Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Zora,
zítra Ingrid.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Nedělní ráno

Přál bych vám probudit se někdy o nedělním ránu u nás v Nezdenicích. Je jaro, kostelní zvony, svolávající na mši, právě dozvonily, ve vzduchu to přesto dál cinká a zvoní, hned tu, hned tam, hned cink, hned bam...  Máte pocit, jako byste se probudili v cukrárně, tak všechno dýchá a voní a je lehoučké. Můžete si vybrat kteroukoliv z těch chutí a naložit si jí třeba plný talíř, protože z takových dobrot nikdy nepřiberete. Možná se vám trochu nafouknou a zakulatí tváře, ale to se musí, když se člověk chce usmívat na svět a být šťastný. Mráčky na obloze jsou zrovna tak lehounké a zrovna tak se smějí, a modré nebe je tak modré, že by nemuselo být nic jiného, a ty bys byl nejšťastnější člověk na světě. Chce se ti do něj skočit, celý se v té modři vyválet, tak jako jsi to dělával, dokud jsi byl malý chlapec, kterým se nyní opět stáváš.

Děda nemohl ani dospat a sotva se rozednilo, vydal se na mši svatou. Má za vesnicí svůj vlastní kostel s celým tuctem košatých věží. Dvojice chrámových lodí, běžících od obzoru k obzoru, je zastřešena jediným mozaikovým oknem, vyskládaným z modravých střípků nebe a oblaků, teď spíše obláčků, bílých beránků božích a křídel andělů, žehnajících nebeské modři v každém z nás. Vánek zlehounka dýchá do varhan a tisícihlasý chór ptáků a cvrčků a potůčků a vlnících se trav zpívá všem. Jako bájná loď s nákladem obilí, bezpečně uloženým v lánu, protkaném křížovou cestou vlčích máků, vyplouvají ty tóny a jsou tak lehké, že mohou kráčet po hladině a ona se ani nepohne, a přitom, celá rozechvělá, předává jejich poselství všem vlnkám až po samotné dno bytí.
 
A kde je děda? Tam klečí v lavici mrkve nebo snad ředkviček a konečky prstů odpočítává svazečky trávy. Ani jednou nenahlédne do modlitební knížky, všechny modlitby i písně zná dávno nazpaměť. Nezabolí hřeby bodláků, když je vytrhává holou rukou, dávno svou zlobu vyštípaly kopřivy.

 
 
 
Tak, ještě motykou požehnat záhonům a dát jim napít vody, svěcené potůčkem a je hotovo. Zbývá ještě chvíli postát, narovnat záda, v nábožném tichu přijmout hostii slunce a osvěžený se vrátit domů. Anebo když se domů ještě nechce, k obědu daleko a člověk si touží podržet tu svátost klidu a míru, může otevřít postranní dvířka a dát se nahoru do lesů, anebo může sejít k řece. Tam i tam lze spatřit usmívající se tvář Boží, od srdce se usmát do toho štěstí, a spolu s tím tichem zašeptat: „Amen.“

 
Michal Čagánek
* * *
Ilustrace: https://www.piqsels.com/cs
Zvukový záznam Michala Čagánka -  Spisovatel a písničkář byl vším možným, kromě jiného pracoval jako policista, Vyprávění v rádiu Vysočina.rozhlas.cz
Zobrazit všechny články autora


Komentáře
Poslední komentář: 14.08.2022  10:50
 Datum
Jméno
Téma
 14.08.  10:50 Michal Čagánek Nedělní ráno
 14.08.  10:49 Michal Čagánek Nedělní ráno
 09.08.  00:08 Ivan
 08.08.  15:13 Václav Pokorný Moc pěkný příspěvek
 08.08.  14:37 Vesuviana
 08.08.  11:40 von
 08.08.  11:16 Přemek
 08.08.  09:19 olga janíčková