Všude dobře doma nejlíp
Jistě se nedá spočítat kolikrát jsme během života toto úsloví slyšeli, četli nebo sami vyslovili. Já jistě alespoň tolikrát jako vy, ale navíc mám v kuchyni na stěně pěknou keramickou destičku a na té je to napsané.
Když se rozhlédnu v kuchyni, všude kolem jsou vázy, talíře a mísy. Všechno jen ručně dělaná keramika, některá dokonce rodinná. Na poličkách jsou také ručně dělané hrnky a hrnečky, ty doslova miluji. Ta destička mezi tou ostatní keramikou, ale vyniká, přestože ty ostatní znamenají víc než jenom hezká umělecká díla, ale připomínají srdci místa nejbližší. Z Čech, Moravy, zejména z Chodska a ovšemže tam nechybí ani keramika australská. To co není na zdech zabírá místo na všech poličkách.
Ale zpět k té destičce s úslovím. Začátkem devadesátých let jsem letěla do Prahy a jedna krajanka mě požádala abych se tam sešla s její sestrou a předala jí dárek. Sešly jsme se u sochy sv. Václava, já jsem dárek předala a nečekaně jsem také jeden dostala. Právě tu pěknou keramiku, na kterou se každý den bezpočtukrát dívám a ráda si připomínám, že „všude dobře doma nejlíp“.
Jak léta přibývají stále víc si zvykáme na naše vlastní domácí prostředí, kde víme co je na každém kroku, kde nic nás příliš nepřekvapí. Nebylo by spravedlivé říci, že nic nehledáme, možná dokonce častěji než bychom chtěli, ale určitě to nakonec vždycky někde najdeme.
Dosti našich přátel vyjíždělo na cesty lodí, bylo mnoho pěkných a zajímavých míst, která mohli navštívit při cestování po mořích či po řekách, do některých míst se ještě rádi vraceli a nám potom o tom všem vyprávěli.
My také na dosti zemí a ostrovů velice rádi vzpomínáme, bylo tam opravdu hezky a vzpomínky jsou stále jako živé. Jak příjemně se vzpomíná doma na pohodlném křesle před sebou album plné fotografií, hezky se na sebe usmějeme a je nám dobře.
A tak snad skutečně s přibývajícím věkem bude opravdu platit „všude dobře doma nejlíp“?