Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Romana,
zítra Al¾bìta.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Èervené svátky v rumunském Banátì

 

Je Velký pátek, na høebenech banátských kopcù se domy a seníky gernických statkáøù koupou v ranní mlze. Kapky se srá¾ejí na vìtvích stromù a vycházející slunce promìòuje vodu ve støíbro. Za velikého rámusu "bumbaèek" - jakýchsi podivných døevìných skøínìk s klikou - vyrá¾í na okru¾ní cestu vesnicí skupinka asi deseti malých chlapcù. Zvony v kostele jsou dnes zavázány na znamení smutku a tak dìti s øehtaèkami místo nich oznamují zaèátek nového dne. U køí¾ku s Je¾í¹em se chlapci zastaví, pokleknou, a ti nejvìt¹í pobízejí své kamarády k recitaci tradièního popìvku, který tady, v rumunských horách nad Dunajem, pøipomíná vzdálenou èeskou vlast: "®idi nevìrný, na kopci èerným, kopali jámu, Je¾í¹i Pánu, aby ho jali, ukøi¾uvali, na Velkej pátek do hrobu dali, na Bílou sobotu zas vykopali." V nejvìt¹í èeské vesnici Gerník se chystají oslavy Velkého pátku, velikonoèní svátky vrcholí, hodina ukøi¾ování spasitele se blí¾í.

           

Jako kdysi dávno

Tak jako doma v dalekých Èechách, i tady v Karpatech, v èeských vesnicích rumunského Banátu, jsou velikonoèní svátky nejdùle¾itìj¹í událostí køes»anského roku. Krajané, kteøí do svých nynìj¹ích vesnic v kopcích vystoupali dunajskými soutìskami pøesnì pøed 180 lety, si ze svých domovù pøinesli nejenom jazyk a zpùsob ¾ivota, ale i kulturu, víru a nábo¾enské tradice. V období èeské migrace do Rumunska mìly nábo¾enské svátky v ¾ivotì vesnice své nezastupitelné místo a díky èásteèné izolaci krajanù se zde proto dodnes dochovaly i zvyklosti v Èechách ji¾ dávno zapomenuté. Èe¹i navíc nikdy nepøijali zvyky svých rumunských nebo srbských pravoslavných sousedù, a¾ na nìkteré hudební a taneèní prvky, a tak nedo¹lo k potlaèení èeských tradic. Civilizace se svými vymo¾enostmi dorazila do banátských vesnic teprve zcela nedávno a tak dnes mù¾eme v Banátu obdivovat zvyky, které známe u¾ jen z vyprávìní na¹ich prababièek. Daleko od vlasti krajané dokázali zachovat kulturní dìdictví, které se dnes do Èech znovu oklikou vrací. Ostatnì podle legendy odpovídali první odvá¾ní emigranti na varování pøed nebezpeèím daleké cesty do Rumunska slovy: "Zemì Èeská bude pøí¹tí válkou rozdrobena a pohlcena. Potom my, osídlenci z Banátu, se vrátíme, zemi znovu zøídíme a zaplníme ji novým a lep¹ím národem."

Kvìtná nedìle - oslavy jara

Je Kvìtná nedìle, týden pøed Velikonocemi, ve vesnici Svatá Helena se chystá svìcení koèièek. Podle køes»anské tradice právì v tento den vjel Je¾í¹ do bran mìsta Jeruzaléma, kde pozdìji na¹el svou smrt. Ve vzduchu chvílemi poletuje mokrý dubnový sníh a chlapi v èerných kloboucích, kteøí postávají pøed helenským kostelem, èekají, a¾ jim zvon dá pokyn usednout do kostelních lavic nedaleko teplých kachlových kamen. ®eny zachumlány do tlustých vlnìných ¹álù pospíchají kolem svìtle modrého plotu k døevìným dveøím kostela. V ruce si ka¾dá nese ratolest vrbových koèièek - prvních poslù blí¾ícího se jara. Z údolí Dunaje autem pøijí¾dí èeský faráø a slavnostní m¹e mù¾e zaèít. Slunce koneènì vyhrává zápas s aprílovými mraèny a faráø pøed kostelem za doprovodu zpìvu kropí svìcenou vodou bílé chundelaté ratolesti. Pak se prùvod vìøících vydává na pou» kolem kostela. Celé procesí zpívá a tøikrát ve smìru hodinových ruèièek obchází kostel, aby tímto magickým zpùsobem bylo pøivítáno jaro.

Zelený ètvrtek - poslední veèeø

Otevøenými vraty vchází do dvora mu¾ s beranem pøehozeným pøes záda a ne¾ se vrata zavøou osvìtlí dveøe do stáje paprsky vycházejícího slunce. Je to Václav Holeèek, bývalý uèitel v nejvý¹e polo¾ené èeské vesnici Rovensko, který se svou rodinou ¾ije v kovárnì na místì, odkud je nádherný výhled nejenom na celou vesnici, ale i na celý Banát. Zøejmì proto má Holeèek o v¹em, co se ve svìtì dìje, takový pøehled.

"My jsme tady u¾ sedmá generace Èechù, první sem pøi¹li v roce 1823 na popud jakéhosi Magyárliho, podnikatele se døevem, který je sem nalákal na dobøe placenou práci v lesích. Patøilo to tady Rakousku a území bylo vylidnìné po válkách s Tureckem. Pøicházeli malí zchudlí øemeslníci zvyklí na práci, vybudovali si v horách vesnice a u¾ tady zùstali," vypráví Holeèek o historii èeských vesnic zatímco spoleènì se svým synem Adamem svazuje beranovi nohy. "Ovce pase spoleènì celá vesnice, kdy¾ má¹ dvì ovce pase¹ jeden den. Pøed Velikonocemi je u nás zvykem zabít beránka. Kdo ho nemá, tak ho koupí od Rumunù," øíká Holeèek a ostrým no¾em jedním rychlým pohybem zbavuje beránka ¾ivota. Pak jej povìsí za nohy na trám a zaèíná slo¾ité porcování, pøi kterém ani koèka nebo pes nepøijdou zkrátka. Práce jde rychle od ruky, zítra je sice pùst, ale maso bude pøipraveno na svátky. Dnes je navíc je¹tì tøeba vysázet brambory na náprotivném kopci, který je sice vidìt z Holeèkovic dvora, ale jede s k nìmu vozem po høebenu snad ètyøicet minut. Èas tady u¾ po staletí neodmìøují hodiny, ale vykonaná práce a tak je tøeba spìchat dokud poèasí pøeje. V sobotu se toti¾ podle tradice se zemí u¾ hýbat nesmí, nebo» v ní le¾í ukøi¾ovaný Je¾í¹. Pokud to ale blátivé cesty dovolí, mù¾e se vyvá¾et tøeba hnùj.

Z Rovenska do nejvìt¹í èeské vesnice Gerník je to pì¹ky po prastarých polních cestách jenom tøi hodiny. Putování nabízí nádherné výhledy z høebenù do hlubokých údolí plné jarních mlh, které jako støíbrný závoj skrývají ¹vestky a tøe¹nì obsypané bílými kvìty. Na Gerník pøicházím odpoledne, kdy celá vesnice ji¾ ¾ije pøípravami na veèerní m¹i.

Gerniètí mají svého vlastního faráøe Josefa Altmana, místního rodáka, který nedávno ukonèil studia v Olomouci a vrátil se domù slou¾it svým krajanùm. Podle køes»anských tradic se právì ve ètvrtek konala poslední veèeøe Je¾í¹e s uèedníky. Proto i m¹e, které se úèastní celá vesnice, je nadmíru slavnostní. Na znamení smutku jsou v celém kostele sochy zavázány ¹átky a faráø bìhem m¹e umývá nohy dvanácti mladým chlapcùm jako výraz pokory pøesnì tak, jako to kdysi v tento den dìlal i Je¾í¹. Ètvrteèní gernická m¹e je velkolepým a dùstojným divadlem, slavností se zpìvy a tajemným posláním, které èlovìku dodává sil po celý následující rok.

Velký pátek - ukøi¾ování

V Gerníku snad ka¾dý kluk ví, jaký je rozdíl mezi øehtaèkou, bumbaèkou a klapaèkou. I kdy¾ ka¾dý z tìchto zvlá¹tních nástrojù pou¾ívá trochu jiný mechanismus, jejich úloha je stejná - vyluzovat co nejvìt¹í rámus, který by sly¹ela celá vesnice. A jak vypadají dìti, kterým je dovoleno dìlat po vesnici neuvìøitelný rámus? Pøe¹»astnì.

Gerniètí kluci pou¾ívají výhradnì "bumbaèku", døevìnou skøíòku s klikou, která slou¾í jako ozvuènice a ve které je schován rámusící mechanismus z tvrdého døeva. "Øehtaèky", které jsou zalo¾eny na otáèení ozubeného kola a pøeskakování bukového péra, se pou¾ívají na Rovensku a to v rùzných velikostech od malých ruèních po ty, které je tøeba pøed sebou tlaèit. "Klapaèky" pak vypadají jako destièka s dr¾átkem a kladívkem na pantu a jejich zvuk je i po ránu relativnì snesitelný.

Øehtá se od sedmi hodin od rána a aby bylo øehtání úèinné, rozdìlí si mláde¾ vesnici na nìkolik èástí a chodí vytrvale sem a tam ka¾dou hodinu. U ka¾dého køí¾ku ve vesnici chlapci pokleknou a recitují velikonoèní nápìv o Jidá¹i. Probudit celý Gerník je na Velký pátek toti¾ nadmíru dùle¾ité. Pøed zahájením køí¾ové cesty, nejkrásnìj¹í velikonoèní podívané, je toti¾ zvykem vyjít do zahrady a pomodlit se ke stromùm, které èlovìku po celý rok dávají své ovoce. A kdyby to èlovìk nestihl, je mo¾né, ¾e by byl bez ovoce. Tøeba bez ¹vestek - a to by bylo nadmíru mrzuté. V¾dy» vynikající domácí slivovice je zde úèinným lékem na v¹echny nemoci.

Hned po deváté hodinì vyrá¾í slavnostnì obleèené procesí do strmého kopce proti kostelu. ®eny, dívky, chlapci, mu¾i a babièky, v¹ichni obleèeni tak, jak nále¾í jejich postavení, jsou rozdìleni do spoleèných skupinek a dr¾í se pohromadì po celou dobu slavnosti, která je pøipomínkou Je¾í¹ova utrpení na køí¾i. Faráø Altman se svými ministranty kráèí od zastavení k zastavení a celý prùvod pomalu stoupá po louce vzhùru nad vesnici. U ka¾dého zastavení pøednese faráø krátkou úvahu nad lidským údìlem a nástrahami, které nám ukládá Bùh, a po modlitbì vìøící pokraèují k dal¹ímu zastavení. Symbolicky tak poutníci procházejí po stejné duchovní cestì jakou ¹el Je¾í¹ a mají mo¾nost na køí¾i zanechat své ¾ádosti a tu¾by, které je oddalují od cesty k Bohu. Spoleèná modlitba u tøí køí¾ù na vrcholu køí¾ové cesty zavr¹uje celý témìø mystický sváteèní obøad. Odpoledne pak slavnost pokraèuje m¹í, pa¹ijemi a líbáním køí¾e. Vzpomínka na tuto spoleènou meditaci uprostøed probouzející se jarní pøírody je pro v¹echny úèastníky zdrojem pevné víry a¾ do dal¹ích Velikonoc.

Bílá sobota - den ticha

Pøí¹tí den u¾ sedím na kopci nad vesnicí Svatá Helena, která je od Gerníku vzdálená asi tøi hodiny pì¹í chùze. Kolem mne po kamenité cestì dlá¾dìné jen náhodnì poskládanými vápencovými valouny projí¾dí vùz plnì nalo¾ený døevem. Jeho kola poskakují po kamenech, døevìná kostra vozu vzdychá a praská jako nìèí kosti. Po chvíli se vùz vzdaluje a nastává opìt ticho, které jen sem tam pøeru¹í zvuk zvonku pasoucího se dobytka. Na Bílou sobotu jakoby èas bì¾el pomaleji. Tady v Banátu se navíc neøídí vteøinami, ale rytmem zvonkù ovcí a krav potulujících se po pastvinách. V tento den byl Je¾í¹ zabalen do bílého plátna a ulo¾en do hrobu, v¹echny nadìje a oèekávání uèedníkù zahynuly spolu s ním. Zùstal jen smutek ze ztráty nejvy¹¹í a napjaté oèekávání. Nikdo netu¹il, co se bude dít dál.

V helenském kostele se opìt v¹e pøipravuje na m¹i. Tentokrát bude svìcena teprve po západu slunce, proto¾e podle ®idù zaèíná den právì tímto okam¾ikem. V oknech domù svítí svíèky symbolizující pøítomnost Hospodina, utrpení Je¾í¹e a poslední soud. Od kostela se vydává procesí helenských vìøících, kteøí za zpìvu obcházejí celou vesnici. Jak prochází kolem domù, svíèky v oknech jsou postupnì zhá¹eny, tak¾e za chvíli se vesnice ponoøí zcela do tmy. Zaèal nový den, den plný tmy a beznadìje.

Bo¾í hod - den koledníkù

Je nedìle a po ránu se krajinou nese ú¾asná dobrá zvìst. Je¾í¹ vstal z mrtvých a nadìje na lep¹í ¾ivot byla vzkøí¹ena. Po banátských vesnicích chodí skupinky koledníkù s øehtaèkami, zpívají velikonoèní koledy a dostávají od hospodáøù vajíèka nebo peníze. Bývá zvykem si nasbíranou koledu po obìdì spoleènì a spravedlivì rozdìlit. Pomlázky se u¾ ve vesnicích nepletou, i kdy¾ je v¹ichni znají, tak¾e se zdá, ¾e tento zvyk zanikl teprve nedávno. Na velikonoèní pondìlí pak bývá slavnostní m¹e a nìkde bývá zvykem chodit po koledì, ale jenom "na táèky" k pøíbuzným. Veèer pak ve vìt¹ích vesnicích zaèíná velikonoèní tancovaèka, která bujarým veselím ukonèuje pùst a støídmost velikonoèních svátkù plných rozjímání.

Svátky nadìje

Je po Velikonocích a na kopcích nad Helenou zavládl èilý ruch. V¹ude se oøe a seje, jediný kousek úrodné pùdy nezùstane neobdìlán. V¾dy» pùda je tady dnes stejnì jako pøed 180 lety tou hlavní dárkyní ob¾ivy. Pozoruji oráèe, pozoruji ohleduplný pluh, který se doká¾e vyhnout stromùm a bílým balvanùm z vápence, pøevalujícím se mezi brázdami jako velryby. Pluh, který neznásilòuje krajinu, ale miluje ji a ona mu za to vydává svou krásu. Jemu i tomu hospodáøi, který jej vede. Dívám se za obìma, jak putují krajinou je¾ se podobá japonským zahrádkám a vdechuji silnou vùni bílých kvìtù banátských ¹vestek.

Kdy¾ èlovìk ¾ije z darù pøírody, pak je rytmus jeho ¾ivota úplnì stejný jako rytmus pøírody. V¹e plyne podle jednoho øádu, který byl stanoven na poèátku a a¾ k tomuto poèátku sahají koøeny vesnièanù a jejich zvykù. Prastaré pohanské obøady spojené pøedev¹ím s rytmy pøírody ¾ijí ve vesnicích dál pod vrstvou køes»anských tradic, které jim pouze dodaly nové významy. Proto¾e ¾ivot banátských sedlákù je nerozluènì spjat s pøírodními cykly, jsou zde oslavy Velikonoc více ne¾ kde jinde prostoupeny dvojími symboly zrození. Ze zimního spánku se probouzí na kost zmrzlá pùda a rodí se nový ¾ivot ve stájích i na poli. A stejnì jako samotná pøíroda, která se sama obnovuje v neustálém cyklu umírání a rození, tak i Je¾í¹ se v tento èas symbolicky obìtuje za spásu nás v¹ech a jeho smrt a utrpení je souèasnì i zrozením nové nadìje. "Tento, tento smutnej èas, obrátil se vesele, zato my se radujeme, ¾e Pan Kristus z mrtvých vstane," recitují dodnes na Velikonoce banátské dìti. Obra»me se tedy i my vesele, kdy¾ se vracíme z Rumunska domù do 21. století plného neodolatelných nabídek. Nic toti¾ není definitivní a touha po neobyèejných vìcech nás mù¾e lehce pøipravit o radost z vìcí obyèejných. Alespoò tak to lze za¾ít ve velikonoèním Banátì.

 

Banátské velikonoèní popìvky

 

Poledne zvoníme, Jidá¹e honíme.

"Jidá¹i chraò se, cos to uèinil,

¾e jsi svého Mistra ®idùm prozradil?

Za to bude¹ v pekle hoøeti,

Luciferem ïáblem tam býti."

 

 

Zelený ètvrtek, Velkej pátek, Bílá sobota

ptal se Pilát Je¾í¹e Krista,

je-li mu zima nebo ne.

"Mnì zima není ani nebude,

pokaï království Bo¾í nemine."

 

 

®idi nevìrný,

na kopci èerným,

kopali jámu Je¾í¹i Pánu,

aby ho jali, ukøi¾uvali,

na Velkej pátek do hrobu dali,

na Bílou sobotu zas vykopali,

tento smutnej èas obrátil se vesele,

zato my se radujeme,

¾e Pan Kristus z mrtvých vstane.

 

 

Na Veliký pátek sluníèko vychází

za horu tí¾e, za svého Pána Je¾í¹e,

¾e pøetì¾ký køí¾ nese,

a¾ se pod ním zem tøese.

Pilát se na nìj oboøí:

"Ó pane, co se tak tøese¹,

má¹-li zimnici nebo tøeslici nebo ¾loutenici?"

"Já nemám zimnici ani tøeslici, ani ¾loutenici,

ale ¾e pøetì¾ký køí¾ musím nésti."

 

Ivo Dokoupil

www.banat.cz



Komentáøe
Poslední komentáø: 28.03.2005  10:05
 Datum
Jméno
Téma
 28.03.  10:05 Daniela velikonoce
 27.03.  07:47 Gabka velikonoce