Do třetice (všeho dobrého i zlého )

Když jsem viděl v různých reportážích jak senioři byli nalákáni do nevýhodných nákupů hrnců, vysavačů či nevýhodných smluv, tak jsem je sice litoval, ale současně si našeptával, že to by se mně nestalo. Po třech zážitcích ke kterým se zde přiznám to již netvrdím a spíše spoléhám na to známé do třetice všeho dobrého i zlého, tedy, že jsem si snad tu smůlu a chyby vyčerpal.

Před lety jsem na opakované nabídky po telefonu, které začínaly soucitem nad našim vysokým účtem za volání a pokračovaly nabídkou, že za ty samý, no skoro ty samý peníze můžeme mít dalších 65 televizí, tedy televizních kanálů, volání zdarma, tedy někdy a také internet a kdo ví co ještě jsem kývl. Prý přijde balíček a tam všechno bude. Přišel nikoli balíček, ale balík, tam spousta škatulek a ještě více drátů a návod o stovce stran, ale i rada na řádku, že to lze zapojit bez návodu, stačí si instalaci za pár tisíc objednat. Pod návodem pak svazek složenek. Než jsem propadl zoufalství, povšiml jsem si, že kdesi tím nejmenším písmem je zmínka o možnosti okamžitého vrácení. Po polodenním cestování po Praze jsme nalezli jediné místo, kde to bylo možné vrátit. Bylo to tam zajímavé, pamatuji si to dodnes. Před námi fronta postarších žen, tak kolem 80ti a vedle každé muž, ukázalo se vesměs syn, tak kolem padesátky a všechny ty dvojice vedly téměř stejný rozhovor, často i dost hlasitě. Byl to spíše monolog, ti muži, tedy synové těm paním, tedy svým matkám vyhrožovali co se stane a strašili je vším možným, jestli ještě jednou něco takového provedou, jestli ještě jednou na nějakou nabídku přijmou. Důvodem doprovodu maminek nebyl jen tento výchovný pohovor, ale i nutnost donést ten balík, neboť ty ženy by to již asi samy nesvedly.

Podruhé jsem se nechal doběhnou tím, že zahráli na moji strunu vztahu k vědě a výzkumu, požádali mne o vyplnění dotazníku co jím a jak mi je, a že prý tím pomohu vědě a pokroku vůbec. Pak jako pozornost přišla škatulka s nějakým elixírem, abych prý to pravidelně zobal a že se nepoznám. Pár kuliček jsem sezobnul a nic, skoro jsem na to zapomněl a ejhle ve schránce byla další dávka, abych prý neměl pauzu až vyzobu pozornost., Skoro jsem se lekl, zda mi nehrozí nějaký absťák cože jsem to vlastně zobal, ale pak jsem se polekal skutečně, když jsem si všiml doprovodné složenky na pár stovek. Následující dny jsme si s tím výzkumem vyměňovali korespondenci, oni vytrvale obyčejnou poštou posílali zob a složenky já jim to doporučenou poštou a s prosbami, aby na mne zapomněli vracel.

Čas zřejmě vykonal své, já na popsané zážitky zapomněl a v minulých dnech, když jsem doprovázel manželku do nákupního centra jsem naletěl potřetí. Naše nákupy vypadají tak, že manželka nakupuje a já lelkuji u vozíku.Bylo proto pro mě zpestření, když mne oslovil mladík s otázkou, zda bych na ten nákup ve vozíku nechtěl 10 % slevu a ne jen na tento nákup, ale na všechny od září až do konce roku, na všechno co tam v tom centru nakoupíme. No nekupte to!
Pro jistotu mi položil otázku, zda mi ještě nebylo sedmdesát. Když jsem se přiznal, že bylo, byl zklamaný, s touto věkovou kategorii to prý už nejde, ale v tom přišla manželka. Když se ujisti, že jí není sedmdesát začal jásat, že jsme zachráněni, že sleva se vyřídí na manželku.
Stačí, když bude mít kartičku jejich banky a s tou nakupovat a budou ty slevy, hned se k němu připojila jeho kolegyně a společně nám vylíčili, že vlastně když už ne napořád tak rozhodně do Vánoc nám tam stačí ta kartička a ceny budou lidové, tedy s tou slevou.
Všechno nám pošlou poštou, stačí se podepsat, zda to jméno a adresa co jsme udali je správné a dali nám svazek papírů.

Doma v klidu po kávě zřejmě poté co se mi dokonaleji okysličil mozek než u toho vozíku ve stoje mě začaly hlodat pochybnosti.Ty se potvrdily po přečtení zejména těch nejmenším písmem napsaných sdělení. Byl to chyták, nešlo o žádnou kartičku na základě otevření si účtu u té banky jak jsem si myslel, ale šlo o uzavření půjčky a značně nevýhodné. Zajímavé bylo i druhý den to odstoupení, vrácení. My jsme tam šli s výčitkami za špatné pochopení nabídky, s připravenou omluvou, že je to naše vina apod., a báli se co nám řeknou, ale oni nás uvítali a měli z toho radost. Byla tam totiž jiná sestava a aniž jsme o to stáli, tak nám pomluvili ty své kolegy, že jsou neseriozní a jde jim jen o počet smluv. To oni jsou jiní. Asi po půl hodině jsem je však viděl a litoval ty, kteří naletí těmto seriozním. Počínali si naprosto stejně jako ti jejich kolegové.

Divný pocit z tohoto zážitku se nám zcela rozptýlil hned následující weekend na chalupě. Oddělal jsem tam prkno a za ním bylo mládě netopýra, krásné, ale maličké. Bylo jasné, že nemůže samo přežít. Nevěděli jsme co dělat, tak manželka zavolala na nějaké informace a stalo se neskutečné. Do hodiny si pro něho přijeli z nějaké stanice záchrany zvířat. Vzali si ho a ujistili nás, že bude zachráněný.

Je dobře, že se ne všichni živí kejklířstvím a že mimo odchytu důchodců je i odchyt a záchrana třeba takových maličkostí, jako byl ten netopýrek.

Jaroslav Petřík