Nevšední pøíbìhy portrétù
Právì vyšlá 140stránková ediènì vzornì vypravená publikace Nevšední pøíbìhy portrétù s podtitulem Puchmajer, Sedláèek, Hanka, Rajská, Nìmcová, vydaná nakladatelstvím Vyšehrad ve spolupráci s Národním muzeem, pøedstavuje výsledky bádání Lubomíra Sršnì (*1949), po 38 let respektovaného vìdeckého pracovníka Národního muzea (1986-1997 vedl jeho oddìlení starších èeských dìjin). ®e se tento rodák z Habrové, mìstské èásti Rychnova nad Knì¾nou, vìnuje výtvarnému umìní v Èechách od 16. do 19. století, ¾e má ve své péèi rozsáhlou a cennou kolekci malovaných portrétù, èítající pøes tisíc kusù, to je základní informace. Tato práce, vskutku v anglickém slova smyslu pionýrská, pøedstavuje veøejnosti výsledky vìdecké práce netradiènì, naprosto nesuchopárnì, ètivì a chce se øíct s gustem. Pøitom, to je tøeba øíct naplno a s úctou, pøedává nenásilnì výsledky vìdeckého bádání, k nim¾ dospìl skoro a¾ detektivním pátráním – nabízí se tu paralely nejen se známými publikacemi Miroslava Ivanova, ale taky napø. s loni vydanou knihou Jaroslava
Šùly Marie Magdaléna Novotná-Èudová s podtitulem Doba, krajina, rodina (tam s objevnými informacemi o babièce Bo¾eny Nìmcové).
Tato nová Sršòova práce v jistém slova smyslu navazuje mj. na jeho Pøíspìvky k poznání osobnosti Václava Hanky, které vyšly pøedloni ve Sborníku Národního muzea (tehdy šlo o pøísnì vìdeckou práci) a tøeba na Portrét Bo¾eny Nìmcové jako sedmnáctileté dívky (ve sborníku Památníku národního písemnictví 2002); právì tady je paralela se Šùlou, poslední z pìti kapitol Sršòovy práce nese název Bo¾ena Nìmcová jako Barunka Panklová.
Nechci brát ètenáøi mo¾nost doslova vychutnávat výsledky badatelského úsilí a souèasnì autorovy èlovìèí radosti (novináøsky ¾ivého pøenosu) o tom, jak to tedy bylo s tolik èasto uvádìným portrétem mladinké budoucí slavné spisovatelky. Staèí si tam sledovat porovnání s jiným, také slavným portrétem Bo¾eny Nìmcové, dílem Josefa Vojtìcha Hellicha (za celý ¾ivot namaloval 320 obrazù, z toho 290 kostelních - k nim patøí i ty pro oltáø v rychnovském kostele Nejsvìtìjší Trojice). Tady jde Sršeò ještì dál – a¾ ke známé Sedmnáctileté Bo¾enì Nìmcové s man¾elem, dílu Adolfa Kašpara (tam je zobrazena jako èerstvì provdaná tanèící s man¾elem na jiøinkovém plese); pøekvapivì se dozvídáme, ¾e modelem pro štíhlou postavu mladièké novoman¾elky byla Kašparova 15letá dcerka.
®e onen portrét 17leté Barunky Panklové ze sbírek Národního muzea patøí nadále mezi publikované, svìdèí i drobný detail - je i na pohlednici jaromìøského malíøe Jiøího Škopka z roku 1994. Zvídavému ètenáøi jen napovím v souvislosti s autorstvím onoho slavného obrazu jméno Antonín Lhota, jinak odkazuji na tuto knihu. A ¾e se ètenáøi vybaví - Sršeò to také pøipomíná - Halasova slova v Naší paní Bo¾enì Nìmcové Byla krásná, a¾ to k víøe není / prameny nocí z vlasù tryskaly / a ty oèi uhranèivé / ach ty oèi uhranèivé / zeleò moøí a dva køíš»ály, je pravda taky.
Mohli bychom studovat jednotlivé kapitolky Uskrovnìné vyobrazení Antonína Jaroslava Puchmajera (o knìzi neobyèejnì vzdìlaném ovládal prý osm jazykù), Paradoxní osud portrétu Josefa Vojtìcha Sedláèka (kdopak z mladší generace zná jeho jméno?), Václav Hanka v celé své slávì, Experiment Bohuslavy Rajské èi zmínìná Bo¾ena Nìmcová jako Barunka Panklová.
Být to ve folku, zvolal bych: Umí!