Neveselá historka

Tati, tati, u Suchýho-(místní název lesa) leží srnka a nemůže se hejbat! Jako velká voda s tímto sdělením vtrhli do kanceláře polesí Němčice bráškové Tonda a Luboš. Seděli jsme s technikem Jendou nad největší zbytečností té doby „socialistickým závazkem“. Byla to nutnost. Tak dlouho jsme to po několik let opisovali, až si direkce všimla a byla další čárka v hodnocení politické vyspělosti fořta.

Po upřesnění místa jsme vyrazili. A netušili vůbec, oč se jedná. Srnka ležela na boku a přes břicho se táhl nehezký šrám. “Kruci, auto.“ popsal situaci na místě Jenda. Jenže mě se něco nezdálo. A taky bodeť by ne! Z těla zraněné vyčníval zadeček kolouška. Tak to nám chybělo, komentoval parťák. Du pro rum na desinfekci. Věřím, že takto těžko asi rodilo málo matek. My dva, neznalí, jsme dostali na svět celé kůzlátko, samozřejmě mrtvé a druhé, také zabité za ním. Naprosto vyčerpanou mamku jsme donesli do chlívce, kde jindy bydlela koza. Jenda nandal čerstvé seno, já donesl vodu a nechali jsme srnu svému osudu.

Ráno Jenda hlásil. Stojí a snad pije. Zmátožila se, trochu zkrotla a vydržela v ubytovně celý týden. Pak jsme jednou přišli z lesa a chlívek prázdný. Nebudu podezírat Jendovu paní, ale ta pro takovouto charitu měla velice málo porozumění. Česky řečeno, z toho žádnej užitek nekoukal. No srnka byla tam kam patří, nás hřál dobrý skutek a v Sedlickém potoce voda utíkala pořád stejně k Želivce.

Přešla zima a jednou, když jsem se navečer vrátil z lesa, bylo to v době zalesňování, čekal Jenda na dvoře. „Poď se na něco podívat.“ V chlívku ležela srnka se šrámem na boku. Určitě ta naše. Těžce dýchala a bylo vidět, že je s ní dost zle. Zavolal jsem z Kralovic veterináře. Přijel, vyšetřil a ortel nebyl slibný. Kluci, ta má zápal plic, dlouho nebude. Taky nebyla. Ráno ležela natažená.

Podle učení pana Pavlova a dalších jednají zvířata pudově. Co tedy tu naší nebožku přivedlo k tomu, že překonala strach z člověka a šla hledat pomoc tam, kde se jí už jednou, sice asi velice nešetrně dostalo? Nestavme se nad spoluobyvatele světa s tvrzením, že jen člověk je schopen úvahy. Oni mají mozek také.

Antonín Suk

* * *

Zobrazit všechny články autora