Jack a Jackie Kennedyovi
V knihovně jsem tentokrát sáhla po úplně jiném žánru než jsem zvyklá. Ale kniha mne zaujala, tak se s vámi podělím o své pocity. Třeba to bude dobrý tip pro některé z vás.
Svět je viděl jako nejhezčí manželský pár. Úsměvy obou, rozdávané na všechny 
strany, však skrývaly hlubokou bolest. Jacquelina Bouvierová-Kennedyová a John Fitzgerald Kennedy byli totiž už od dětských let pronásledováni osobními neštěstími a nemocemi, nebyli ale zvyklí si naříkat. Jejich soukromí trochu poodhaluje kniha Christophera Andersena Jack a Jackie Kennedyovi, americké manželství. V listopadu 1957 se Jacquelině Bouvierové-Kennedyové (1929-1994) narodila císařským řezem dcera Caroline. Bylo to čtrnáct měsíců poté, co se lékaři pokusili zachránit její první dítě, děvčátko z krvácející ženy však vyňali už mrtvé. Střídání radostí a tragédií Jacquelinu provázelo vlastně po celý život. V předvečer svatby, chystané na 12. září 1953, se její otec Jack Bouvier zpil do němoty. Po zkoušce na obřad si sedl s několika kamarády a pil nadmíru. Matka Janet, která už měla jiného partnera, byla na koni. "Já věděla, že nám něco takového provede," pravila rozechvělé dceři. S maličko vynuceným souhlasem ji tak ve slavný den k oltáři doprovodil nevlastní otec Hugh D. Auchinclosse. Tento mohovitý finanční makléř, jehož třetí ženou se po rozvodu s Bouvierem v roce 1940 matka stala, měl už předem připraven předepsaný oblek se všemi náležitostmi, pečlivě vyžehlený. Dokonce se proslýchalo, že debakl s pravým otcem Jackie vymyslela Janet, osobně prý dala pokyn vedení hotelu Viking, kde pobýval, aby ho zásobovali tvrdým alkoholem. První dvě noci jako muž a žena strávili novomanželé v hotelu Waldorf Astoria a potom odletěli do Acapulka. Odtud mladá paní napsala dopis otci, který od svatby nevycházel z bytu. Oba měli k sobě hluboký vztah, říká autor, a Jackie věděla, jak velkou bolest způsobil sám sobě. Chápala jeho slabost a byla rozhodnuta ji přehlížet.
John marodil od útlého mládí
Jejího muže Johna (1917-1962), i když bylo od mládí zřejmé, že ho čeká hvězdná kariéra, rovněž neprovázely jen úspěchy. Zvláště po zdravotní stránce trpěl od dětství. Ve třinácti letech, v září 1930, odjel budoucí prezident do katolické internátní školy v Canterbury, z níž bylo vidět staré connecticutské město New Milford. Stesk po domově si vybíral svou daň, známky se začaly horšit. Zhoršoval se mu také zrak a dostal první brýle na čtení, jejichž existenci později skrýval. Po několika záchvatech mdlob se na Velikonoce 1931 zhroutil s bolestmi břicha. V nemocnici šel hned na operační stůl a vrátil se bez slepého střeva. Zánět slepého střeva nebyla první zdravotní kalvárie, které pak provázely Jacka, jak mu přátelé říkali, celý život. Jako dvouletý onemocněl spálou. Několikrát se v bostonské Městské nemocnici ocitl na kraji smrti. Otřesený otec slíbil, že věnuje církvi polovinu světského majetku, bude-li život druhorozeného syna zachráněn. Když se Jack zotavil, odbyl to pouhými 3500 dolary. Kdyby dostál slibu, církev by zbohatla o 1,5 miliónu dolarů.
Z devíti dětí
Joseph Kennedy byl synem majitele restaurace v Bostonu, jeho dědeček utekl do USA ve 40. letech minulého století z Irska. Kennedyho matka, dívčím jménem Rose Fitzgeraldová, byla dcerou proslulého bostonského starosty. Nic nedala na otcovy plány a prosadila si svatbu s mladým ředitelem banky Josephem Kennedym. Vzali se 7. října 1914. Přesně po devíti měsících a dvou týdnech porodila Rose první z devíti dětí - Josepha Patricka ml. John Fitzgerald přišel na svět 29. května 1917, po roce následovala Rosemary, v roce 1920 Kathleen, o rok později Eunice. Po tříleté přestávce přišla v roce 1924 na svět Patricia, v roce 1925 Robert Francis, v roce 1928 Jean Ann a nakonec v roce 1932 Edward Moore. Joseph Kennedy ve 30. letech patřil do týmu prezidenta F. D. Roosevelta, z jehož vůle se v roce 1937 stal velvyslancem ve Velké Británii.
Ztráta panictví stála jeho i přítele tři dolary
Po zotavení z operace slepého střeva přestoupil J. F. K. na otcovo přání do Chloate School ve Wallingfordu ve státě Connecticut, aby mohl lépe proniknout mezi protestantskou modrou krev, která stále ještě zaujímala místo na vrcholu americké společnosti. V létě 1934 spolu s kamarádem Lemem Billingsem navštívil bílou prostitutku, ztráta panictví ho stála tři dolary. Nejdřív šel Jack, potom Lem. V noci pak vzbudili dalšího kamaráda vyděšení, že určitě chytli nějakou pohlavní chorobu. Šli pak do nemocnice, kde jim dali masti a roztoky na čištění penisu. Stejně je to neuspokojilo, a tak probudili osobního lékaře Josepha Kennedyho, aby jim také pomohl... V roce 1935 doprovázel Jack poprvé rodiče do Evropy. Otec si přál, aby studoval londýnskou Vysokou školu ekonomických věd. Ani ne po měsíci se však mladík v městě nad Temží zhroutil, celý zežloutl. Lékaři se domnívali, že jde pravděpodobně o žloutenku. Vrátil se do Ameriky a podle otcova přání se ocitl na Harvardu. V červnu 1940 ho dokončil s vyznamenáním. Stalo se tak především díky úspěšné dizertační práci, kterou později vydal s názvem Proč Anglie spala. V titulu parafrázoval název známé knihy Winstona Churchilla Zatímco Anglie spala. J. F. K. v ní popisoval, co se skrývalo za uspokojením politika Nevilla Chamberlaina, které přispělo ke druhé světové válce.
Opět v nemocnici
Po absolutoriu skončil Jack opět v nemocnici, tentokrát s něčím, co pokládali za žaludeční vředy. Bolesti žaludku ho v prosinci 1940 zase přivedly do nemocnice, provázela je však - podle jeho urologa dr. W. P. Herbsta - kapavka. Léčba sulfonamidy byla úspěšná, ale po celý další život trpěl Kennedy záněty močové trubice, záněty prostaty, na něž bral velké dávky erytromycinu, penicilinu a tetracyklinu. Je zbytečné říkat, píše autor, že Jackova pohlavní choroba i s následky byla utajována. Zdravotní stav nedával naději na účast v armádě, otec se však postaral. S přítelem, šéfem námořní rozvědky, zajistil, aby oba nejstarší synové prošli lékařskou prohlídkou u námořnictva. V září 1941 byla Jackovi propůjčena hodnost podporučíka v záložních námořních ozbrojených silách a byl určen do činné služby zpravodajského oddělení námořnictva v Pentagonu. Trvalý zájem o něžné pohlaví ho tehdy spojil s Ingou Arvardovou, dvakrát vdanou dánskou krasavicí, reportérkou pracující pro washingtonský Times-Herald. Rozhovor s Göringem ve 30. letech ji přivedl až do společnosti samotného führera, který ji v roce 1936 pozval jako osobního hosta na olympijské hry. FBI ji považovala, údajně mylně, za agentku nacistů, a proto ji sledovala. Vzhledem k intenzitě styků s Kennedym tak šéf FBI J. Edgar Hoover vlastnil množství magnetofonových pásků s intimními rozhovory. Zpráva FBI v této souvislosti mj. pravila, že podporučíku námořnictva při milování "říkala, miláčku, lásko, ty můj divoký chlapečku a miluji tě". Hoover jistě netušil, že tím získává vliv i na budoucího prezidenta. Po napadení Pearl Harboru Kennedy požádal o nasazení do války. Území USA opustil na jaře 1943. Čekala ho pak bitva u Šalamounových ostrovů, kdy se v srpnu téhož roku proslavil při záchraně posádky torpédového člunu PT-109.
Jacquelina si také nezvykla naříkat
Jacquelině Bouvierové bylo teprve třináct, když se její budoucí muž nalodil na torpédový člun. To už ale měla v srdci velké zklamání, které jí přinesl rozvod rodičů. Podobně jako Kennedy, ani ona nebyla zvyklá si naříkat. Když jí ve čtrnácti chtěli vytrhnout zub moudrosti, trvala na tom, aby jí vytrhli všechny čtyři, ať to prý má už za sebou. Válka změnila život Kennedyů. Jackův starší bratr se nechal dobrovolně odvelet na lety nad obsazeným územím Francie a v srpnu 1944 explodoval jeho letoun. Ovdověla i sestra Kathleen, jejíž manžel zemřel rovněž při boji s fašisty. Veškerá pozornost ambiciózního otce se tak soustředila na druhorozeného syna. J. F. K. po válce vstoupil do politiky a už v devětadvaceti letech vstoupil jako senátor za stát Massachusetts do Kapitolu. Začal pracovat jako člen výboru pro školství a pracovní síly. V září 1947 se zúčastnil studijní cesty delegace Sněmovny reprezentantů Kongresu USA do Evropy. V Londýně se při mezipřistání zhroutil. Na klinice stanovili diagnózu - Addisonova nemoc, degenerativní onemocnění nadledvin, které - podobně jako AIDS - ničí imunitní systém a člověk nemá ochranu proti infekci. Léčba nemoci, která mu od dětství způsobovala nažloutlou barvu pleti, spočívala v denních hormonálních injekcích. Jackovi manažeři se rozhodli, že se nesmí nikdo nic dozvědět, a vypustili smyšlenku o malárii, kterou si prý Kennedy přivezl z Tichomoří. Ani blízcí přátelé se tuto skutečnost nikdy nedozvěděli. Než se Jack i Jackie poznali, měli za sebou každý jedno oficiální zasnoubení. V prvním případě to bylo tajné zasnoubení v roce 1951 s Alicjí Darrovou. Zpráva FBI, která nadále sledovala Kennedyho milostný život, později tvrdila, že Joseph Kennedy donutil syna zrušit zasnoubení pro Alicjin polsko-židovský původ. Podle téže zprávy Alicja otěhotněla. Zasáhl prý Robert Kennedy, který jí předal šek s částkou 500 000 dolarů, aby zabránil žalobě pro nedodržení manželského slibu. V lednu 1952 se zase Jackie zasnoubila s Johnem Hustedem, který pocházel z New Yorku a působil v investičním bankovnictví. Přiznala se k tomu, když přišla žádat o místo v listu Times-Herald. Svatba měla být v červnu. Zasnoubení ale vydrželo sotva měsíc.
Kněz ho už zaopatřil
V roce 1954 se Jack opět ocitl v nemocnici, zradila ho stále ohrožená záda, ploténka si žádala operaci. Jen nejzasvěcenější ale věděli, že trpí Addisonovou nemocí a že by ho jakýkoli zákrok vlastně zabil. Výrok lékařů byl však jednoznačný: železná ploténka implantovaná v roce 1944 po válečném úrazu měla být vyjmuta, oba obratle zase spojeny. Po operaci v říjnu 1954 se po komplikacích způsobených infekcí v močových cestách ocitl Jack v kómatu. Dokonce ho zaopatřil katolický kněz svátostí umírajících. Měsíc se potácel mezi životem a smrtí. To už byl ženatý a Jackie se musela vyrovnávat s představou, že by se v pětadvaceti mohla stát vdovou. Když se probíral z bezvědomí, držela ho za ruku, četla mu, krmila ho, všemožně mu pomáhala. V Senátu se J. F. K. neobjevil celých osm měsíců. Mezitím se v únoru 1955 podruhé svěřil skalpelům chirurgů. Opět byl blízko smrti, opět ho kněz zaopatřil svátostí umírajících. Přesto se zotavil. Pro zmírnění bolestí mu začali píchat přímo do páteře novokainové injekce, on sám si dvakrát denně píchal do stehna kortizonové injekce na Addisonovu nemoc. Po "uzdravení" se opět vrhl do politiky, se ženou cestoval do Evropy, při soukromé audienci u papeže Pia XII. mu Jacquelina tlumočila. V létě oba pozval na svou loď ve Středozemí magnát Aristoteles Onassis. Tehdy se Jackie poprvé viděla s budoucím manželem.
První těhotenství skončilo potratem
Krátká chvíle pohody byla zvýrazněna prvním těhotenstvím. Měsíc před předpokládaným porodem odjel J. F. K. opět na Středozemní moře, Jackie zůstala v Newportu. Tam se také v nemocnici 23. srpna 1956 pokusili zachránit dítě císařským řezem, vyňali však jen mrtvé děvčátko. Když se rodička probudila, seděl v pokoji Robert Kennedy a taktně jí vše sdělil. Děcko ani nedostalo jméno. Když se tři dny po smrti dítěte ozval J. F. K. z Janova, co je nového, dozvěděl se od ženy smutnou zprávu. Nepochybně v šoku jí sdělil, že by bylo škoda přerušovat cestu, píše Andersen, teprve po domluvě přítele, floridského senátora Smatherse, se rozhodl vrátit. Žal Jackie byl o to větší, že v následujících dvou týdnech se jejím švagrovým narodila dvě zdravá děvčátka. Vztah obou manželů se upravil a zanedlouho byla Jackie opět těhotná. Tentokrát si dávala více pozor a 27. listopadu 1957 se jí císařským řezem narodila dcera Caroline. Ona i Jack byli opět chvíli šťastni. Dokázala celé rodině, že je schopná dát život dalšímu pokolení Kennedyů. Všechnu energii pak rodina věnovala prezidentské kampani. Protivníkem se stal Kennedyho kamarád ze Senátu Richard Nixon. V den 8. listopadu 1960 pak z celkového počtu téměř 69 miliónů zvítězil J. F. K. nadpoloviční většinou o 118 550 hlasů! Stal se nejmladším prezidentem USA. Ještě před nástupem do Bílého domu se v listopadu 1960 Jackie dočkala šťastného závěru dalšího těhotenství. Na rozdíl od Caroline, která se narodila ve stanovený termín, čekal Jackie opět předčasný porod, opět císařský řez. Narodil se chlapec John Fitzgerald Kennedy ml., který strávil prvních šest dní v inkubátoru. Následovaly triumfální zahraniční cesty nejhezčího manželského páru světa, jak byli označováni. Při první cestě do zahraničí, v Ottawě, kde měli symbolicky zasadit strom na nádvoří Guvernérského paláce, se Jack zaryl do půdy jako nádeník a vyházel deset plných lopat kanadské hlíny. Při tomto výkonu si pochroumal už tak poničená záda, že se do konce života bolestí nezbavil. Zpět se vrátil o berlích. Berle používal od té doby často, přesto se mu podařilo, že s nimi byl zachycen jen na několika fotografiích. Po Bílém domě prý běžně chodil o berlích či jezdil na vozíku. Jednání se Sovětským svazem po neúspěchu invaze na Kubu v dubnu 1961, kterou jako plán CIA schválil měsíc předtím, vyvrcholila po mimořádných událostech a mimořádném diplomatickém vypětí podpisem Smlouvy o zákazu jaderných zkoušek 5. srpna 1963. O dva dny později, tři měsíce před předpokládaným porodem dalšího dítěte, vzala Jackie děti Caroline a JohnJohna na projížďku na koni. Při jízdě domů začala pociťovat bolesti, a tak zavolala lékaře. Ochranka ji okamžitě převezla vrtulníkem do nemocnice.
Smrt se hlásila
Jackie opět císařským řezem porodila chlapečka pokřtěného vojenským knězem z letecké základny jako Patricka. Dítě i v inkubátoru trpělo vážnými dýchacími potížemi. Celá země se modlila za jeho život. Po čtyřiceti hodinách novorozenec zemřel. Oba rodiče se zhroutili. "Jacku," cituje autor Jacquelinina slova, "teď už je jen jediná věc, kterou bych neuměla unést - ztratit tebe." Pro slabost se ani nemohla zúčastnit pohřbu, na němž mluvil kardinál Cushing, který je před necelými deseti lety oddával. Jackie se snažila rozptýlit, a tak s váhavým souhlasem prezidenta přijala spolu se sestrou Lee pozvání nyní už rodinného přátele Onassise na plavbu po Egejském moři. Následovat pak měla cesta manželského páru do Dallasu. Bylo 22. listopadu 1963, 12.30, když zazněla minimálně jedna rána. Ještě než dojeli do nemocnice, držela Jackie v náručí svého mrtvého muže. Lékaři s překvapením zjistili, že prezident ještě dýchá. Dávali mu velké transfúze krve. Jackie zůstala na nemocniční chodbě a kouřila jednu cigaretu za druhou. Co se jí honilo hlavou, věděla jen ona sama. V jednu hodinu jí lékař s konečnou platností řekl, že dvakrát už ke smrti připravený muž napotřetí opravdu zemřel. Po smrti J. F. Kennedyho byli jeho syn Patrick i nepojmenovaná dcera převezeni na Arlingtonský národní hřbitov a uloženi po otcově boku. Jacquelina Bouvierová-Kennedyová-Onassisová k němu byla pochována 23. května 1994.
Přečetla a připravila Hana Zatloukalová
Ještě bych snad měla dodat, že pro nakladatelství Práh a Knižní klub přeložila Jitka Lukešová.
