Deprese zhoršuje paměť více než stáří |
||
Stáří a poruchy paměti spolu zdaleka nesouvisejí
tak těsně, jak se lidé domnívají.Co na to říkají
odborníci: |
||
Otázka: Jací lidé k vám přicházejí?
Není pravda, že těžiště naší práce se týká
demence. Daleko více klientů trpí depresí. Ta
ochromuje paměť opravdu výrazně. Úzkostnost neuvěřitelně
devalvuje paměťové schopnosti. Je celá řada chorob,
které mohou poruchu paměti imitovat. Například snížená
funkce štítné žlázy. Často jde o nadužívání
preparátů. Otázka:
Co se vlastně ve stáří děje s naší pamětí? Pokud jde o psychicky aktivní lidi, paměť se zpravidla nehorší. Jsou povolání, pro které je zachování paměti typické. Například historici nebo překladatelé mají dobrou paměť i ve stáří. Podstatnější než věk je to, jaké má člověk zájmy a jak je aktivní. Přicházejí k nám lidé, kteří si myslí, že když si nepamatují jména herců, je to katastrofa. Skutečně může jít o poruchu paměti. Často ale zjistíme, že si sice nevybavují, kdo kde hrál, ale pořád překládají ze tří jazyků. |
||
Otázka: Klesá
ve stáří inteligence? |
||
Neklesá. Starší člověk jen někdy potřebuje
na vyřešení úkolu více času. To, že inteligence
klesá, je ageistický názor. Tak jako máme rasismus,
diskriminaci podle rasy, tak máme ageismus,
diskriminaci podle věku. O ageismu je vydána samostatná
publikace. |
||
Otázka: Co je pro vás jasným signálem, že něco není v pořádku? |
||
Když někdo hned od dveří hlásí, jaké má
problémy s pamětí, většinou to není tak zlé. Když
se ale přijde poradit rodina, a dotyčný člověk si
není ničeho vědom, může opravdu jít o vážný
stav. Když příbuzní mluví o poruše osobnosti,
zbystřím. |
||
Otázka: Co
ale poradíte lidem, u kterých žádnou nemoc
nenaleznete, a přesto je paměť lehce narušená? |
||
Většinou nenabízím speciální trénink paměti. To dělají jinde. Snažím se ve spolupráci s klientem povzbudit jeho vnitřní motor, probudit v něm aktivní zájem. Velmi účinná je například práce s počítačem. Důležité ale je, aby z těchto aktivit byl nějaký výstup. Senior má být užitečný nejen sobě, ale i svému okolí. |
||
Otázka: A zvládají senioři práci s
počítačem? |
||
Ale to víte, že ano. Všichni se to naučili. Měla
jsem jednu paní, která našla zalibu v internetu.
Ptala jsem se jí, jaké stránky ji zaujaly. Čekala
jsem, že něco zdravovědného, třeba o zácpě. Víte
jaké to byly? |
||
Otázka: Nabízí
se odpověď, že ty s erotickým obsahem. |
||
Kdepak. Celá se rozsvítila a říká: "Ta
washingtonská muzea jsou úžasná." Taková babička
je pak atraktivnější i pro své vnuky. Někdy sem přijdou
lidé s tím, že babička chce mezi příbuzné rozdělit
sto tisíc. A říkají, že oni ty peníze nepotřebují.
Ale jestli by nešlo babičce předat informaci, ať si
raději pro sebe koupí počítač. Že to bude lepší
pro všechny. |
||
Kdo bral mládí, měl by brát i stáří |
||
Prof. MUDr. Ota Gregor, DrSc., není z těch, kdo kážou vodu a sami pijí víno. O stáří a stárnutí napsal řadu prací. Radami, které v nich udílel, se také sám řídil, a tak se v plné svěžesti dožívá šestaosmdesáti let |
||
Otázka: Jak bojujete proti vlastnímu stáří? |
||
To je ale špatně položená otázka. Proti stáří se přece nedá bojovat. Bojovat lze s nemocí, tím, že ji léčíme. Stáří ale není nemoc. Boj můžu vyhrát. Ale porazit stáří přece nemohu. Stárnutí je přirozené, je to normální proces. Vlastně bychom za něj měli být vděční, protože mnoho lidí se stáří ani nedožije. Jedna moje pětadevadesátiletá známá říkala: "Brala jsem mládí, musím brát i stáří." Je to jednoduché, ale je v tom velká moudrost |
||
Otázka: Co
tedy děláte pro to, aby váš život zůstal kvalitní?
Svým čtenářům doporučujete otužování.
Sprchujete se sám studenou vodou? |
||
Já se nesprchuji. Každé ráno si ale napustím
vanu studené vody a dvě minuty v ní ležím. |
||
Otázka: Sportujete? |
||
Ještě loni jsem každé ráno běhal. Teď už ne, nemá cenu se přepínat. Ale každý den cvičím jógu. |
||
Otázka: Jak
se stravujete? |
||
Nejsem vegetarián. Ale čím jsem starší, tím mám
menší chuť na červené maso. Vajíčka sním tak
jedno dvě týdně. Tuky používáme rostlinné. |
||
Otázka: Působíte dojmem velmi psychicky svěžího člověka. Trénujete svůj mozek záměrně? |
||
Můj životní styl je vědomě nadepsán aktivita,
aktivita, aktivita. Čtu, píšu, přednáším, do loňského
roku jsem přednášel na lékařské fakultě, a to i
zahraničním studentům v angličtině. Přednáším
také na univerzitě třetího věku. Ano, trénuji
mozkové závity zcela záměrně. |
||
Otázka: Odkdy vlastně začíná stáří?
|
||
S trochou nadsázky by se dalo říci, že od chvíle,
kdy vám lidé začnou říkat: "Vy ale vypadáte
dobře!" Nástup stáří je velmi povlovný a
individuální. Jsou lidé, kteří jsou "staří"
ve třiceti, a jsou lidé vyloženě "mladí"
v sedmdesáti. Obecně se dá říci, že od šedesátky
nahoru jde o stárnutí, od osmdesátky o stáří a od
devadesátky pak o dlouhověkost. První známky stárnutí
se objevují už po padesátce. Je to normální, ale
nepřipraveného a neinformovaného člověka to může
vyděsit. |
||
Otázka: Jste stále činný jako lékař? |
||
Původně jsem internista, mám tedy dvě atestace
z interny. Nyní ordinuji jednou týdně v
psychosomatické poradně. Před třemi roky jsem dělal
další atestaci z psychoterapie. |
||
Otázka: Takže nejste líný se učit? |
||
Líný nejsem, ale někdy pohodlný. Pokud žijete aktivně, tak také potřebuje odpočinek. Poznat tu hranici, kdy ještě odpočíváte a kdy už lenošíte, není úplně snadné. |
||
|
||
Blanka Malá |
||