Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Milena,
zítra Miloš.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Něco mu přibylo v kalhotách

V pátek odpoledne po šichtě prohlásil Bob ke kolegům v šatně: „Příští tejden mám dovolenou. Pobrali jsme prémie, tak to pěkně roztočím!“ A odebral se do pivnice Semafor, aby dvanácti pivy a pěti rumy zahájil týdenní spanilou jízdu.
Nutno podotknout, že ke spanilosti měla daleko. Každodenně se pěti šesti hospodami propil k večeru s obrovským oknem, v úterý a ve čtvrtek byl ten auslág tak obrovský, že ani netrefil domů a vyspal se - jednou v čekárně na nádraží, podruhé na zemi pod železničním nadjezdem.

Pátek byl hrozný. Za prvé se probudil do morku kostí prochladlý, za druhé příšerně vyválený a za třetí nu bylo příšerně blbě. V osm se dopotácel domů. Když se dal konečně dohromady, pravil sám k sobě: „Bobe, dneska prrr! Dáš si po obědě dvě tři čtyři na tu ukrutnou žízeň a deš domů!“

Oholen, převlečen a už docela v dobré kondici dorazil ke Gregorům. Gulášek s osmi knedlíčky přišel k duhu. A hned po něm jedno, druhé, třetí… Jenže po něm ještě čtvrté a slivovice od kamaráda a fernet… Pokračoval Na Tarase panákovým trojbojem – vodka, rum, zelená, a k večeru se doplížil na hlavní nádraží. Tady seděla velká společnost – Gejza Lakatoš oslavoval čtyřicáté narozeniny. „Poď si k nám sednout, ty bejku!“ zahlaholil a už táhnul Boba ke stolu.
 
Objednal rundu, pak druhou, třetí… K Bobovi si přisedla Margitka. V jeho alkoholem zakalených očích nádherná holka. Ani to, že trochu smrděla, mu nevadilo. Po další rundě, kterou platil Bob, ho popadla za ruku a odtáhla z hospody.
V kolonském baráku, ve špinavé posteli mu ukázala, jaká je ta pravá cikánská divoká láska. A za hodinu ho vystrkala ze dveří.

Když se ráno probudil, docela se podivil, že je doma. Zbytek týdne už nepil, ani nechodil ven, protože zjistil, že se mu z gatí jaksi vykouřila peněženka, a dokonce i všechny drobné. Zato mu do nich něco přibylo.

V pondělí ráno byla, jako obvykle, čekárna závodního střediska nabitá k prasknutí. Bob posedával nervózně u dveří a co chvíli vybíhal ven, aby se po minutě zase vrátil. Když na něj konečně přišla řada, vešel do ordinace, koutkem oka se podíval na sestru vyplachující v umyvadle šampusky a na otázku, co mu chybí, špitnul: „Spíš mi něco přebejvá. Mám muňky!“ Doktor se na něj nevěřícně podíval a ujistil se: „Cože máš?“ „Muňky,“ zašeptal tichounce Bob a podrbal se. Starý lékař se zatvářil vážně, vstal, přešel ke dveřím, otevřel je a do plné čekárny zahlaholil: „Představte si, Bohouš chytil filcky a příde s tím na středisko!“ Po opadnutí první laviny hurónského smíchu zavřel, otočil se k Bobovi, jehož obličej měl v tu chvíli barvu pionýrského šátku, a povídá: „To si musíš dojít na náměstí do drogérie k Pitnerovi a koupit si takovou vodičku na hubení obtížného hmyzu! Nepamatujete se, sestři, jak se to svinstvo na psí blechy menuje?“ obrátil se na od smíchu slzící sestru u umyvadla. „Saracil!“ vyprskla.

To bylo v pondělí. Ve středu ráno seděl Bob v čekárně znovu. Samozřejmě se na jeho nebohou hlavu snášely uštěpačné poznámky, neboť zpráva o muňkách v jeho kalhotách se po fabrice roznesla rychlostí blesku. Když vešel do ordinace, doktor se na něj přes brejličky udiveně podíval a se šibalskou tváří se ptá: „Copak, to ten Saracil nezabral?“
„Právě, že zabral až moc,“ skuhrá Bob a stahuje kalhoty. A lékař uviděl něco, co ještě za svoji dlouhou praxi nikdy nespatřil. Bobovi se od pupku až na stehna sloupla kůže.
Doktor si pošoupnul brýle a podíval se zblízka. „Nojo, ty filcky už opravdu nemáš!“ konstatoval. „A četl jsi vůbec návod u toho Saracilu?“
„Nečet. Řikal ste, abysem se tim namazal, tak sem se namazal.“
„Nojo, ty vole, ale ten sajrajt se musí ředit jedna ku desíti!“
 
Jan Řehounek
* * *
Ilustrace: František FrK Kratochvíl  http://frk60.aspweb.cz

Zobrazit všechny články autora


Komentáře
Poslední komentář: 23.06.2022  23:18
 Datum
Jméno
Téma
 23.06.  23:18 Přemek
 23.06.  20:49 Vesuviana
 23.06.  17:44 Von
 23.06.  11:22 Jana Gotwaldová
 23.06.  11:09 Ivan