Postupně se začínáme poznávat, zvykat si na sebe a stávat se přáteli, potkávat se, a tak snad bude namístě (kdo chce - není podmínkou) přiblížit ostatním své okolí, své milé, zájmy, myšlenky apod. Začali jsme obyčejným pohledem z okna. Dalším pohledům se však meze nekladou, samozřejmě v etických hranicích, daných provozem těchto stránek.
Chcete se také zapojit? Je to jednoduché, pošlete fotku (fotky) i text na info@seniortip.cz a my z toho uděláme dokument, který se objeví na hlavní stránce v tématickém okruhu - Pohled z okna. Zatím to tak funguje a zde jeden z dalších pohledů - avšak pozor (!) název „Pohled z okna“ je jen přenesený. Tentokrát je to „zajímavá událost“ ze světa zvířat.
Svět zvířat trochu jinak
Pozorně jsem četl v Seniorech článek od Ludmilky (Překročit čtyři stěny) a rozumím tomu o čem píše. Hodně často pozoruji dění ve všední i sváteční dny pod "okny". O přírodu mám zájem od dětství, tedy ji vnímám pozorně.
Musím vám napsat zajímavou událost, kterou jsem pozoroval nedávno pod naším oknem v podvečer. Šel jsem zavírat okno v pokojíku směrem na sever, tedy s pohledem na řeku Aaru a nedaleké kopce (ke břehu mám od dveří asi 30metrů).
Koukl jsem se z okna a opodál na trávníku u zdi čerpací stanice pro pitnou vodu Solothurnu předával „své geny“ kačer jedné kačence, která ale již asi tři roky má svého kačera.
A právě ten její stávající kačer se snažil toho "nemravu" zobákem dostat z té kačenky.
Nahoře nad nimi, asi necelých pět metrů na ploché střeše, toto všechno s velkým zájmem sledovala vrána (právě ta vrána, kterou vidíte na obrázku).
Celý akt, který vám popisuji trval asi půl minuty. Domácí kačer situaci zvládl a pak i s tou svou kačenkou ťapali k našemu domu a cizí kačer zůstal na tom trávníku před domem, (asi devět metrů vzdušnou čarou od té vrány).
A co se najednou nestalo - vrána nadskočila a střemhlavým letem se vrhla na toho cizího kačera. Klovla jej, a tak ten nečekal a rychle odstartoval. Oni jsou rychlejší při odletu než vrabčáci. Když krmím kačky, až mi ťapkají po botách, ale jen co jde kolem "venčící" se pes, tak tedy to je opravdu fofr, jak se zvednou. Tak si to vážení představte, vrána, která se znenadání zamotá do takovéto cizí, kachní, záležitosti.
Zapřemýšlel jsem nad tím, inu je jistě přemnoho věcí na světě, o kterých nic nevíme, a možná že je to tak dobře.
Vedle toho kachno-vraního příběhu je mnoho zajímavých momentek ze světa zvířat. Zde (ve Švýcarsku) často v televizi ukazují, jak třeba pes nebo fenka se stará buď o koťata, kuřata, selata apod. U těch domácích zvířat je to vysvětlitelné, dostanou doma potravu a velmi často i jiné "lahůdky", tedy ten lovecký instinkt "žití" sháněním si příslušné potravy je ztracen. Po dobrém "nacpání" pak hlavně psi mají zájem i o hraní. Klacíček, balónek apod. je pro ně to nejkrásnější, a pak pohlazení od paničky či páníčka.
Ale u zvířat v přírodě narozených, vyseděných apod. je to jinak. Jednou jsem viděl zde v televizi záběry nějakého Jihoafrického zoologa, který byl přes půl roku sám v jihoafrické divoké přírodě a natáčel různé záběry všech možných zvířat. Jednou se mu podařilo pomocí techniky pro "noční" vidění natočit u napajedla též velmi zajímavou událost:
Samice nosorožce se svým telátkem se batolila k tomu napajedlu, když se náhle objevily hyeny a to nosorožčí telátko napadly. Na těle mu mnoho škody nadělat pro jeho tlustou kůži nemohly, ale jedna hyena mu poranila slech. Pochopitelně, že pach krve je podráždil ještě více. Ta jeho nosorožčí matka mu zřejmě pomoci nemohla, nosorožci vidí pramizerně za dne, natož v noci asi nevidí vůbec nic. Tedy při hledání cestu k tomu napajedlu se zřejmě řídila čichem, který asi musí být výborný. V tom, kde se vzal tu se vzal "král zvířat",mohutný lev, a milé hyeny rozehnal. Velká smečka hyen je i lvu nebezpečná! Představte si, takováto událost v "divoké" přírodě.
Proto jsem u té kachno-vraní záležitosti "koukal jako divý". Škoda, že jsem neměl připravenou kamerku, byly by z toho zajímavé záběry. Já se díval a byl jsem zvědav, zda se podaří tomu kačerovi toho cizího kačera zahnat, a ten "dovětek" s tou vranou jsem vůbec neočekával.
Srdečný pohled ze Solothurnu posílá
Tomáš Vodička, Švýcarsko
Popisky k fotkám:
- Pohled na řeku Aaru, která protéká městečkem Solothurn
- Vrána - bojovnice
- Výhled z okna
- Kačeny o kterých je řeč
A něco navíc:
Vzdálené pohoří
Idylka v zimě
Marktplatz - tržní náměstí, kde se dodnes každou středu a sobotu konají zeleninové trhy a pak každé druhé pondělí v měsíci se sjedou trhovci ze všech možných částí Švýcarska se vším možným zbožím. Ten celý orloj jsem tam nedostal, i když jsem couval a couval do protilehlé uličky.
Zámeček Waldegg, který je asi 3km od středu města severovýchodním směrem. Solothurnští jej postavili pro francouzského krále Ludvíka XV. nebo XVI. (již nevím), ale ten se sem do Solothurnu nějak nedostal (zřejmě jej místní lákali na lov medvědů). Tedy na paměť zůstal tento zámeček (asi od Wald-les egg-roh, a on opravdu stojí na rohu lesa).