Laskavé meditace o stárnutí. Takový je podtitul knížky norské autorky Sissel Gran.
Všeobecně se traduje, že stáří je smutné, bolestivé a zkrátka nežádoucí. Proto se dámy uchylují stále více k plastickým operacím všeho možného i nemožného. Pánové se snaží světu dokázat, že jsou stále ještě „frajeři“, ať už přehnanými pracovními výkony, kdy je nejednou skolí infarkt apod., či erotickými výlety za mladými partnerkami.
Autorka to však takto nehodnotí. Poukazuje spíš na různé podoby a projevy stárnutí a stáří. Na to, že podle svého založení je každý člověk i ve stáří originál. Někdo fňuká a stěžuje si, jiný se snaží své potíže či bolesti překonávat svou vůlí a někdo je i v devadesáti čilý a relativně zdravý.
Píše o tom, jak lidé začínají s překvapením či nevolí zjišťovat, že mládí už je pryč a různě na toto zjištění reagují. Také o tom, jaké to je, když ztratí svého životního druha, jak se často stydí za nemoc či nemohoucnost, ale i o tom, o čem by nechtěli mluvit, totiž o erotice.
O tom, že každý máme kdesi v sobě ještě toho mladíka či mladou dívku, jakými jsme ještě zdánlivě nedávno byli, i o tom, jaké jsou možnosti trávit stáří s optimismem, nikoli s pesimismem.
Kniha je napsána čtivě a srozumitelně a popisuje řadu příkladů, s kterými se můžeme třeba ztotožnit, či se nad nimi zasmát.
A já se těším, až v nebližším čase ještě toto téma připomenu svými zkušenostmi. Vydalo nakladatelství PORTÁL.