Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Zdeněk,
zítra Milena.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Milovník umění

Pan Novák byl milovník umění. Když se po osmačtyřicátém začalo říkat, že komunisti všechny kulturní památky zničí, tak mu to nedalo a začal pražské památky obcházet a loučit se s nimi.

Jednou se dostal taky na Smíchov, na Bertramku. Bertramka byla opravdu zpustošená, a tak celý smutný zašel spláchnout svůj žal do blízké hospůdky.

Hned u vchodu se zarazil. Hospůdka byla čisťounká, že by se z podlahy dalo jíst, na stolech bílé ubrusy a na nich vázičky s kytičkama.

Pan Novák se posadil k jednomu volnému stolu. Hned u něj stál čiperný pan hostinský a co prý si dá. Pan Novák by si hned vedle umění dal rád mariáš a pivo, a tak si objednal půllitřík smíchovského.
 
Aniž by chtěl poslouchat, tak se k němu od vedlejšího stolu donesl rozhovor.
„Když jsi to věděl Vinco, tak to jsi nemohl říct Vorlíčkovi, aby přišel?!“
„Ale babi, když mi to Filip řekl na poslední chvíli a ty víš, že Vorlíček mariáš tak neumí.“
 
Pan hostinský nesl panu Novákovi druhé pivo. Pan Novák to nevydržel a zeptal se ho.
„Prosím vás, ta babička tady vedle hraje mariáš?“
„A jak, milej pane, to byste koukal!“
 
Pan Novák kroutil hlavou.
„Ještě jsem neviděl babu, která by to uměla.“
 
To neměl říkat, protože se najednou ocitl v pohybu. Babička si ho totiž přitáhla holí ke svému stolu.
„Máte dost peněz mladíku?“
 
Pan Novák byl celý vyjevený. „Mám.“ Bylo jediný, na co se zmohl. To už babička láskyplně sundavala ubrus ze stolu a Vincek míchal karty.
„Tak, malá dává,“ nesměle prohodil pan Novák.
„Žádná malá, malá nemá z čeho!“, zahřímala babička.
 
Karty byly rozdaný a pan Novák hlásil sedmu.
„Na tu sedmu vám dávám flek, pane Novák,“ prohodila babička a plácla pravačkou do karet.
 
Panu Novákovi zajiskřilo v očích, jiskřičky se spojily v blesk, který s výrazem „re“, zasáhl babičku.
 
Babička zvedla půllitr, usrkla si piva a loupla očima po svém synovi Vinckovi.
„Tak co, Vinco, ty mlčíš?“
 
Vincek se zavrtěl na židli a s klidem Angličana pronesl: “tuty!“
Pan Novák musel být napojen na vysoké napětí, protože z očí mu vyšlehly blesky dva, směřující k protihráčům. Už měl otevřená ústa, když tu zpod stolu se ozvalo: “boty!“
To do licitace zasáhla malá, blonďatá holčička.
Panu Novákovi sklapla pusa.
„Ježišmárjá, já snad sním, či co? Copak ta malá to už umí taky, pane Vincku?“
 
Vincek se podíval klidně na pana Nováka a hrdě pronesl:
„Vždyť je to moje dcera!“
 
Holčička povzbuzená tatínkem si stoupla před pana Nováka a spustila:
„Flek, re, tuty, boty, kalhoty! Můžu vám poradit, pane? A nakoukla mu do karet. „Tak ty „boty“, ty už nedávejte, měl byste to moc drahý. Máte málo sloupečků s penízkama, neměl byste čím zaplatit a vy se mi líbíte. Že mi koupíte čokoládu, že jo?“
 
Pan Novák byl úplně vyřízený. Položil karty a podal holčičce dvacku.
„Na princezno, jdi za hostinským, ať ti ji dá.“
„Pane, vy jste moc hodnej, já vám dám pusinku na čelíčko,“ holčička si přitáhla pana Nováka za knoflík u saka.
„Hergot holka, ty se neztratíš, tak už běž.“
 
Holčička však tiše oznámila:
„Víte pane, já jsem si to rozmyslela, já nebudu mlsat, já si penízky schovám a zase je půjčím mamince na úrok.“
„Ježíšmarjá pane Vincku, co to máte za dítě? Kolik jí je?“
 
Holčička napřáhla roztaženou ruku proti panu Novákovi.
„Pět a zrovna na takový úrok půjčuji.“
 
Pan Novák vyprskl pivo zpátky do půllitru.
„Holka, jestli mi řekneš, jak to počítáš, tak ti dám ještě dvacku.“
„Klíďo pane,“ nelenila holčička, „tak za deset korun dostanu jedenáct, za dvacet, dvacet jedna, za třicet, třicet dva.“
„To jsou nějaký divný počty, holčičko,“ zamyšleně prohodil pan Novák.
„To vím taky,“ hrdě prohlásila holčička, „ale to mě navedla babička.“
„A taky jsem ti řekla, ty drndo, že nesmíš všechno vyžvanit!“ řekla babička.
 
Holčička obešla stůl a dost nahlas šeptala babičce:
„Ale babi, když von mi slíbil tu dvacku.“
 
Babička zamyšleně svraštila svoje obočí, upila piva, sehnula se k holčičce a šeptla:
„No tak dobře, tak to s ním vyřiď, ale pamatuj si, že do mariáše se nekecá!“
„Já vím, babi, ale víš, von se mi líbí.“
 
Holčička se přišourala k panu Novákovi, upřela na něj zamilovaný pohled, který toužebně sklouzl na jeho šrajtofli.
„Tak pane Novák, mělo by to být deset padesát, ale babička mi řekla, že musím být psychiatr.“
„Kolikrát jsem ti řekla, že psychiatr se neříká, ale že se říká psycholog,“ naštvaně zasáhla babička.
„Tak, když budu psycholog, tak po mě přeci nebude nikdo chtít drobný zpátky.“

 
 
Pan Novák se rozřehtal a šahal pro peněženku.
„Tak na, ty psycholožko,“ a podal holčičce dvacku.
„Mockrát děkuju pane Novák, a kdybyste potřeboval, tak přijďte, já vám půjčím,“ řekla holčička a zmizela pod stolem, kde si hrála s Harykem.
„S váma budu příště hrát akorát zelenou louku!“ naštvaně prohlásila babička.
 
„Ale babi, já si dám ty „boty“, už zase celý soustředěný prohlásil pan Novák.
 
Babička si vzrušeně olízla svá bezzubá ústa a lakonicky pronesla „kalhoty!“
 
Sloupečky s penězma se přesunuly k babičce a Vinckovi.
 
Zpod stolu se ozvalo:
„Měl jste dát na mě, pane Novák, ale že jste to vy, tak já vám půjčím, ale bude to na úrok.“
 
Panu Novákovi se protočily panenky, ale peníze si pokorně vzal.
„Dáváte,“ přísně řekla babička.
 
Pan Novák chabě sáhl po kartách. Ta elektřina musela být určitě v nich, protože očička se mu hned rozzářila.
„Nebojte se, pane Novák, moje peníze nosí štěstí,“ šeptala mu pod stolem holčička.
 
Opravdu, ten večer šla babička s Vinckem domů bez peněz. Kolem nich vesele poskakovala holčička strašně zapatlaná od čokolády.
No a pan Novák? Ten na Smíchov jezdil každou neděli. Našel v babičce svého mistra. A o tom, že mu opravili Bertramku, o tom se dozvěděl od hostinského.

 
Ivana Látalová
* * *
Ilustrace https://www.mozartovaobec.cz/ https://www.piqsels.com/cs
Koláž Eva Rydrychová

Zobrazit všechny články autorky


Komentáře
Poslední komentář: 26.07.2022  09:55
 Datum
Jméno
Téma
 26.07.  09:55 Ivana Látalová
 22.07.  07:17 Přemek
 21.07.  15:28 Vesuviana
 21.07.  11:07 von
 21.07.  10:59 Mara