Vladimír Megre se narodil 23. července roku 1950. Předtím nikdy nepublikoval. Je proslulým podnikatelem, prezidentem Meziregionální asociace podnikatelů Sibiře. V roce 1994 - 1995 organizoval na své náklady dvě velké obchodní expedice na lodích po řece Ob trasou Novosibirsk - Salechard – Novosibirsk. O jeho první expedici "Kupecká karavana" se psalo v novinách na Sibiři, i v dalším tisku.
Po dlouhou dobu bylo pro přátele a příbuzné záhadou, co donutilo podnikatele s desetiletou praxí utratit shromážděný kapitál, a k tomu zastavit majetek na přípravu expedicí, které neměly žádný zisk, ale ani se nevyplatily.
V jeho knihách se otevírá tajemství intuitivního hledání. On přivezl z expedice to, co nelze ocenit v peněžním ekvivalentu. V řadě centrálních novin zveřejnil senzační materiály, které měly velké čtenářské ohlasy a komentáře vědců. Sám autor sdělil následující: "Nejsem spisovatel, nemám literární zkušenosti a omlouvám se čtenářům za styl mého psaní. Tyto knihy nepatří do řady publicistiky, fantastiky nebo dobrodružné literatury, nehledě na neobvyklost a neskutečnost toho, co se stalo. Tento žánr se mi nepodařilo určit."
Vydávaje se na pracovní cestu autor ani nepředpokládal, že se mu tohle přihodí. V zapadlém kousku tajgy potkal ženu jménem Anastasia, které byl Bohem dán dar prozřetelnosti, otevřena velká tajemství podstaty všeho zemského. Cesta k fyzickému a duchovnímu zdraví, jak říká Anastasia, je úplně jiná, než si myslí mnozí z nás. A nejen říká, ale i hodně dělá pro lidi.
Anastasia při rozmluvách s Vladimírem dává praktické návody na to, jak se člověk má chovat k přírodě, její floře i fauně, jak se stavět k moderní technice. Jsou zde i návody jak sít či pěstovat rostliny, aby byly užitečné k uzdravování člověka. Stejně i jak chovat včely a pod. A snad ze všeho nejdůležitější: jak se chovat k ostatním lidem a všemu živému na této planetě, aby zůstala zachována i pro další generace.
Samozřejmě, že nezůstalo jen u jedné cesty. O všech svých nově nabytých poznatcích vydává velmi čtivé knihy pod souhrnným názvem - Zvonící cedry Ruska. Dosud jich vyšlo osm, poslední přeložená do češtiny asi v srpnu 2005.
Proč byl soubor tak nazván je patrno z přiložené ukázky
Stalo se, že jsme po dobu několika dnů nezahlédli žádné obydlené místo. Jenom tajga a jediná dopravní tepna na hodně kilometrů - řeka. Tenkrát jsem ještě nevěděl, že na jednom z těchto kilometrů na mě čeká setkání, které změní celý můj život.
Jednou jsem nařídil přistát se štábní lodí u malinkaté vesničky, která měla několik chaloupek a byla vzdálená na desítky kilometrů od velkých měst. Naplánoval jsem tříhodinovou zastávku, aby se posádka mohla projít a místní obyvatelé u nás mohli nakoupit zboží a potraviny, a my u nich laciné plody z divoké přírody a ryby. Během zastávky se na mě jako vedoucího výpravy obrátili s velmi podivnou prosbou dva místní staříci. Jeden starší, druhý trochu mladšÍ. Starší po celou dobu mlčel. Mluvil ten mladší. Přemlouval mě, abych jim dal k dispozici asi padesát lidí (posádka lodi jich měla jenom 65), které chtěli provést tajgou zhruba 25 kilometrů od místa zakotvení lodi proto, aby uřízli, jak se vyjádřili staříci - "Zvonící cedr". Předpokládalo se rozřezat cedr, jehož výška podle jejich slov dosahovala čtyřiceti metrů, na kousky, které se dají odnést na loď v rukou. Bylo nezbytné sebrat všechno. Staříci navrhovali rozřezat každou část na menší kousky. Jeden si nechat pro sebe, zbytek rozdat svým blízkým, známým, zkrátka všem těm, kdo si je bude přát dostat je jako dar. Stařík říkal, že tento cedr je zvláštnÍ. Jeho kousek se musí nosit na krku. Přičemž se má navlékat stojíce bosýma nohama na trávě, a dlaní levé ruky jej tisknout k obnažené hrudi. Za minutu se pocítí příjemné teplo, pak po těle proběhne lehké chvění. Čas od času, podle přání je potřeba brousit konečky prstů tu část kousku cedru, která nemá styk s tělem, přičemž palci rukou držet za opačnou stranu. Již za tři měsíce člověk vlastnící kousek "Zvonícího cedru" pocítí mnohem lepší náladu, vyléčí se z hodně nemocí.
"Z AIDS také?" zeptal jsem se a trochu jim vysvětlil, co jsem znal o této nemoci z novin.
On s jistotou odpověděl: "Z každé nemoci!"
Ale to, podle jeho mínění, bylo lehkým úkolem. Důležitější je to, že člověk vlastnící tento kousek se stane lepším, úspěšnějším a talentovanějším.
O léčivých účincích cedru jsem trochu věděl, ale, aby měl vliv na city, schopnosti - to mi tenkrát připadalo zcela nepravděpodobné. Začal jsem vysvětlovat staříkům, že ve "Velké zemi", aby se ženy zalíbily, nosí výrobky ze zlata a stříbra.
"Nosí, protože nevědí," následovala odpověď. "Zlato je prach ve srovnání s jedním kouskem tohoto cedru."
Se ctí k jejich létům, nechtěl jsem diskutovat, a proto jsem řekl: "Možná... Pokud velký umělec přiloží k tomu svou ruku a vytvoří něco krásného."
Na toto stařík odpověděl: "Je to možné, ale je lepší brousit svými prsty, kdy to bude chtít duše, tehdy cedr i navenek bude krásný."
Stařík vyprávěl: „Bůh stvořil cedr jako shromažďovač energie kosmu“...
Vladimír Megre se narodil 23. července roku 1950. Předtím nikdy nepublikoval. Je proslulým podnikatelem, prezidentem Meziregionální asociace podnikatelů Sibiře. V roce 1994 - 1995 organizoval na své náklady dvě velké obchodní expedice na lodích po řece Ob trasou Novosibirsk - Salechard – Novosibirsk. O jeho první expedici "Kupecká karavana" se psalo v novinách na Sibiři, i v dalším tisku.
fauně, jak se stavět k moderní technice. Jsou zde i návody jak sít či pěstovat rostliny, aby byly užitečné k uzdravování člověka. Stejně i jak chovat včely a pod. A snad ze všeho nejdůležitější: jak se chovat k ostatním lidem a všemu živému na této planetě, aby zůstala zachována i pro další generace.
dosahovala čtyřiceti metrů, na kousky, které se dají odnést na loď v rukou. Bylo nezbytné sebrat všechno. Staříci navrhovali rozřezat každou část na menší kousky. Jeden si nechat pro sebe, zbytek rozdat svým blízkým, známým, zkrátka všem těm, kdo si je bude přát dostat je jako dar. Stařík říkal, že tento cedr je zvláštnÍ. Jeho kousek se musí nosit na krku. Přičemž se má navlékat stojíce bosýma nohama na trávě, a dlaní levé ruky jej tisknout k obnažené hrudi. Za minutu se pocítí příjemné teplo, pak po těle proběhne lehké chvění. Čas od času, podle přání je potřeba brousit konečky prstů tu část kousku cedru, která nemá styk s tělem, přičemž palci rukou držet za opačnou stranu. Již za tři měsíce člověk vlastnící kousek "Zvonícího cedru" pocítí mnohem lepší náladu, vyléčí se z hodně nemocí.