Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Leopold,
zítra Otmar.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

SATELIT
 
Moje ¾ena Jarmila, pøišla na chvíli domù z práce v mateøské škole, kde pracovala jako kuchaøka.
 
„Pepiku, potkala jsem pana in¾enýra, co bydlí naproti v paneláku. Øíkal mi: „Paní Fousková, kdy¾ ten váš man¾el rejpá do re¾imù, tenkrát i teï, øeknìte mu a» si koupí satelit! Aby mìl pøehled, co se dìje ve svìtì!”
 
Jarmila odešla a já jsem se dal do práce. Vzal jsem starou prádelní poklici – takovou tu olezlou od sody a horké vody – udìlal jsem do ní ”turšlokem” neboli dìrovaèem dvì díry a zaèal jsem ji montovat z okna na takové ty roury, co se do nich dávaly sovìtské a èeskoslovenské praporky, pøi slavných oslavách. Bydlíme ve druhém patøe v klidné sídlištní ulici, a tak se pod oknem objevily dìti.
 
”Pan Fousek dìlá satelit!” køièely okam¾itì a bez výsmìchu. Radovaly se.
 
”Pepiku,” volal na mne mùj kamarád, táta slavného hokejisty Miloše Hoøavy, ”to je satelit?”
 
”Jó, to je satelit,” pøikývl jsem.
 
”To máš z boxu!” poklepal si starý Hoøava na èelo.
 
Nevšímal jsem si toho. Pøidrátoval jsem poklici a k ní jako rozvod bakelitovou krabièku z lednièky, co se v ní dìlají zmrzlé koule do drinkù. K tomu jsem pøipojil èervený a zelený drát. Èekal jsem na svou ¾enu. Asi za pùl hodiny zazvonil zvonek u dveøí. ®ena se vrací ze školy nìjak brzy, pomyslel jsem si. Otevøel jsem dveøe. Nebyla to ¾ena. Byl to soused pan in¾enýr s man¾elkou.
 
”Pane Fousku, promiòte, ¾e rušíme,” slušnì mi øíkala paní in¾enýrová, ”prosím vás, to za tím oknem je satelit?”
 
”Ano,” pøikývl jsem.
 
”A smím-li se ptáti, kolik jste za nìj dal?”
 
”Ètyøi šedesát, za ty dva dráty, èervený a zelený, z bazaru.”
 
Paní in¾enýrová se vyèítavì podívala na svého mlèícího mu¾e a poznamenala káravì:
 
”Vidíš, Pé»o, a tys za ten japonský Šukiti...”
 
”Hitaši,” opravil svou ¾enu nevrle pan in¾enýr.
 
”… dal šestnáct tisíc!”
 
In¾enýr se rozèílil:
 
„A pane Fousku, hraje vám to?” køièel na mì. ”Chytíte na to nìco?”
 
”Nic,” odpovìdìl jsem klidnì.
 
”Tak proè dìláte z lidí blbce?” zvýšil hlas, a¾ sípal.
 
A já mu øekl:
 
”Zatím jste pøišel jenom vy!”

Ukázky z knihy "Pojïte se smát", kterou vydalo nakladatelství PRAGOLINE

 
Josef Fousek
* * *
Zobrazit všechny èlánky autora


Komentáøe
 
 Datum
Jméno
Téma