Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Matěj,
zítra Liliana.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Mýtus a pravda
 
Až třikrát denně byly zjišťovány míry a váhy císařovny Alžběty Bavorské (1837-1898), manželky Františka Josefa I., a zapisovaly se do zvláštní knihy. Píše o tom Gabriele Praschlová-Bichlerová v životopisné knize Císařovna Alžběta, Mýtus a pravda v níž autorka popisuje významné Habsburky a jejich blízké.
 
Pro zachování své postavy císařovna, jíž se říkalo Sissi, často celé týdny hladověla. Kromě toho neustále sháněla informace o všech metodách hubnutí. Spala s vlhkými šátky kolem boků (pro udržení štíhlosti), pila směsi syrových vajec, vymačkané šťávy z hovězího masa a celé litry studeného mléka, o němž se tehdy zřejmě předpokládalo, že patří k dietním pokrmům. Kvůli postavě pěstovala císařovna i některé druhy sportu, mj. gymnastiku. Milovala jízdu na koni, byla považována za jednu z nejlepších jezdkyň své doby. Z otcova podnětu absolvovala školení cirkusové jezdkyně, aby mohla své umění předvádět před pozvaným publikem. I v dospělosti se snažila jezdecké umění neustále zdokonalovat. Ve Vídni ji v tomto oboru vyučoval první štolba Španělské dvorní jezdecké školy a svůj akrobatický program na koni trénovala pod dohledem krasojezdkyně Elise Renzové, dcery ředitele cirkusu Ernsta Jacoba Renze. Neustálé pěstování jezdeckého sportu způsobilo, že se císařovna také stala výbornou znalkyní a milovnicí koní.
 
 
Je pochopitelné, že velkou pozornost Alžběta věnovala jezdeckému oblečení, které muselo být přizpůsobeno přímo na její tělo. Před každou vyjížďkou byla podle svědectví do něho přímo… zašita. Když si oblékla vrchní část šatů, krejčí jí k němu přišil sukni. Každá švadlena přitom potvrdí, napsala autorka, že šev kolem pasu není namáhán při žádném pohybu, ani při nasedání na koně, takže toto "našívání" bylo zbytečné. K císařovnině výzbroji patřilo obrovské množství rukavic, neboť si navlékala tři páry najednou, aby si šetřila ruce. Samozřejmě musel být při každé jízdě na koni, ale i v kočáře nebo na procházce k dispozici vějíř. Alžběta ho používala, aby se chránila před pohledy zvědavců, kteří nesměli spatřit známky stárnutí na její tváři.
 
 
V mládí byla velmi hezká žena, v 60. letech 19. století dokonce považována za nejkrásnější panovnici na světě, s přibývajícím věkem se ale na její pleti začalo projevovat stárnutí, čímž velmi trpěla. Mladistvou postavu si udržovala železným sebeovládáním, ale pro obličej nemohla udělat mnoho. Proto se soustředila hlavně na tělo a vlasy. Péči o ně věnovala několik hodin denně. Úprava účesu trvala průměrně dvě hodiny. Tuto činnost prováděla zvlášť najatá vlasová umělkyně, která patřila ke kruhu důvěrnic. Po skončení obřadu česání musely být Alžbětě předloženy "mrtvé", tedy vyčesané vlasy na stříbrném podnose. Podle císařovniny nálady a podle množství vypadaných vlasů následoval trest, leckdy i ve formě políčku, tedy facky či pohlavku.
 
 
Císařovna rovněž trpěla neustálou potřebou pohybu. Už od dětství nedokázala klidně posedět, proto ani jako dospělá neměla ve svém apartmá téměř žádné židle, stejně si nikdy nesedala. (Bez ohledu na tento zvyk spala císařovna v posteli, která stála uprostřed pokoje.) Většinu své činnosti konala tak říkajíc "za pochodu", například výuku jazyků absolvovala při chůzi v salónech a zámeckými parky. Ovládala přitom novořečtinu, starořečtinu, madarštinu. Císařovna pocházela jak z matčiny, tak z otcovy strany z rodu Wittelsbachů, který od 12. století až do konce první světové války vládl v Bavorsku. Obě rodinné větve se v průběhu staletí rozdělily a jeden z pozdějších výhonků falckrabat rýnských (což byl titul udělený ve 13. století) obdržel v roce 1799 titul vévodů v Bavorsku. Tak se nazýval i Alžbětin otec Maxmilián. Patřilo ke společenským a politickým zvyklostem minulých staletí, že se vládnoucí knížecí domy spojovaly stále se stejnými rodinami, především proto, aby se příbuzenskými svazky zabránilo válečným konfliktům, rovněž se tak udržovaly či zmnožovaly mocenské pozice. Alžběta i František Josef I., jejichž svatba se konala v roce 1854, tak byli spojeni mnoha příbuzenskými vztahy, nehledě na to, že jejich matky byly sestry. Ke genealogickému dědictví císařského páru patří 26 svazků mezi Habsburky a Wittelsbachy a 30 manželství Wittelsbachů s Wittelsbachy, přičemž u císařovny přibylo ještě dvojité wittelsbašské míšení jejích rodičů.
 
 
Z jejich manželství se narodily čtyři děti, první Žofie (1855) zemřela jako dvouletá, dále Gisela (1856-1932), Rudolf (1858-1889) a Marie Valérie (1868-1924). Sebevražda následníka trůnu znamenala pro tehdy dvaapadesátiletou matku šok, z něhož se nikdy nevzpamatovala. Chodila zásadně v černém a vyhýbala se Vídni. Byla zavražděna v Ženevě italským anarchistou, pohřbena je v kapucínské kryptě ve Vídni. Stejně jako císařovna nevydržela dlouho sedět v klidu, nedokázala se zdržet na jednom místě; od třiadvaceti let se proto vydávala na několikaměsíční cesty.
 
 
Byla také abnormálně pověrčivá. Spouštěla vaječný bílek do sklenice čisté vody a hádala z jeho tvarů budoucnost. Před strakou se třikrát uklonila a bránila se pohledu na havrana, kterého spojovala s nevyhnutelným životním utrpením. Nechávala si vykládat z karet, sbírala podkovy pro štěstí a od každého hrbáče, kterého potkala, si vyžádala povolení dotknout se jeho hrbu. Císařovna měla také zvláštní zálibu ve všem chorobném a abnormálním. Ve většině měst, kde se zdržovala, navštívila v nemocnicích oddělení epidemických chorob nebo se nechávala zavést do blázinců, kde se zajímala o používané léčebné metody. Do svého domu zvala osoby abnormálního růstu, například obry nebo siamská dvojčata, která tehdy vystupovala v cirkusech. Zájem o duševně nemocné nebo znetvořené lidi nelze však přeceňovat, protože to byla dobová móda. Jako vášnivá jezdkyně se ale Sissi musela umět prosadit vůči horkokrevným koním, aby nebyla při svých krkolomných jízdách ohrožena. Na tělo šitý jezdecký oděv, jakási druhá kůže, jí přitom zřejmě poskytoval pocit moci a síly. Podobnou iluzi dodávají i přiléhavé uniformy a široké opasky. Nelze také podcenit narcistický pocit spojený s nošením takového oděvu, který navíc zdůrazňuje ženské tělo a doslova "vystavuje na odiv" jeho tvary.
 
 
Císařovna dobře znala řeckou kulturu, znala zvyky mykénských žen - v matriarchátu mykénské kultury byly politicky významné ženy vždy nejtěsněji ušněrované. Úzce sešněrovaný pas - 47 centimetrů - zdůrazňoval ženské pohlavní znaky - ňadra a boky - a měl imponovat jako symbol převahy, moci a síly, píše autorka. Postel stojící uprostřed pokoje běžného smrtelníka nevybízí k uvolněnému odpočinku, spíš se vnucuje tísnivé srovnání s vystavenou rakví. V psychologii se přitom pobyt na lůžku rovná návratu do mateřského těla. Zahalený do jemného, měkkého tepla se člověk cítí chráněný a spokojený jako embryo v matčině břiše. Tato metafora se při Alžbětině postavení postele nenabízí. Naopak se projevuje narušený vztah k blízkým. Postel uprostřed není jen centrem, má také ke všem dalším bodů prostoru největší odstup. Lidé, kteří během svého života nepocítili blízkost druhé osoby jako blahodárnou, nýbrž jako omezující, z ní mají později obavy. Stěna pro ně znamená nejen ochranu, ale i omezení. Poznámka, že v císařovniných přijímacích pokojích chyběly židle, protože ona sama neměla klid, a tak nutila k neklidu i návštěvníky, je podnětná - do pohyblivých cílů je obtížnější se trefit. Tím, že Alžběta byla stále v pohybu, unikala jednak fyzicky, a jednak byla stěží dosažitelná také duševně. Neutišitelnou potřebu pohybu lze dobře vysvětlit jako symbolické odmítání. Kromě toho je toto zvláštní chování spontánním ponižováním druhých. Kdo od císařovny něco chtěl, musel za ní v pravém slova smyslu běhat.
 
Nevíte co si v knihovně vypůjčit? Tak zkuste třeba tuto knihu. Příště vám doporučím jinou.
Dobromila Novotná


Komentáře
Poslední komentář: 19.08.2015  07:04
 Datum
Jméno
Téma
 19.08.  07:04 LenkaP