Pro milovníky nejen, květin, jezírek a potůčků 2-2

Horký Luděk

Milý čtenáři
Nostalgické vzpomínky se vztahují především k období cca před 60 ti lety, kdy nám můj děda stavěl neuvěřitelné výtvory na potoce ve Špindlerově Mlýně u chaty Horní Pramen. Jeho výkon byl pozoruhodný především tím, že ke všemu mu postačil kapesní nůž, nějaké to dřívko, plechovka či kamínek.
Zda jsem si vše správně vybavil ve své mysli, to vskutku nevím. Mohu však zcela upřímně říci, že mlýnky s kovaříky mne nenechaly dlouho spát a nyní, když jsou naprosto funkční, z nich máme všichni obrovskou radost. Dle klepání kovaříků by se spolehlivě mohl řídit i král Šumavy při svých přechodech přes blata. Dovoluji si proto jen namátkově vybrat několik snímků, které Vás snad potěší, či inspirují pro vlastní tvorbu. Snad si každý vybere to své.
Pro úplnost uvádím, že velký kovařík má dva údery za jednu otáčku, díky dvoj rameni připevněnému na hřídeli mlýnku. Malý kovařík má jeden úder za otáčku, prostřednictví ozubených koleček se šikmým zubem. Počet může být libovolný, dle množství osazených trnů na ozubeném kolečku. Jeden úder je však docela dostačující. Při výrobě ruky držící kladivo je nutno věnovat péči síle materiálu a především pak, vlastnímu kladívku, aby bylo dostatečně těžké na vlastní páce. Já jsem nejen pro lepší zvuk do kladívka vletoval mosaz. Tím jsem vyřešil nejen potřebnou váhu, ale i pěkný zvuk. Velký mlýnek je dřevěný, malý mlýnek je pak vyřezaný nožem z plechovky od broskví, tak jak to dělával můj děda. Za hřídelku jsem použil trubičku od lustru. Převody jsou vlastní konstrukce na pomocném hřídeli osazeném na boku vlastního tělesa stojánku.
Na závěr dnes vkládám pro změnu nostalgickou vzpomínku na námluvy ještěrek. Dnes je již tak neuvidíme, neb nám přeběhnou rychle přes cestičku, či zmizí rychlostí blesku mezi kameny.

Se srdečným pozdravem
Váš
Luděk

01.06.2018  07:44

01.06.2018  07:59