Postupně se začínáme poznávat, zvykat si na sebe a stávat se přáteli, potkávat se, a tak snad bude namístě (kdo chce - není podmínkou) přiblížit ostatním své okolí, své milé, zájmy atd. Začali jsme pohledem z okna. Dalším pohledům se však meze nekladou, samozřejmě v etických hranicích, daných provozem těchto stránek.
Chcete se také zapojit? Je to jednoduché, pošlete text (případně i foto) na info@seniortip.cz a my z toho uděláme dokument, který se objeví na hlavní stránce v tématickém okruhu - Pohled z okna. Zatím (než bude zprovozněna funkce blogu) to tak funguje a zde je jeden z dalších pohledů - avšak pozor (!) název „Pohled z okna“ je jen přenesený...
Mohu vám ohlásit radostnou novinu. Ne, že Kristus vstal z mrtvých, to už je pryč, ale 27. dubna k nám přiletěly vlaštovky.
Přiletěly vlaštovky
Když jsem vešel do sklepa, někdejší stáje, poletovaly v rozlehlé místnosti sem a tam a štěbetaly. Asi vybíraly, které z prázdných hnízd letos obsadí. Pak mě zaregistrovaly a zlostně mi nadávaly. Vysvětlil jsem jim, že tu také bydlím. Doufám, že mé sdělení přijaly s pochopením, a že budeme mít opět podnájemníky, kteří sice trochu nadělají, ale zato úspěšně loví okolní hmyz a skýtají zajímavou podívanou při krmení mladých a jejich vyvádění.
S vlaštovkami máme dlouholeté zkušenosti. Když jsme domek koupili, byl ve stáji v oknech úhelníkový rám s mnoha okénky, většinou rozbitými. Ten jsem vyboural a vlastnoručně jsem jej nahradil luxfery. Jeden nahoře jsem vynechal na větráček s mřížkou. Tu tam přidělávám na zimu, v létě je otvor otevřený a úspěšně láká vlaštovky do podnájmu. Za těch 30 let, co tu pobýváme, už vyvedly desítky mladých, z nichž se některé vracejí k plození dalších generací..
Zažili jsme i katastrofy, to když postříkali okolní chmelnice z letadel jedy proti hmyzu. Zapomněli nejen na vlaštovky, které se zasaženého hmyzu najedly, a pak jsme ve stáji a okolo domu sbírali jejich mrtvolky. Ale zapomněli varovat i nás.
Únikem postřiku z letadýlka přelétajícího nad chmelnice byl zasažen i náš chlapeček spící v kočárku na zahradě. Dostal dusivý křečovitý záchvat, usilovně plakal a vezl jsem ho zmodralého maximální dosažitelnou rychlostí s rozsvícenými světly do Prahy do nemocnice, protože si s ním v Rakovníku nevěděli rady. Na Hagiboru ležel několik týdnů, EEG dodnes vykazuje anomálie. Když jsem si stěžoval u hlavního hygienika ČSSR, dostal jsem po dlouhé době odpověď, že v udaný den se vůbec nepráškovalo….
Ale to už je vlastně jiná kapitola.
Loni se u nás vlaštovky neusídlily. Otvor v luxferech si totiž vyhlédly sousedčiny kočky. Vyhouply se dovnitř a na vrchu police na dřevo na vlétající vlaštovky začaly číhat. Ty to znechutilo natolik, že se neusadily. Samozřejmě jsem kočky vyháněl a nepřestaly, dokud jsem na parapetek před okénkem neumístil lištu s čouhajícími hřebíčky. Dalo to dost práce, natlouct do lišty několik set hřebíčků, ale účelu bylo dosaženo. Kočky tam přestaly lézt.
A tak doufám, že se letos opět dočkáme mladých a budeme moci pozorovat krmení i jejich první letecké pokusy.