Pavel Javor
Vzpomínám si, že si už před delším časem tady na stránkách Seniortipu někdo přál znát trochu podrobnější životopis básníka Pavla Javora ( 1916 - 1981).
Tady je: Je to dost smutný příběh člověka převážnou část života v exilu žijícího a v exilu též zemřelého. Jeho dílo je prostoupeno láskou k vlasti a touhou po tom, aby se do ní, osvobozené, do svobodné a demokratické mohl někdy vrátit. Patřil k těm, kteří odešli po roce 1948 - a ti chudáci tehdy skoro všichni naivně doufali, že se opravdu brzy budou moci vrátit do své vlasti svobodné, demokratické. Skoro nikdo tehdy netušil, že země zůstane v rukou komunistů a vasalem Sovětského Svazu po celých dlouhých padesát let.
Zamyšlená země má, země po klekání,
trpělivá čekanko zaprášených cest,
zradu jen a porobu seli do tvých strání,
horké čelo zdobili mučenkou tvých hvězd …
……posmívaná Popelko hrách přebírající,
trháme ti z lásky své plátno na obvaz
posílám tam za tebou bílou holubici
nejvěrnější polibek, nejstručnější vzkaz….
Pavel Javor pocházel z Martinic na Voticku a vlastním jménem se jmenoval Jiří Jan Škvor. Vystudoval reálné gymnasium v Benešově a potom se dal zapsat na Právnickou fakultu University Karlovy. V letech 1936 – 1943 zaměstnán v České kulturní radě, poslední dva roky války byl okupanty poslán do pracovního tábora.
Literárně činný byl již od třicátých let a jeho příspěvky vycházely v Českém Slovu, Živé tvorbě a Osvětě venkova. Jeho knižní prvotina se jmenovala Zlatokop a vyšla v roce 1938. Po ní následovaly ještě další sbírky Vítr v krovech, Kalendář a Mladý čas.
Po válce, v roce 1945 začal znovu studovat, tentokrát na Filosofické fakultě UK, ale svá studia dokončil až v Kanadě, v Montrealu. V letech 1945 – 1948 byl také redaktorem Svobodného Slova, v říjnu roku 1945 se stal náhradním členem Prozatímního národního shromáždění, za Čs. Národně socialistickou stranu. Co následovalo všichni víme: Vítezný únor 1948. Pavel Javor, zbavený všech možností pracovat jako redaktor a především možnosti dále studovat na universitě, emigroval na jaře roku 1949 do Německa. Pracoval zpočátku jako dělník, později dostal místo jako poradce u Mezinárodní organizace pro uprchlíky IRO. V ČSR byl v té době v nepřítomnosti odsouzen k dlouholetému žaláři. V roce 1950 odchází do Kanady, kde pracuje zpočátku v české sekci kanadského veřejného rozhlasu (CBC) Současně studoval také na Montrealské universitě, kde v roce obhájil 1956 diplomovou práci L ´influence d´Adam Mickiewicz sur ses contemporains littéraires tchecque, (Vliv Adama Mickiewicze na současné české spisovatele) a o čtyři roky později už předložil svojí disertační práci o vlivu první světové války na českou literaturu. Obě práce zveřejnil pod svým jménem Jiří Jan Škvor. Počínaje rokem 1958 začal vyučovat češtinu, slovenštinu a jejich literatury na Université de Montréal.
Byl členem mnoha organizací sdružujících Čechy a Slováky v exilu, ale také členem kanadské asociace slavistů, Mezinárodního PEN klubu, Společnosti pro vědy a umění a Rady svobodného Československa.
Je pochopitelné, že jako autor stál při zrodu Slovanského nakladatelství, ve kterém vedlo mezi lety 1953 – 1955 edici Dobrá kniha. Později redigoval v nakladatelství Konfrontace edici Bílá růže. v září roku 1964 uspořádal v New Yorku setkání spisovatelů nazvané Czech Poets in Exil.
V exilu vydal v roce 1951 v češtině svoji básnickou sbírku „Pozdrav domů.“ Z ní jsou verše v úvodu článku. Jeho básnických sbírek následovalo ještě mnoho, v roce 1953 Chudá sklizeň, Recoleté pauvre vychází už i ve francouzštině. Kniha básní Daleký hlas, který vychází také v roce je vyznamenána cenou České kulturní rady v zahraničí. Následují knihy veršů Kouř z Ithaky, Chléb podaný hostu, Torzo lásky atd.
Napsal také autobiografický román Kus života těžkého, (1967) a knihu pro mládež Sir Clarence alias pes Pajda, která vyšla v roce 1982, tedy až po jeho smrti. Je autorem nesčíslných článků v různých sbornících, přispíval studiemi, eseji do časopisu Proměny a Sklizeň, kde byl též editorem.
Text Mlčení s Egonem Hostovským a nebo O zájezdech do Kanady, který je součástí sborníku o E. Hostovském: Vzpomínky studie a dokumenty o jeho osudu vyšly v Torontu v nakladatelství manželů Škvoreckých 68 Publishers.
Je toho ještě mnoho, ale obávám se, že se čtenář už začíná nudit. Končím proto jednou z básní Pavla Javora, který zemřel v roce 1981 za nevyjasněných okolností. Nedočkal se…
Vysoko v horách ovečky se pasou –
Jdu sám a sám,
brouzdám se větrem rozechvělou krásou.
Až ke hvězdám
vzlíná má bolest, když jdou večer domů
ovečky pít –
Pohladit- koho?
Požalovat – komu?
Mír v srdci mít –
Jak hoří hvězdy,
jak se tisknou stíny
k modrým horám!
Nezapřu lásku bláhovou a marnou,
neodvolám.
Vysoko v horách tichou píseň zvonků
sotva tuším.
Nezradím lásku velikou a svatou,
nepřehluším -
Karel A. Pokorný