Melbourne
Během dalších čtyř dnů, co jsme ukrajovali našim známým ze soukromí, poštěstilo se pomocí Gočeho najít bydlení. Samozřejmě, jak jinak, nedaleko od nich.
Menší domek ve Springvale v Edmont ulici. Budil dojem tmavého depresivního kutlochu. Kolem domku zanedbaná zahrádka, dvě ložnice, obývák a kuchyň s příslušenstvím. Nijak moc nadšení jsme nebyli. Poznám z výrazu Vladimíra, co si myslí a on to samé poznává podle mých šklebů v obličeji. Goče nás tak dobře neznal, aby to rozeznával, ale protože jsme jim nechtěli přidělávat starosti a zneužívat jejich pohostinnosti, vzali jsme tento nabízený objekt k pronajmutí.
Uzavřela se smlouva. Naši kamarádi se za nás zaručili, protože jinak nepřicházelo v úvahu, že bychom jen tak lehce získali bydlení. Ve státě Victoria byly zákony tvrdší než Novém jižním Welsu (NSW). Goče s Lenkou nám moc věřili, jinak by to nebyli schopni udělat. Kdybychom neplatili, museli by platit za nás.
Práci jsme ještě neměli, ale prý je v Melbourne práce všude dost, a tak s tím jsme si starosti zatím nedělali. Chtěli jsme se vybalit, usadit, rozkoukat a potom hledat práci. Lenka se divila, že tak rychle od nich spěcháme. Ale určitě se jí ulevilo, když jsme odešli. Ona nám totiž tak moc vyvařovala a snažila se, aby nám i dětem chutnalo a měli jsme pohodlí. Dělala to na úkor své rodiny, která spala na zemi na matračkách a my jsme po velkém dohadování museli do jejich postelí. Jinak bychom asi čtyři dny nespali a stále se hádali. Musel být z té honičky kolem nás moc unavená.
Lenka s Gočem jsou lidé, kteří by se nejraději rozdali, nebo podělili o vše, co je v jejich silách. Nenajde se v nich ani špetka sobectví. Je to asi tím, že oba vyrůstali v dětských domovech, kde se jim nedostávalo.
Všeho si váží a nade vše je jim drahé lidské přátelství. Jsem ráda, že jsem prostřednictvím Vladimíra získala vynikající přátele.
* * * Lenka a Goče
Z Československa se vystěhovali legálně za Lenčinou maminkou, sestrou a bratrem. Lenka poznala maminku až když jí bylo 29 let. Oba - Lenka i Goče – jsou makedonského původu, ale stále se hlásí k české kultuře a zvykům. Ty makedonské se jim nepoštěstilo v dětských domovech poznat. S lidmi z Makedonie se seznámili prostřednictvím Lenčiny rodiny a dodatečně se naučili ovládat svůj původní jazyk. Bylo jim totiž tři a čtyři roky, když je partyzáni přivedli do Československa, aby je uchránili před řeckou revolucí. Jednalo se o několik tisíc makedonských a řeckých dětí.
Lenčiny velmi dobré kamarádky byly Martha a Thena Elefteriadu. Vyprávěla mi velice hezké příběhy, co všechno společně v domovech prožily. Tam se také s Gočem seznámili. Tak tito vynikající lidé se zlatým srdcem vklouzli do našeho života.