Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Zdeněk,
zítra Milena.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

O kontrole (v) nás (3/5)
 
Nejtěžší forma kontroly – sebekontrola
 
Toužíme všemožně kontrolovat vše kolem, ale často zapomínáme na sféru bytí, která si kontrolu zaslouží a na rozdíl od vnějších vlivů, které často neovlivníme, tuto oblast kontrolovat můžeme. Ano, jedná se o nás samé, o umění tzv. sebekontroly. Už čínský myslitel starověku Lao’C pronesl moudrou větu, že nejmocnější je ten, kdo přemůže sám sebe. Sami sobě jsme mnohdy největším nepřítelem a nejtěžší boje svádíme sami se sebou, se svými potřebami, touhami, vrtochy i zlozvyky. S oblibou radíme druhým, jak žít jejich život, ale nesvedeme si udělat pořádek v tom vlastním. Hodnotíme ostatní, ovšem sami nelibě neseme hodnocení naší maličkosti, odchyluje-li se od našich vnitřních představ. Usilujeme o kontrolu nad tím, co není v naší moci, a to, co v naší moci je a zaslouží si péči, často přehlížíme.
 
V antickém Řecku se zhruba před dvěma a půl tisíci lety zrodila nejenom tradice evropské filosofie a vědy. Jednou z významných škol moudrosti se tehdy stala i škola stoická, dodnes známá spojením „stoický klid“ nebo-li schopnosti se opanovat, ovládnout emoce a nenechat se (ničím) vyvést z míry. Stoikové pro dosažení tohoto pro mnohé z nás nedosažitelného ideálu používali jednoduchou pomůcku. Přijali fakt, že existují věci, které můžeme ovlivnit (kontrolovat) a věci mimo naši kontrolu. Pokud člověk dosáhne tohoto vhledu na chod světa a vnitřně ho přijme, dojde zpravidla k jeho zklidnění. Protože přestat řešit věci, které stejně neovlivníme, přináší pocit úlevy a osvobození, uvolnění mozkových kapacit pro jiné úkoly a v neposlední řadě i méně negativních emocí. Zabývejme se tím, co můžeme změnit. To je cesta k vnitřnímu klidu a jedné části sebekontroly. Obnáší to ovšem i schopnost rozlišovat, co ještě patří a co už nepatří do naší moci, jinak hrozí sklouznutí k pasivitě a až „přílišnému“ vnitřnímu klidu.
 
Sebekontrola znamená řízení našich emocí, což bývá často extrémně náročné, protože emoce jsou velmi subjektivní, iracionální, dynamické i nepředvídatelné. Do toho se mísí naše povahové vlastnosti a temperament. Jakožto cholerik celý život úporně bojuju o větší nadvládu nad svým prožíváním, mnohdy marně (přiznejme si, že vlastní děti a jejich bláznivé nápady jsou dokonalým tréninkovým materiálem). Jedním z fíglů, jak řešit situace pro ty z nás, kteří trpí „horkou“ hlavu, je pokusit se v náročných situacích (například když tříletý Picasso pomaluje lihovkou pohovku a zeď v obýváku) získat alespoň pár sekund času, kdy nereagujeme, nemluvíme, prostě neděláme nic. Emoce totiž vždy předchází rozumu, a právě těch několik sekund času navíc může znamenat rozdíl mezi tím, když vybuchneme, nebo se dokážeme nadechnout a zareagovat i na zjevné příkoří věcně. Stačí se podívat na druhou stranu, ohnout se k zavázání tkaničky, zalovit po dokumentech v tašce při schůzce s nepřátelsky naladěným člověkem. Dvě, tři sekundy. Emoce jdou totiž vždy první a rozum potřebuje chvilku času navíc, aby je dostihl a ideálně i předstihl.
 
 
Dovednost sebekázně nám nejenom pomáhá zlepšovat vztahy s naším okolím a projasnit komunikaci, ale uvažte, co všechno můžeme dokázat se silnou vůli! Třeba už pouze ve prospěch našeho zdraví či osobního rozvoje. O kolika jídlech či návycích víme, že nám v lepším případě neprospívají, v horším vyloženě škodí, přesto se jich ne a ne vzdát? Přitom nejíme proto, abychom potěšily naše chuťové pohárky, nýbrž abychom dodali tělu potřebnou energii, živiny, vitamíny a další nezbytné látky. Stejně tak by našemu zdraví a kondici pomohlo pít čistou vodu (a jen vodu a zase vodu), každý den aspoň půlhodiny aktivně cvičit, sprchovat se aspoň minutu studenou vodou, dodržovat pravidelný spánkový rituál (a v dospělosti si dopřát sedm až hodin spánku denně), trávit čas mimo ruch velkoměsta v přírodě… Nabízí se toho hodně, na čem lze pracovat a nepochybně každý si najde něco, v čem se může zlepšit. Dokážeme ale také ukočírovat sami sebe a vystoupit z naší komfortní zóny, nebo naše sebekontrola není až tak silná? Jen si představte, kdybyste každý den věnovali hodinu času studiu či činnosti, která vás baví a rozvíjí. Každý den jedna hodina. Tři sta šedesát pět hodin ročně. Každý rok. Tři tisíce šest set padesát hodin za deset let (plus dvě za přestupné roky). A nezáleží na tom, zda se věnujete studiu výtvarného umění, hře na klavír, dřevořezbě, posilování nebo pěstování růží. Dovedete si představit, jakého mistrovství byste mohli dosáhnout za jediný rok? Jenže často nám chybí dostatek vůle (sebekontroly), abychom v tom či onon vytrvali. Mnohdy začneme, ale postupem času se naše předsevzetí drolí, rozmělňuje, občas vynecháme, někdy porušíme, jindy nám „chybí čas“ nebo jsme příliš unavení…
 
 
O kolik méně hádek a negativních emocí bychom nemuseli vstřebat, kdybychom dokázali v kontaktu s lidmi vždy kontrolovat své nálady, pocity a výrazy tváře, navzdory tomu, že mnohdy musíme jednat s blbci, a jak řekl trefně Jan Werich, právě s blbcem je to nejhorší srážka, ale právě proto bychom se v takový moment měli vytasit s doslova stoickým klidem. Ne kvůli němu, ale kvůli nám. Jenže ne každý to zvládneme – a v důsledku tak vinou cizích „idiotů“ a našemu neovládnutí se ubližujeme sami sobě. I o tom je umění sebekontroly, kterou máme každý jinak rozvinutou, někdo je na tom velmi dobře, jiný (asi jako já) naopak tristně, většina lidí zřejmě jak v čem a také jak kdy. Chtěl jsem touto části zejména poukázat na paradox, jak mnohdy až přes míru toužíme kontrolovat svůj život skrze vnější vlivy, a přitom zapomínáme na vlivy vnitřní. A zde bývá práce kolikrát nejvíc – a jako ve všem, i v otázce kontroly by člověk měl začít sám od sebe.

Pokračování za týden...

O kontrole (v) nás (1/5)
O kontrole (v) nás (2/5)
O kontrole (v) nás (3/5)
O kontrole (v) nás (4/5)
O kontrole (v) nás (5/5)
Tomáš Zářecký
* * *
Anotační foto: https://mizantropovblog.wordpress.com/lao-c/
Koláž Marie Zieglerová a Shutterstock.com

Zobrazit všechny články autora
 
 

Komentáře
Poslední komentář: 04.04.2023  10:52
 Datum
Jméno
Téma
 04.04.  10:52 Jana Gottvaldová
 30.03.  12:26 Vladimír Kříž
 30.03.  10:22 Von
 30.03.  10:10 Ivan