Před nějakým časem se v komentářích pod vyprávěním o souboji malého Vietnamce Taie se záludnostmi češtiny objevil nápad, aby se součástí magazínu stal jazykový koutek, který by pomohl omést prach z vědomostí, které jsme kdysi ve svém dětství do hlav pracně vpravili. A když se na osobu, která tento nápad vypustila z úst, nesneslo hromobití, byl nápad rozšířen o dotaz, zda bych se jazykového koutku neujala já. Ba dokonce se našla i taková „šprtka“, která slibovala, že si ořeže tužtičku a posadí se do první lavice, aby jí neušlo ani slovo! (Zapomněla ovšem, že největší „šprti“ sedí v lavici poslední a nevyznačují se ořezanou tužtičkou, nýbrž pytlíkem ovoce z vlastní zahrádky položeným nenápadně na učitelský stolek…) Nu což! Mateřština mě živila po několik desetiletí, tak se o takové malé poradenství pokusím. A když čtenáři nebudou spokojeni či pomine zájem, jazykový koutek prostě skončí…
Ostatní zvláštnosti ve shodě přísudku s podmětem
aneb Není jedno, zda vzpomínali muži, či ženy – i když vzpomínali v utajení.
Jestliže není mluvnický rod podmětu jednoznačný, uplatňuje se tzv. shoda podlesmyslu. To znamená, že se řídíme přirozeným rodem podmětu, např. ve větách s podmětem vyjádřených osobním zájmenem.
Např. : Co (my) jsme se na vás navzpomínali! (vzpomínali muži)
Co (my) jsme se na vás navzpomínaly! (vzpomínaly ženy)
Ve větách s podmětem všeobecným (není ve větě uveden, ale rozumí se jím „nějací lidé“) je shoda podle rodu mužského životného, píšeme tedy měkké -i.
Např.: Říkali to na schůzi.
Vysílali to v televizi.
Ve větách s oslovením není podmět slovně vyjádřen ( mluvíme o podmětunevyjádřeném), nabývá platnosti podmětu podstatné jméno, které je ve větě oslovením.
Např. : Chlapci, kde jste tak dlouho byli? (chlapci)
Tak jak jste se, dámy, rozhodly? (dámy)
Vy jste mě, děti, neslyšely? (děti)
Ve větách s podmětem nevyjádřeným se řídíme přirozeným rodem podstatného jména obsaženého v předchozí větě, k němuž se věta s nevyjádřeným podmětem vztahuje.
Např.: Půjčila jsem babičce a tetě knížky, protože neměly co číst. (babička a teta )
Učitel vysvětlil chlapcům učivo ještě jednou, aby je lépe pochopili. (chlapci)
Je-li podmětem výraz pro vyjádření množství, tj. skupiny, řady, zástupy, davy, desítky, stovky, sta, tisíce, miliony atd., ve spojení s 2.pádem podstatného jména rodu mužskéhoživotného, není podmětem toto podstatné jméno, ale výraz, který vyjadřuje množství.
Např.: Davy lidí se tísnily na náměstí.
Skupiny chlapců přicházely na stadion.
Tisíce diváků povzbuzovaly hráče.
Jestliže stojí u takové věty věta vedlejší se stejným podmětem jako je ve větě hlavní, můžeme psát ve vedlejší větě měkké - i i tvrdé –y.
Např.: Řady mužů nastoupily na plochu stadionu, aby zacvičili (muži) /zacvičily (řady) svou skladbu.