a ¾ádná rvaèka.
Hledištì Stavovského divadla bylo pøi její premiéøe zcela zaplnìno. Na galerii a vzadu v
pøízemí se tísnili stojící studenti, tovaryši a slu¾ky, na sedadlech v pøízemí bylo mo¾né mezi známými osobnostmi zahlédnout Františka Ladislava Èelakovského s man¾elkou, Karla Hynka Máchu s Lori Šomkovou, Karla Sabinu a v ló¾i pak skladatele Václava Jana Tomáška, rodáka ze Skutèe. Z Hradce Králové pøijel nakladatel Jan Hostivít Pospíšil spolu s rodákem z Chlumce nad Cidlinou Václavem Klimentem Klicperou a tìsnì pøed zaèátkem pøedstavení usedli do ló¾í ještì Josef Jungmann, miletínský rodák Karel Jaromír Erben a obávaný divadelní referent nìmecké Bohemie Antonín Müller.
Svìtla zhasla a k dirigentskému pultu pøistoupil autor hudby a kapelník František Škroup. Zaznìla pøedehra, v ní¾ byly slyšet i dvì lidové písnì Sil jsem proso a Kdybys byl, Jeníèku. To èeští vlastenci v hledišti pøijali s úsmìvem a uspokojením, nìkteøí posluchaèi naopak dávali syèením najevo projevy nevole. Obdobná atmosféra provázela celé pøedstavení, a» ji¾ scény odehrávající se na rynku, v mìš»anském bytì, v pra¾ské Stromovce èi v Nuselském údolí na slavnosti pra¾ských ševcù, zvané fidlovaèka. Do všeobecného veselí, které provázelo tyto slavnosti, pøichází slepý houslista starý ¾ebrák Mareš – hrál ho Karel Strakatý - v doprovodu své vnuèky. Na výzvu drába No tak, starej, zadìlej nìco øádnýho Mareš tiše odpovìdìl: „Mnoho neumím, ale co dám, to jde ze srdce a zpíval píseò Kde domov mùj“.
Jeden z úèastníkù tohoto pøedstavení, medik Jan Melichar vzpomíná na tento výjev: "Kdy¾ píseò zapoèala, nastalo v divadle hrobové ticho, všechno zatajilo dech. Pìvec zpíval dojemnì, s pohnutím. A kdy¾ umlkl, ticho potrvalo ještì nìkolik okam¾ikù. Pak nastaly nekoneèné projevy radosti a nadšení."
Zaznamenejme, ¾e podle Tyla mìla být píseò Kde domov mùj údajnì nezá¾ivná a dokonce prý pøemýšlel, ¾e ji ze hry vyškrtne, ale František Škroup ho pøemluvil, aby ji tam nechal, i kdy¾ i on ji pokládal za ménì zdaøilou. A tak se stalo, ¾e píseò, kterou mnozí odsoudili k zániku, v dìji zùstala. Podle mnoha legend vznikla v noci, kdy skonala Škroupova ¾ena; ta však prokazatelnì zemøela a¾ tøi roky po uvedení Fidlovaèky. Další legendy pak uvádìjí, ¾e píseò vznikla v pøedveèer premiéry. Asi nejvìrohodnìjší vysvìtlení však poskytl Josef Ladislav Turnovský, ¾ivotopisec Josefa Kajetána Tyla: "Jednoho dne zastihl Tyl skladatele velmi sklíèeného a znaveného. S hlavou sklonìnou sedìl u psacího stolu vedle klavíru a sdílnì vypravoval, ¾e témìø celou noc u lo¾e své nemocné man¾elky prodlel a jen o pøestávkách, kdy døímala, komponoval a na úsvitì èíslo 19 své skladby k Fidlovaèce dokonèil." To mo¾ná vysvìtluje sentimentální nádech skladby, pro který byla mnohokrát kritizována. Ostatnì ¾ádná pozdìjší úprava není tak pùsobivá jako Škroupovo pùvodní aran¾má.
A pøedstavení? Tyl si pochvaloval plný dùm, nadšené publikum bylo však záhy po premiéøe zaskoèeno, mo¾ná a¾ zdrceno Müllerovou kritikou. Ten tuto hru oznaèil za hrubou a sprostou, cítil se dotèen satirou a karikaturou v postavì literáta a referenta Hvìzdoleského, pova¾oval ji za útok na pra¾ské nìmectví i nìmecký jazyk a vùbec pak odmítal vyvyšování èeských lidových vrstev: “Musím poradit panu Tylovi, døíve, ne¾ pøikroèí k druhému pokusu, aby nastudoval ¾ivot lidí také z jeho svìtlé stránky, nebo» ve Fidlovaèce podal nám z nìho nepodaøený celek stránky stinné a pochvalnì se vyjádøil jen o nìkterých zpìvních èíslech." Co nás však mù¾e zaujmout, je fakt, ¾e za nejpoetiètìjší pova¾oval píseò Kde domov mùj a ¾e její text nechal v èasopisu otisknout. Toto kritické posouzení hry mìlo na pra¾skou kulturní veøejnost velký vliv, a tak pøi repríze 
zkrácené Fidlovaèky 11. ledna 1835 bylo hledištì poloprázdné a øeditel divadla ji stáhl z repertoáru. Teprve roku 1917 ji znovu uvedlo pra¾ské Vinohradské divadlo.
Píseò Kde domov mùj však ji¾ ¾ila svým vlastním ¾ivotem. Zpívala se na zahájení rùzných shromá¾dìní, na besedách vlastencù a po roce 1860, kdy byla hojnì zakládána pìvecká sdru¾ení, nechybìla v jejich repertoáru. Objevovaly se však i výtky, ¾e není bojovná, nehodí se proto jako hymnická píseò, nemá to, co v sobì skrývá napø. francouzská marseilleisa. Proto byl po¾ádán Bedøich Smetana, aby napsal píseò energiètìjší, ráznìjší. Ten však odpovìdìl, ¾e píseò, kterou lid sám za svou hymnu povznesl, ta jeho hymnou zùstane a ¾e Tylova slova s tóny Škroupovými ¾ádnému Èechu ze srdce nevyrvete. A¾ výnosem ministerstva národní obrany ze dne 21. prosince 1918 byly Kde domov mùj spolu se slovenskou Nad Tatrou sa blýska prohlášeny èeskoslovenskou státní hymnou. Pokusy nahradit ji novou státní hymnou se odehrály po roce 1945 a znovu pak po roce 1948, ale ani u textaøù a ani u skladatelù nenalezly patøiènou odezvu.
A propos: Tylùv otec Jiøí byl uvádìn jako Tyll, Till, Tylly nebo Tilly a jeho syn Josef František – tedy „náš“ Josef Kajetán Tyl - dostal jméno Kajetán pøi biømování. Od roku 1825 se psal Týl (s dlouhým ý, tak je uveden i na plakátu k premiéøe Fidlovaèky) a od roku 1838 Tyl (s krátkým y). A František Škroup, rodák z východoèeských Osic? Byl uvádìn jako Škraup (s dvojhláskou au; starým pravopisem psané „au“ se vyslovovalo „ou“). Ostatnì i na notovém zápisu písnì Kde domov mùj je podepsán Škraup.
Ale proto¾e jsem z Rychnova pøidám poznámku, ¾e role Lidunky pøi premiéøe Fidlovaèky se zhostila nezapomenutelným zpùsobem Jindøiška Rettigová, v cizinì známá jako Henriette Rettich, dcera Magdaleny Dobromily Rettigové a Jana Aloise Sudiprava Rettiga, rodáka z nedalekých Kvasin. Ti tehdy bydleli v prvním poschodí rychnovské radnice. Publikum i kritika uvítaly vstup mladé zpìvaèky Jindøišky Rettigové na scénu Stavovského divadla, oceòovaly její køehký, zvonivý a technicky dobøe vybavený hlas, v nìm¾ spatøovaly oprávnìnou nadìji. Jinde se píše, ¾e mìla støíbrný soprán. Objevovaly se však i názory, ¾e její pìvecký projev je veskrze nesmìlý, hlas slabý, tak¾e zatím nedostaèuje pro divadelní prostory. Délkou praxe a zøejmì i dalším studiem se pìvecké kvality Jindøišèiny výraznìji zkvalitòovaly, její hlasový fond se rozvíjel, tak¾e záhy zesílil a poèáteèní ostych brzy zmizel. Pìvecký projev nabyl na ráznosti a významnou mìrou se rozvinul i její herecký tvar. Ale to jsme pøedbìhli – teprve daleko pozdìji se z ní stala pìvkynì prvního øádu v Mnichovì a tam byla taky pochována.
Ale zpìt k písni Kde domov mùj
Naprostou náhodou jsem pøišel na vlepené strojopisnì psané stránky ¾ákynì Macháèkové z rychnovské IV. obecné dívèí školy roèník 1934/35 do knihy Kytice od Karla Jaromíra Erbena. Autor se tam podepsal jako plk. Ságner-Habrovský, jeho hrob jsem našel na rychnovském høbitovì. Mì tam zaujala poznámka: Nutno podotknouti, ¾e první sloka této hymny Kde domov mùj byla slo¾ena a zveøejnìna ji¾ mnohem døíve, a to pøi setkání císaøe rakouského Františka II. s ruským carem Mikulášem I. dne 17. záøí 1833 v Uherském Hradišti na Moravì po slavnostním pøedstavení èeské hry „Èech a Nìmec“, dávané na poèest obou panovníkù, kdy úlohu Èecha hrál Josef Kajetán Tyl, který také onu první sloku pøednesl.
Zkusil jsem se dopátrat pravdy, by» nakonec neúspìšnì. Ale popoøadì. Údaj o Uherském Hradišti na Moravì byl nesmysl, to mnì potvrdili v tamním muzeu. Onoho 17. záøí 1833 se konalo setkání rakouského císaøe Františka I., ruského cara Mikuláše I. a Friedricha Wilhelma, tehdy ještì korunního prince pruského, v jiném Hradišti - Mnichovì Hradišti – jako poslední pokus o upevnìní tzv. Svaté aliance. Z mnichovohradiš»ského muzea jsem pak dostal další informace, a proto se o nì dìlím: Pro vznešenou spoleènost bylo tøeba pøipravit mimoøádnì bohatý a pestrý program, a tak vedle výletù do okolí, honù a taneèních zábav sehrálo dùle¾itou roli právì zámecké domácí divadlo. Divadelní produkce zajiš»ovali èlenové pra¾ského Stavovského divadla. V pátek 13. záøí sehráli nìmecky Goldoniho komedii "Sluha dvou pánù", v nedìli 15. záøí italsky operu Gioacchina Rossiniho "L'inganno felice" a v úterý 17. záøí pak v øeèi èeské frašku Jana Nepomuka Štìpánka, tehdejšího øeditele Stavovského divadla, "Èech a Nìmec aneb Mlynáø na hranicích". Hra se vzácným hostùm líbila, zvláš» ruský car byl èeským pøedstavením plnì zaujat, nebo» rozumìl èeskému slovu zcela dobøe.
Nu a ¾e právì tam by mìl Josef Kajetán Tyl pøednést první sloku Kde domov mùj? Proto¾e tuto – navíc nepøesnou – informaci jsem mìl jen z jednoho pramene, a byl to tedy moc tenký led, pátral jsem u odborníkù.
Tady je èást korespondence:
Posílám vám opis setkání mocnáøù v roce 1833 z mìstské kroniky, celý program schùzky je podrobnìji popsán ve sborníku Od Ještìda k Troskám, vydaném v Turnovì v roce 1930. Autorem pøíspìvku je místní uèitel Alois Šimon, který vyu¾il materiál ze zdejšího valdštejnského archivu. O divadelním pøedstavení se však pouze zmiòuje. Jedná se asi o 16 stran textu, pokoušela jsem se je oskenovat, ale text pak není pøíliš dobøe èitelný. Informovala jsem se také na správì zámku, ¾ádné údaje k divadelním pøedstavením k dispozici nemají. Pøed èasem vydali publikaci o zdejším zámeckém divadle a pøi její pøípravì ve St. archívu v Praze také ¾ádné materiály k uvedení div. her nenašli. Zbývá poslední mo¾nost - archív Národního divadla, kde zøejmì ještì nikdo nepátral. Vzhledem k tomu, ¾e nikde není ani zmínka o úèinkování J. K. Tyla (a v pozdìjších dobách v Hradišti hrál, co¾ je zaznamenáno) ani o pøednesu èi zpìvu písnì Kde domov mùj, zdá se mi, ¾e se ta informace nezakládá na pravdì.
Jana Dumková, vedoucí muzea Mnichova Hradištì
Literatura divadelních historikù jednoznaènì uvádí první uvedení na premiéøe Fidlovaèky 21. 12. 1834. Je to uvedeno u¾ v produkci prof. Františka Èerného, znalcù díla J. K. Tyla Kaèera a Otruby, ale ani edice pramenù (Tylova korespondence) neukazují na jinou odpovìï. Ani poslední tylovská konference (in: Monology o J .K. Tylovi, Karolinum, Praha 1993) neklade otázku první prezentace textu písnì Kde domov mùj? Abychom mohli pátrat spíše obecnì-historickým (Svatá aliance, jednání o ní, kulturnì-spoleèenské souvislosti) ne¾ divadelnì-historickým smìrem, tak potøebuji citaci Vašeho pramenu (oskenovaného strojopisného lístku; poslal jsem – pozn. kr). Doufám, ¾e se nám spoleènì podaøí najít vyèerpávající odpovìï na otázku.
Pokraèoval jsem v pátrání po pravosti èi nepravosti tvrzení o prvním uvedení slov Kde domov mùj? Poslední rozsáhlá studie o historických souvislostech hymny je František Èerný: Kde Domov mùj? Tylova a Škroupova spoleèná píseò Èechù (in: Divadlo,1995, è. 4. s. 68 - 73). Tam je také první uvedení zmínìno na premiéøe Fidlovaèky. Pøesto¾e jsem nepátral v dobovém tisku (1833 kolem setkání císaøù v Mnichovì Hradišti) a odmítl jako vìrohodný zdroj rùzné vzpomínkové knihy hercù z druhé poloviny 19. stol. na (idealizovaného) Tyla, tak si troufám napsat, ¾e jde omyl èi pozdnìobrozenecké pium falsum. Samozøejmì, ¾e jsou renomovanìjší divadelní historici, napø. v Kabinetu pro výzkum dìjin èeského divadla v Divadelním ústavu, kteøí by se k vìci mohli vyjádøit, ale nejsem si jist, zda by se kladné vyjádøení opíralo o nezpochybnitelná fakta. PhDr. Hanuš Jordán, divadelní oddìlení Národního muzea
Náš archiv se zabývá dìjinami ND od roku 1883, ale proto¾e mì Váš dotaz opravdu zaujal a proto¾e mám doma literaturu, která se týká naší hymny, pokusím se v ní najít odpovìï. Pokud by se to nepodaøilo, odeslala bych zítra Váš dotaz do divadelního oddìlení Národního muzea - to je pøeci jenom více jejich parketa. - Èlovìk míní a dùvìøiví man¾elé mìní. Øíkala jsem si, ¾e lehce doma najdu pravdu o první sloce, proto¾e máme takovou moc zajímavou knihu o dìjinách naší hymny a všech jejích podobách a rùzných pøekladech - ale ukázalo se, ¾e ji mùj mu¾ pùjèil kterémusi kolegovi - a kniha se nevrátila. Nicménì jsem se ponoøila do tylovské literatury - a nikde jsem neobjevila nic, co by ukazovalo na to, ¾e první sloka se objevila døíve ne¾ ve Fidlovaèce. Ale pro jistotu jsem ještì teï zavolala svému profesorovi z fakulty panu profesorovi Františku Èernému, který je opravdu náš nejvìtší znalec divadla 19. století - a on to v podstatì stoprocentnì vyluèuje.
Ale zároveò øíká - a to je nejpravdìpodobnìjší vysvìtlení - ¾e v té dobì vznikalo mnoho pokusù o jakousi píseò o èeské zemi. To mohl být ten pøípad podobného textu - ale Tylova verze se opravdu objevila a¾ v té Fidlovaèce. Jenom kdyby Vás zajímala ta kniha o hymnì - napsal ji J. V. Šmejkal, jmenuje se Píseò písní národu èeského a vyšla v Praze roku 1935. Mgr. Zdena Benešová, vedoucí archivu Národního divadla
Ze zdrojù, které máme k dispozici v muzeu, nevyplývá, ¾e by byla píseò Kde domov mùj? uveøejnìna ji¾ v roce 1833. Všude je uvádìn rok vzniku této písnì 1834.
Jedná se o tyto zdroje:1) Baèkovský, Fr., Rù¾ièka, Rob. - J. K. Tyla Kde domov mùj? s dìjinami hymny té a pozdìjšími pøídavky i pøeklady. Praha 1884;
2) Ko¾ík, František - Píseò nejdra¾ší. Praha: Panorama, 1986;
3) Chramostová, Radka - text z pøipravované publikace o osobnosti JKT, kterou vydá Støedoèeský kraj v rámci projektu "Osobnosti Støedoèeského kraje";
4) Kutná Hora a èeská státnost. Kutná Hora: Konfederace politických vìzòù Kutná Hora, 2004. Pokud jste tak ještì neuèinil, svùj dotaz mù¾ete smìrovat do Státního okresního archivu v Kutné Hoøe.
Eva Entlerová, DiS., knihovnice Èeského muzea støíbra Kutná Hora
Vìc jsem konzultoval s kolegy hudebními vìdci, ale k výsledku jsme se nedopracovali. Ta Vaše informace je tak specifická, ¾e ji nelze ovìøit ze známých hudebních zdrojù. Snad by mohla být zmínka v podrobných dìjinách èeského divadla, a kdyby ani tam ne, nezbylo by, ne¾ jít do vídeòských archívù a pátrat tam po organizátorovi onoho setkání dvou potentátù. V písemných záznamech jeho ekonomického úøadu by se mo¾ná dalo vyèíst, komu a za co byl tehdy vyplacen pøíslušný honoráø. Je ovšem otázka, jestli takové nároèné (a nákladné) ovìøování téhle marginálie má význam.
Tomáš Vránek, Jihoèeská univerzita Èeské Budìjovice
Tolik èást korespondence, pøidám ještì jednu spojitost s Rychnovem: Roku 1829 se Tyl sblí¾il s hereèkou Magdalenou Forchheimovou, která byla o pìt let starší a s ní¾ hrál v Hilmerovì koèovné spoleènosti. V roce 1839 se s ní o¾enil, poté mu porodila mrtvé dítì a další dìti ji¾ mít nemohla. Byla Tylovi velkou oporou a opatrovatelkou, on však miloval její mladší sestru Annu Forchheimovou, rovnì¾ hereèku, a s ní mìl sedm dìtí. Tyl ¾il zároveò s obìma sestrami, které se spoleènì staraly o jeho dìti. No a v Rychnovì se z jeho jiného milostného pomìru narodilo další dítì a jeho pravnukem byl významný malíø Lumír Nedvídek (1920–1997). To vymyšleno není, tuto informaci o jeho pùvodu jsem mìl potvrzenou i od nìho, ostatnì on byl neskuteènì podobný právì Tylovi a vìdìl o tom.
Prezentaci k výroèí narození J. K. Tyla si prohlédnìte ZDE
