Zrnka studu
No, co si budeme povídat. Každý z nás v životě zažil nebo se ocitnul v situaci, kdy ho hanba fackovala, kdy se studem červenal od hlavy až k patě. Buďto jeho vinou nebo vinou někoho jiného, který ho do trapné situace dostal. Naštěstí jsme tyto situace se zdarem přežili a s úsměvem si o nich můžeme vyprávět. Pokud se ovšem nebudeme příliš stydět. Podívejme se nyní na historky spojené s mým studem. Jako dědek, jehož tvář je stejně brunátná od celoživotního požívání veselých vodiček na mně zčervenání doufejme nikdo nepostřehne.
Zrnko první-dětství
Jak jenom jsem mohl naletět příkazu starších kluků, abych šel do konzumu koupit deset deka komářího sádla. Ano, vstoupil jsem do krámku, na pult jsem položil pár mincí a tenkým dětským hláskem jsem vlídného pana prodavače s mohutným knírem zežloutlým od nikotinu, požádal o komáří sádlo. Hokynář se usmál a abych se necítil blbě, mně řekl, že komáří sádlo je tak žádané, že je bohužel vyprodané. „Jo, chlapče, a řekni kamarádům ať si pro něj příště přijdou sami, unést deset deka není žádná legrace.“
Náramnou legraci, samozřejmě, že na moje konto, měli ovšem kluci. Od té, pro mě potupné doby, jsem dal přednost se kamarádit jenom s holkama.
Školní prázdniny strávené s rodiči v malebných Lázních Libverda se vskutku vydařily. Tím, jak jsem ze šňůry na prádlo nějaké dámě sebral podprsenku, kterou jsem dal mamince k Vánocům, jsem se patřičně vyznamenal. Od tatínkova pásku mě tenkrát zachránilo, že byl Ježíšek a řezat dítě v tak posvátný den se jaksi nehodilo.
Na jedné procházce kolonádou jsme narazili na tatínkovi dobré známe. Následovala vřelá konverzace, při které se tatínkův známý, když si všimnul, že tatínek nemá na ruce hodinky, zeptal „A kde jsi Pepo nechal ty krásný Omega hodinky? Doufám, že jsi je neztratil!“ Než mohl tatínek ze sebe vypustit jediné slovo, ozval jsem se já „No ty dal táta přece do zastavárny!“ Rodičům by se krve nedořezali. Taková ostuda! Samozřejmě, že následovalo kázání, co mě napadlo říkat takové blbosti, zvláště, když to nebyla pravda. Jak jen my, taková dobře situovaná a spořádaná rodina budeme teď před lidmi vypadat.
Vůbec to se mnou neměli rodiče lehké. Na jiné procházce lesem jsem vesele zpíval „Hajnej v lese usnul, někdo mu ho utnul.“ Co se však nestalo! Z ničeho nic se náhle z mlází vynořil hajnej, který spokojeně prohlásil, že ani v lese neusnul a že mu ho nikdo neutnul. Po tomto trapasu jsem to samozřejmě od táty schytal. Pamatuji se, jak ho maminka prosila, aby mne nebil přes hlavu, protože bych mohl zblbnout.
Zrnko druhé-dospívání
Jako dospívající kluk jsem se často až po uši zamilovával. Samozřejmě, že do holek. Dobře si pamatuji, jak jsem se potil hrůzou, že si na rande budu muset odskočit, protože už to nemůžu vydržet. V duchu jsem se hrozil, jak si moje holka představuje, co na hajzlíku zrovna dělám. A jímal mě velký stud. Bylo mi vždycky záhadou, že holky nemusí. To je asi tím, že jsou to holky, že je to u nich nějak jinak zařízený. Zato my kluci jsme každou chvíli museli občůrávat každý keř.
Po školní přednášce o pohlavní zdravovědě a po přečtení rodiči podstrčené knížky Když dospíváte v muže, jsem jako ohleduplný jinoch dospěl k závěru, že si musím koupit ochranu. Nechtěl jsem přece chytit nějakou ošklivou nemoc nebo uvést krasavici do jináče. To tedy v případě, že by se mi jí podařilo natolik oblouznit recitací milostné poezie, že by se nakonec dala přemluvit a oddala se se mnou milostným hrátkám. Kupte ale krabičku kondomů, když u kasy stojí mladá prodavačka a vy se propadáte studem, že ví, za jakým účelem si kondomy kupujete. Dlouhé dny jsem chodil od drogerie k drogerii, abych narazil na nějakého chlapíka, který by na mě šibalsky mrknul a popřál mi mnoho štěstí. Podobné situace nastaly mnohem později v životě při kupováni Viagry.
Vůbec nejhroznější trapas se ovšem může stát jak dospívajícímu muži, tak chlapovi v letech, když uprostřed milování z něho slezou mravenci a kladélko náhle upadne v hluboký spánek. To se pak roztoužené milence nemůže podívat pěkně dlouho do očí, pakliže ona ovšem bude mít po trpkém zklamání vůbec náladu se s vámi setkat. Co naplat, odebrání se na kadibudku, když randíte, je procházka růžovou zahradou v porovnání s tímto fiaskem.
Zrnko třetí-dospělost
Toto platí pro všechny životné fáze. Jdete a nešťastnou náhodou, aniž byste si to uvědomili, šlápnete ho hovínka. Většinou to není lidské, ale pořízené nějakým čoklem. A nejhorší situace nastane, když do něj šlápnete zubatou podrážkou. Toto holé neštěstí se mi přihodilo v životě několikrát. Hrozné ovšem je, když s takto do podrážky vpasírovaným trusem přijdete mezi lidi. To záhy utichne živá zábava jako když utne. Po nenápadném ohledávání svých podrážek a zjištěním, že v nich nic nevězí, vás lidé budou probodávat očima takovým způsobem, že rudý vypadnete jako cukrář a na toaletě, kde to nebude tak markantně znát, budete klacíkem pod tekoucí vodou vyšťourávat z podrážky strašný kus stráveného jídla.
Po dlouhé době jsem náhle narazil do bývalé kolegyně. Bývala to pohledná žena. Nyní si nešlo nevšimnout jejího objemného břicha, které mně, po patřičném pusinkování na tváře přimělo, že jsem radostně prohlásil „No musím ti pogratulovat. To je báječné, že očekáváš rodinku. Tolik jste se přece o to s Johnem snažili.“
Bývalá kolegyně mě probodla zrakem a chladně řekla „Já nejsem těhotná, já jsem jenom tlustá.“
No řeknu vám, že jsem se cítil strašně. Takhle do toho šlápnout! A to nebylo ani psi hovínko! Dostalo se mi za vyučenou. Od té doby nic, co se týká žen, nekomentuji. Mohou být sebekrásnější. Takto se posichruji, že nedostanu facku nebo dokonce k soudu za sexuální obtěžování. Dnes člověk nikdy neví.
Krátce po odchodu do penze jsem si jako náruživý cyklista našel práci v obchodě na kola. Moc rád jsem velocipedy lidem prodával. Jak mladým, tak starým zákazníkům. Jak mužům, tak ženám. Jak my chlapi dobře víme, ženy vždycky musí mít nějaké extra buřty. Jako například oproti nám mnohem širší pánve. Čert ví proč, ale tak to je. Možná, že jsem si měl přečíst příručku Když dospíváte v ženu. Výrobci kol tuto skutečnost však neberou v úvahu, a i dámská kola mají pro ženy nepohodlná sedla. Proto jsem jim pokaždé doporučoval sedlo vyměnit za sedlo vypolštářované a široké. Většinou mi daly za pravdu. Až jednou, kdy se na uzoučké sedlo posadila zákaznice s nu, jak to říct, s obrovskou zadnicí. Vrtěla se na něm, což mně přimělo abych tichým hlasem řekl „Nechci vám nic vnucovat, ale, odkašlal jsem si, toto úzké sedlo bude pro vás velice nepohodlné.“ „A proč, otázala se kyprá zákaznice?“ „No, jak bych to řekl, protože se bude zarývat do vašich intimních míst, vysvětlil jsem.“ Paní se na mě podívala, hlasitě se zasmála a zrovna tak hlasitě řekla „A co když hrozně chci, aby se mně sedlo zarývalo do těchto míst.“
Nečekaje takovou odpověď jsem stál jako zařezaný, zatímco se moji o mnoho let mladší kolegové váleli smíchy. Očividně spokojená paní si domů odvezla dámské kolo s nemožně uzoučkým sedadlem.
Mluvíce o sedadlech, jednou se mi přihodila velice nečekaná, avšak pro mě příjemná situace. Právě ve chvíli, kdy jsem jedné mladé kolečkářce upravoval výšku sedla a měl jsem přitom na něm ruku, netušíce, že jsem jí tam měl, si krasavice na mou ruku sedla! Nemusím zdůrazňovat, že tato, jemně trapná situace, se mi náramně líbila a vzbudila neskonalou závist u mých kolegů.
Nepřeji ale nikomu situaci, když se někdo před vámi ve výtahu nezachoval. Vám nezbývá než lapat po dechu a modlit se, aby nikdo do výtahu nepřistoupí. Samozřejmě, že jako naschvál se do ně na příštím poschodí navalí další lidé. Tak to je prosím veliký trapas, protože ačkoliv nevinný, si každý samozřejmě myslí, že jste prase. A byl-li to výtah v práci, tak si můžete být jistí, že budete mít na do smrti zaražený postup…
Ivan Kolařík
* * *
Ilustrace: https://pixabay.com/cs https://www.shutterstock.com/cs
Koláže Marie Zieglerová