Barbora a Mikuláš, předzvěst vánoc
Svátek svaté Barbory je předzvěstí blížícího se Štědrého dne. Slaví se pouhé dva dny před svatým Mikulášem.
Svatá Barbora - Barbora z Nikomédie - panna a mučednice, patří ke čtrnácti svatým patronům, které lidé vzývali ve svých nejtěžších chvílích.
Podle legendy byla krásnou dcerou bohatého kupce Dioscura a žila na počátku třetího století v Nikomédii (dnešní Turecko). Otec Barbořin byl zapřísáhlý nepřítel křesťanů. V úmyslu chránit Barboru před vlivy hříšného světa a před nápadníky, zavřel ji do věže, kterou postavil vedle jejich domu se vším pohodlím. A tu se stalo, že jeden ze sloužících - tajný křesťan - obrátil Barboru na víru. Když se o tom otec dozvěděl, chtěl, aby se dcera víry zřekla, když odmítla, ze vzteku jí uťal hlavu mečem. V té chvíli vyšlehl z jasného nebe blesk a otce na místě usmrtil.
Svatá Barbora je patronkou mnoha řemesel a povolání. Nejvýznamněji ji uctívají horníci,kteří jí zasvětili mnoho kostelů, kaplí a oltářů (nejvýznamnější u nás je chrám sv. Barbory v Kutné Hoře - městě stříbrných dolů), a pořádali na její svátek okázalá procesí. V dolech horníci nechávali na její svátek hořet ve štolách přes noc kahany na ochranu před smrtí a úrazy - Barbořino světlo
Jiným zvykem bylo řezání více větviček a na každou pověsila dívka jméno chlapce,který jí byl sympatický.Věřilo se, že se stane nevěstou toho jehož jméno je na první rozkvetlé větvičce.
Další variantou "barborek" byla pověra, že kolikátý den "barborka" vykvete, v tolikátém měsíci potká dívku štěstí. hlavně barborky. Dnes se traduje, že větvičky přinesou rodině štěstí, pokud vykvetou do Štědrého dne.
Stejně jako v mnoha dalších dnech zimního slunovratu chodily v dávných dobách na sv. Barboru různé masky. Ve středověku se prolínaly bujaré oslavy spojené s magií s křesťanským uctíváním světice. Po vsích chodily bíle oblečené barborky a nosily dárky. V poslední době se tento zvyk mnohde oživuje! Později se provozovala divadelní představení o osudu Barbory ( dochovalo se několik barokních her o Barboře ze 17. a 18. století ).
V novější době se na Barboru ustálil jiný zvyk - Děti večer dávaly za okno punčochu a druhý den ráno - 4. prosince - našly v ní nadílku, pokud byly hodné. Nebo také jen pár brambor či dokonce uhlí, pokud zlobily.
* * *
Mikuláš
Za místo Mikulášova narození je uváděno přístavní město Patara na jižním pobřeží Malé Asie, a to někdy před rokem 270. Základy křesťanské výchovy přijal od rodičů, po nichž později zdědil nemalé jmění, kterého používal ke konání skutků milosrdné lásky. V jednom vyprávění se uvádí, že zachránil život námořníkovi, který za bouřky spadl z lodi do moře.
V další legendě se popisuje, že za zuřící bouře na moři se námořníci dostali do nesnází a po volání o pomoc se mezi nimi objevil muž, který jim pomáhal s plachtami i lanem. Po bezpečném přistání šli poděkovat do kostela a v místním biskupovi poznali svého zachránce, Mikuláše.
V dalším vyprávění se hovoří o Mikulášově pomoci za hladu a v různém nebezpečí. Jiná legenda vypráví o tom, jak Mikuláš zachránil tři nevinné vojáky před popravou, když katovi vytrhl už zvednutý meč... O Mikulášovi se píše, že byl pokorný a nikdy nevyhledával svůj prospěch. Rozdával poučení, navštěvoval a těšil nemocné, vězně i zajatce. Sytil lačné a byl ochráncem dětí, zvlášť sirotků, vdov i všech lidí nevinně pronásledovaných. Vystupoval s laskavostí a mírností.
Mikulášovy atributy a četné patronáty se týkají uvedených příběhů. Nejčastěji je však znázorňován jako biskup, s knihou Písma sv. a třemi symbolickými jablky či zlatými koulemi, připomínajícími, že jeho evangelní láska zachránila před mravním otroctvím tři dcery, které do zkázy chtěl uvrhnout jejich zadlužený otec. Mikuláš zemřel 6. prosince kolem poloviny IV. století a byl pohřben v kostele v Myře. Úcta k němu se začala šířit hned po smrti.
V jihoněmecké oblasti byl sv. Mikuláš od středověku řazen mezi čtrnáct pomocníků v nouzi. Na východě se stal po Panně Marii nejuctívanějším světcem. Ve středověku vznikly, podobně jako ke svátku Barbory, tzv. biskupské chlapecké hry. Začaly v X. století v Porýní na klášterních školách. Původně při nich jeden žák přebíral i s berlou funkci představeného kláštera a jeden den v roce v zastoupení patrona Mikuláše vládl klášteru i škole. Později se v předvečer 6. prosince vytvořila hra s nadělováním, při které v Německu doprovázel postavu Mikuláše čeledín Ruprecht, který rozdával dětem dárky, popřípadě je káral za nesprávné chování. K tomu účelu se do tradičního Mikulášova doprovodu dostali anděl a čert, kteří si podle povahy Ruprechtův úkol rozdělili. Kde byla o tyto návštěvníky nouze, dávala se do okna pověstná punčocha, ve které děti ráno našly vytoužené dárky.