Přítelkyně se při jedné návštěvě u nás zmínila o “Bruno’s sculpture garden. Byla o něm a jeho sochách relace v TV. Co kdybychom Bruna navštívili a s tím spojili setkání se společnými přáteli z Melbourne? Zahrada se sochami Bruna je pouze sedmdesát kilometrů severovýchodně od Melbourne v krásném prostředí městečka „Marysville”. Kolem dokola jsou nádherné lesy a známé „Stevenson’s” vodopády. Slovo dalo slovo, upozornili jsme společné známé a hurá do Marysville.
Malá usedlost nabízela pohodu, kterou přelidněné město nemůže poskytnout. Hlavní ulici lemovaly malé obchůdky, které nabízely práce místních umělců. Dále tam byly hospůdky, restaurace a galerie. Ubytovali jsme se v malém motelu ve velice útulné části městečka. Ráno a večer se slétávali papoušci na zobání zrníček připravených před pokoji v miskách. Hosté si přišli na své.
Druhý den dopoledne jsme netrpělivě očekávali přátele z Melbourne. Jakmile dorazili a všichni jsme se radostně přivítali, vypravili jsme se k Brunovi. Uvítal nás charismatický usměvavý člověk a sděloval nám, že zrovna dnes je mu padesát let, což absolutně neodpovídalo jeho mladistvému vzhledu. Přízvuk v jeho řeči napovídal, že pochází z Jižní Ameriky. Uhádli jsme!
Bruno se zadíval na Vladimírovo triko, na kterém měl slogan „Belive it” (Věřte) a obrázek létajícího talíře UFO. Poukázal na tričko a řekl: „Tomu nemusíte věřit, to opravdu existuje!” No ne?! To bylo něco pro mého muže. Konečně člověk na jeho frekvenčních vlnách. Chudák Vladimír, někdy nevhodně navazuje konverzace na toto téma s lidmi skeptiky. Mnohokrát vznikají trapné situace. Bruno byl však jeho člověk. Šarmantní umělec nás nejprve provedl svojí galerií a dával ke všem obrazům i soškám komentáře. Zahradou už jsme procházeli sami.
Galerie se zahradou je situovaná v dešťovém pralese s kapradinami a vysokými eukalypty. Pozemkem protéká potůček. Úžasně romantické místo. Jeho pohádkové sochy byly se vkusem vpojeny do této přírodní nádhery. K vidění bylo od skřítků, víl, draků, princezen, rusalek, zvířátek snad vše, co pohádková říše nabízí.
Mimo jiné bylo vidět i všelijaké lidské charaktery a výrazy ve tvářích, které Bruno bezvadně vystihl. Smutné i veselé tváře vykukovaly zpod kapradin. Tolik odvedené práce! Už jsme mysleli, že jsme všechno zhlédli a opět nějaký objev krásné pohádkové bytosti schované za keříkem nebo sedící na větvi stromu. Bruno s rodinou zakoupil pozemek před třinácti lety a za tak krátkou dobu zvládl tolik úžasných soch a namaloval tolik obrazů? Nezmar Bruno snad ani nespí, pouze tvoří a tvoří tu nádheru pro obdiv druhých.
Z této pohádkové říše jsme odcházeli s pocitem uspokojení. Zahradu jsme podruhé navštívili po roce s rodinou na cestě do Melbourne. Synové s dcerou uznali a ocenili talent, který Jihoameričan dostal do vínku.
Jaký strašný šok nás čekal roku 2009. V horkém australském létě skoro celé městečko Marysville a také nedaleké městečko Kingslake vyhořely řádícím ohněm (bushfire). Přes 2000 domů shořelo a více jak 200 lidí zaplatilo svými životy. V televizi na zprávách jsme poznali umělce Bruna zdrceného, zoufalého nad přírodní pohromou. Přišel o dům s galerií, o své krásné sochy v dešťovém pralese. Měl však radost, že jeho rodina (žena a dvě dcery) tuto spoušť přežila. Běsnící oheň jeho pohádkové království neušetřil. Byli jsme smutní. Novinové plátky psaly o ohních a zmiňovaly se o ztracené říši pohádek.
Ruská komunita z Melbourne přislíbila Brunovi pomoc k znovu vybudování zahrady do původní krásy. Je to vůbec možné? Chudák Bruno má ještě energii znovu začít? Chce se mu vůbec do tak těžké práce? Silná Brunova osobnost válku s přírodou nevzdala. Po pěti letech po ohních jsme se se stejnými kamarády, se kterými jsme poprvé obdivovali zahradu, vydali na dovolenou do Melbourne. Záměrně pojedeme přes Marysville, dáme si tam oběd, navštívíme Bruna a budeme v cestě pokračovat. Nemohli jsme to tam poznat.
V centru městečka oheň přežila pouze stará budova pekárny. Jinak vše shořelo a místo krásných romantických, autentických obchůdků a hospůdek tam najednou vyrostlo konferenční, ohromné středisko a moderní obchody. Kdopak dal příkaz všechno krásné totálně zkazit? Proč neobnovili, nenapodobili ztracené budovy? Doba holt jde dopředu a vše se stává ošklivě komerční, bez fantazie, charakteru a hlavně neútulné.
S napětím jsme očekávali, co nás čeká u Bruna? On však nezklamal, má jiné smýšlení. Je to umělec, bohém a i když jeho dům je nyní také nový, je krásný a podobný tomu starému. Nádherné sochy znovu zaplnily jeho zahradu, která po ohních nějak víc zkrásněla.
Vegetace zbujněla a zdála se zelenější. Z Bruna však nevyzařovala radost, jak jsme si ho pamatovali. Vypadal strhaný, pobledlý, pohublý a představoval nám svoji novou přítelkyni. Manželka zřejmě stres po ohních nezvládla. Nevíme, jak to bylo, je to jen naše domněnka. Rusové dodrželi slib a milému Brunovi pomohli.
I když ráz městečka Marysville změnil svoji podobu a charakter, Brunova zahrada stále skrývá kouzlo a tajemství pohádek.