Vladimír Kříž popisuje ve svých vzpomínkách jednu z cest s přítelem akademickým malířem Milošem Pečinkou, který byl žákem Vlastimila Rady z pražské Akademie. Jeho prastrýcem byl malíř a básník František Pečinka z Klobouk u Brna, který žil v Luhačovicích a přátelil se s bratry Mrštíkovými.
Vladimír Kříž podnikl s Milošem Pečinkou mnoho výprav za malováním přírody, spojených s návštěvami jeho kamarádů umělců. Mezi ně patřil třeba malíř Cyril Bouda nebo flétnista Václav Žilka, se kterými autor dnešního příspěvku prožíval také nezapomenutelné chvíle.
* * *
Ukážu ti Rakousko ...
Venku se ozvalo typické bublání a chrochtání dvoutaktního motoru a pes Bonzo se divoce rozštěkal, protože okamžitě poznal, že se blíží Trabant mého přítele malíře. Ten se objevil vzápětí a radostně mne zdravil. Pohrdl ale tentokrát nabízenou cigaretou i kávou a rezolutně prohlásil, že na žádné zdržování není čas.
"Zvu tě na výlet. Jedu malovat na jižní Moravu a ty se tam můžeš podívat se mnou. "Samozřejmě rád, mistře, ale..." Velký mistr mávl rukou. "Žádné ale. Ty přece rád cestuješ a já jedu do Mikulova, udělám si tam nějaké skicy k obrazům, ty mi budeš asistovat, pomůžeš mi s vercajkem, prohlédneš si Mikulov. Jen si nezapomeň vzít občanský průkaz. Je tam kousek na hranice a mohli by nás kontrolovat pohraničníci. Už se mi to stalo ve Slavonicích, když jsem tam byl malovat."
To jsem dobře chápal. A teď pár let po ruské okupaci Československa, se nebylo čemu divit. Podle všeho západní imperialisté znovu vystrkovali růžky a komunistický režim začal být velmi ostražitý.
Ujížděli jsme svižně, jak jen to výrobek soudruhů z NDR dokázal, po silnici na jih Moravy. Malíř občas záhadně zakvedlal pákou pod volantem a vozítko mu odpovídalo radostným zachrochtáním a se škubnutím vyráželo vpřed.
"Tak poslouchej, mistříčku, to nejedeme jen tak někam. Mikulov býval sídlem knížat Ditrichštejnů, je tam krásný zámek a jejich hrobka. Z terasy zámku je moc pěkný výhled do Rakouska. Tak pokud budeš chtít, ukážu ti Rakousko.", pravil radostně malíř a sledoval po očku, jestli projevím nadšení.
Byl jsem docela potěšen. Před časem jsem navštívil malebné městečko Slavonice, kde mě hned na nádraží zadrželi vojáci pohraniční stráže, kterým jsem musel hodinu vysvětlovat proč sem jedu na výlet za prohlídkou renesančních domů se sgrafity. A pak dalším, proč bych se chtěl podívat na vyhlídkovou věž zdejšího kostela, kam byl nedávno zakázán vstup, protože odtud bylo vidět blízké Rakousko.
Silnice končila a vjeli jsme do mikulovských ulic. Trabant s námahou vysupěl do kopce k zámku a tam jsme ho nechali, abychom procházeli ulice a náměstí a hledali místa k malování, přenášeli štafle a palety a já pozoroval, jak se malíř činí se štětci a pastely.
Miloslav Pečinka: Stromy za městem
Mikulov se mi zalíbil. A já se kochal pohledy na velkolepý zámek ,židovskou synagogu a dům, kde kdysi bydlel velký Rabi Loew ben Bezalel, legendární tvůrce Golema. Nakonec jsme vešli do brány zámku a vstoupili na nádvoří. "Tak teď ti ukážu Rakousko", oznámil mi spokojeně Mistr. Jenže před námi se náhle objevila pevně uzavřená a zamčená brána, na níž visel řetěz s velkým zámkem.
"Co to má být?"podivil se malíř. "Tudy se přece jde do zámeckého parku a na terasu s krásným výhledem přes hranice do Rakouska. Proč je to zavřené?"
Začal lomcovat zámkem, samozřejmě marně. Za námi se objevil neznámý muž a docela zhurta se na nás obořil "Co to tady provádíte, občané? Tam nemůžete, tam se nesmí!"
Když mu můj přítel objasnil, že mi chce jen ukázat Rakousko, muž se opatrně rozhlédl. Nikdo nebyl nablízku.
"Tam už je nějakou dobu vstup zakázán. Lidé se tam chodili dívat na Rakousko. A to je přece pro soudruhy nahoře nežádoucí".
Malíře definitivně naštval. Rozzlobeně škubal za páku řazení, přidával plyn a z výfuku Trabanta to několikrát vypálo jako z děla, až se kolem chodci ohlíželi. Místo zpět k Brnu jsme namířili rovnou k hraničnímu přechodu.
"Proboha mistře, kam to jedete?" Vyděsil jsem se. "Přece na hranici. Ukázat ti Rakousko. Pojedeme do Rakouska a já tam budu malovat. Tohle jim nedaruju!"
Zalapal jsem po dechu. Mistr se asi zbláznil a oba skončíme někde v cele nebo v blázinci.
Miloslav Pečinka: Chaloupka pod Beskydy
Dojeli jsme až k hraniční závoře, odkud nás samozřejmě hned hnali zpět, protože jsme kromě občanských průkazů neměli žádná tehdy vyžadovaná povolení a papíry s kolky a mnoha razítky a vůbec jsme nebyli v těchto místech žádoucí.
Rozzuřený malíř obrátil Trabanta. Nejeli jsme ale vůbec daleko. Po pár metrech zastavil, vyndal z vozu svůj stojan a čtvrtky papíru. "Tak si tu hranici aspoň namaluju", prohlásil rezolutně. Přestal jsem marně protestovat a posadil jsem se k němu do příkopu.
Za chvilku tu byl služební gazík s velmi rozzlobeným důstojníkem, který si vyžádal naše občanské průkazy. Po zjištění, že se jedná opravdu o malíře, se trochu uklidnil.
"Co vy dva tady vůbec děláte? Tady u hranice se nemůžete jen tak potloukat."
"Já se tady nepotloukám, milý pane, jsem akademický malíř a tady si maluji".
Uniformovaný muž s hvězdami na náramenících se chytil za hlavu.
"To je moc hezké, ale to můžete vykládat své babičce a tohle já ani nesmím vůbec poslouchat." Pak se obrátil na mne. "Prosím vás, vysvětlete svému otci, že tohle nám tady nemůže přece dělat."
"Není to můj otec. A my jsme se chtěli přece jen podívat na Rakousko a namalovat si hranici. Musíte tady mít někde taky ty malebné ostnaté dráty a nějakou strážní věž."
Miloslav Pečinka: Pálava
Zdálo se mi, že muž se zapotácel. Pak se chytil za hlavu. "Vy dva se mi asi jen zdáte. Tak víte co? Okamžitě se seberte a jeďte! Zmizte! Já jsem vás tu vůbec neviděl. Jinak bych vás musel dát sebrat a důkladně vyšetřit. A to se mi vůbec nechce."
Asi byl unavený, jak později konstatoval Mistr. A doma při příští návštěvě mi přinesl malou perokresbu s mikulovským zámkem a ulicí, kde se vpředu pěkně vyjímal náš Trabant. Prý jako prezent za obětavou asistenci při malování. A do toho Rakouska se, jak s jistotou prohlásil, přece jen snad jednou podívám. Až prý u nás bude lépe.
Vladimír Kříž
* * *
Obrazy Miloslav Pečinka (30.1.1924 - 7.5.2013)
Autor Panorama zámku: Juhele_CZ – https://www.flickr.com/photos/ Zobrazit všechny články autora