toto je jedna z knížek, které jsem našel pod stromečkem, obsahuje úvahy o Bohu, Americe a mezinárodních vztazích od Madeleine Albrightové.
Autorka ji začala psát poté, co si připravila na toto téma přednášku pro studenty v Yale a dostalo se jí kladného přijetí. Uvědomila si, jaké je to zajímavé, ale výbušné téma, a proto se obrátila s prosbou o pomoc na své četné přátele a známé. Tak se stalo, že jí při práci pomáhali diplomaté, imámové i rabíni i četní dokumentaristé. Někdejší pracovníci amerického ministerstva zahraničí jí radili, co zdůraznit a naopak, co raději vůbec neříkat. To je důležité vědět, protože se tím vysvětluje, proč v knize nenajdeme nic, co by osvětlovalo, jaké tlaky zájmových průmyslových skupin vedly ke konkrétním krokům americké zahraniční politiky. Konečnou verzi upravil Richard Cohen, spisovatel a znamenitý redaktor, který prý umí najít správná slova k vyjádření myšlenky. Předmluvu ke knize pak v únoru 2006 napsal bývalý prezident Wiliam J. Clinton.
Někdejší americká ministryně zahraničních věcí je, jak známo, dcerou československého diplomata, který po únorových událostech 1948 emigroval do USA. Dostalo se jí dobrého vychování a absolvovala prestižní americké školy. Během své kariéry působila v Národní bezpečnostní radě, byla velvyslankyní USA v OSN. Ministryní zahraničí se stala v letech 1997 až 2001.
„Mocní a Všemohoucí je v určitém smyslu výzva k většímu porozumění mezi Evropou a Spojenými státy, mezi politickou pravicí a levicí, mezi náboženstvím a sekularismem a mezi lidmi odlišného vyznání“ píše sama v předmluvě.
Kniha se vyznačuje neobyčejnou otevřeností o roli USA v mezinárodní politice, o postoji k náboženství a etice. Přiznává omyly a přehmaty dřívější, i katastrofální chyby současné Bushovy vlády. Zkoumá zásadní vliv náboženství na to, jak Amerika vidí sama sebe, na působení americké křesťanské pravice na americkou politiku. Hodnotí selhání Bushovy administrativy při reakci na 11. září, kritizuje nedomyšlený útok na Irák i to, že neexistoval plán postupu po Husajnově svržení. Kniha odsuzuje odvolávání se na božskou vůli při realizaci konkrétních postupů a odsuzuje lidi všech vyznání, kteří využívají náboženský zápal k prohlubování rozporů a posilování svých mocenských pozic. Právě v druhé části knihy se na cca 150 stranách vyrovnává s poznáváním islámu, problémů Středního východu, a s konfrontací s Al Kaidou. Čtenář získává možnost se podrobně seznámit s fakty o Saudské Arábii a s politikou některých arabských vládců, v níž se odráží islám. Pozoruhodná je též kapitola o problémech afrických zemí, o nichž má český čtenář jen útržkovité znalosti vyplývající z drobných tiskových zpráv.
Madeleine Albrightová je díky soustavnému poznávání a vzdělávání moudrá žena. Píše, že za svůj život viděla mnoho úžasných příkladů nezištností a sebeobětování, které lidé podstoupili jeden pro druhého, ale také mnoho krutostí, které lidé udělali jeden druhému.Východisko vidí v tom, aby lidé hledali to nejlepší v sobě i ve druhých. Jen tak lze udržet převahu nad teroristy, diktátory, tyrany a bigotními fanatiky a udržet svět, kde moc a spravedlnost jsou věrnými společníky a kde všichni lidé žijí důstojně a svobodně.
Knihu o 238 stranách vydalo nakladatelství Práh. Je čtivá a způsobí potěšení každému, kdo se zajímá o mezinárodní politiku.
Autorka ji začala psát poté, co si připravila na toto téma přednášku pro studenty v Yale a dostalo se jí kladného přijetí. Uvědomila si, jaké je to zajímavé, ale výbušné téma, a proto se obrátila s prosbou o pomoc na své četné přátele a známé. Tak se stalo, že jí při práci pomáhali diplomaté, imámové i rabíni i četní dokumentaristé. Někdejší pracovníci amerického ministerstva zahraničí jí radili, co zdůraznit a naopak, co raději vůbec neříkat. To je důležité vědět, protože se tím vysvětluje, proč v knize nenajdeme nic, co by osvětlovalo, jaké tlaky zájmových průmyslových skupin vedly ke konkrétním krokům americké zahraniční politiky. Konečnou verzi upravil Richard Cohen, spisovatel a znamenitý redaktor, který prý umí najít správná slova k vyjádření myšlenky. Předmluvu ke knize pak v únoru 2006 napsal bývalý prezident Wiliam J. Clinton.