Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Zdeněk,
zítra Milena.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Jak jsem se málem přešupačil
 
Dlouho jsem se na sebe odmítal podívat do zrcadla. Vlastně od mojí poslední návštěvy Česka, kde jsem se díky pohostinným lidem vykrmil jako čuník. Od té doby jsem měl tušení, že není něco tak zcela v pořádku. I na malé procházce jsem se potil a funěl, jako když jde prase z bukvic, v obličeji jsem zbrunátněl, když jsem si zavazoval tkaničky od bot. Pramálo mě upokojilo, když jsem si namlouval, že se mi srazily kalhoty, košile a trička.
 
Nejvíce jsem propadnul panice, když jsem zjistil, že mně najednou narostly prsní váčky, za které by se nemusela stydět žádná holka. Ano, to jsem silně znervózněl navzdory tomu, že jsem si bláhově namlouval, že se alespoň můžu něčeho s něhou uchopit, když zcela náhodou na mě přijde velký cit a vím, jak by to dopadlo, kdybych se opovážil udělat nemravný návrh ženě Máně. Polil mě studený pot, když jsem přes mocné panděro již dlouho neviděl své kladélko. Položil jsem si drsnou otázku, zdali tam ještě vůbec je.  
 
Náhle mě popadla strašná myšlenka jestli jsem se najednou ve věku, kdy už je slušný člověk nejméně jednou nohou v penále, nepřešupačil na ženskou! Takové věci se prý stávají stále častěji. V dnešní době se dítěti dává šance se rozhodnout, zdali je kluk nebo holka. A jak často mnozí nešťastníci zjistí, že vlastně dlouhá léta žili v mylném přesvědčení, že jsou to, či ono a společnost jim místo peskování vyjde vstříc. Konečně holky, které se rozhodnou být klukama mohou jít na chlapecký záchod a soutěžit, kdo dočůrá výš. A nebo zase kluci, jako novo pečené holky, se mohou v převlékárně nabažit pohledem na hihňající se nahaté krasavice.
 
Tyto vymoženosti moderní společnosti mě bohužel neuklidnily a tudíž jsem udělal jediné, co v mé situaci bylo vhodné. Zeptat se ženy Máni jak na tom ve skutečnosti jsem.
  
Máňa se na mě úkosem podívala, svraštěla čelo, pokrčila téměř s odporem nos a pronesla: „No k ženský nemáš daleko, něco malilinkatýho tam ještě sice vidím, ale měl bys s tím něco vážně dělat.”
“A s čím jako? Jak si ho můžu pro pána krále zvětšit, abych byl zase chlap?”
 “Ale ty furt o tom jednom. Já myslím, že bys měl něco dělat s tím téřichem. Přestaň se tláskat čabajkama, buřtama a bůčkem, jez zdravě jako já a hlavně přestaň do sebe lejt pořád tu zrzavou vodu. Cvič!” zazněl břitký povel.
 
V tu ránu jsem si uvědomil, že to Máňa se mnou myslí dobře. Možná, že když shodím něco kil, tak budu pohlednější, přitažlivější a náš manželský život se i v našem pokročilém věku třeba opět probudí. A kdo ví, i některé stařence pohled na mojí ztepilou postavu zakalí zrak.
 
Uposlechnul jsem dobře míněné rady. Uzenky jsem pohodil pejskům, pivo jsem s pláčem vylil do vylívky a začal jsem tvrdě sportovat. Každou volnou chvíli jsem věnoval dlouhým procházkám, jízdou na kole nebo plaváním. Často jsem pochyboval, dělám-li rozumnou věc. Tolik trpět jen kvůli tomu, abych byl zase chlap?
 
Z deseti kilometrových procházek se vracím naprosto vyčerpán, zpocený a neexistuje, abych nechytil bolestivého vlka, tedy opruzení delikátní části zadní části těla. Teprve vonné a hlavně velice drahé mastě mně pomáhají nudné procházky vydržet. To aby jeden pořád jenom koukal, aby nešlápl na jedovatého hada nebo do psího hovínka.
Zrovna tak fyzicky zničen se vracím s cyklistických výletů. Na nich trpí cely můj člověk. Navíc, sužován zbytněnou prostatou, zoufale hledám stromeček za kterým bych si ulevil. Jednou jsem si dokonce musel, díky Mánině stravě, potupně ulevit. Zdvihnutí z podřepu, díky zatracené artritidě kolen, ovšem bylo nad mé síly. Od pádu do strašlivého nadělení mě zachránila větvička, za kterou jsem se chytil a mohl jsem se vztyčit. Zatracená staroba!
 
Jedině plavání mě uspokojuje. Nicméně musím podotknout, že musím překonat hrozný stud, když se k bazénu promenáduji v plavkách, přes které je převalen můj břich, který se při každém kroku houpe nahoru a dolu. Všimnul jsem si, že i nadměrně otylé babky, které chodí do bazénu bůh ví proč cvičit, si na mě s úsměškem poukazují. Pří plavání mě nic nebolí a zázračné hodinky mně ukazují, že při této sportovní aktivitě ztrácím nejvíce kalorií.
 
Po ročním tělocviku musím konstatovat, že jsem zhubnul o třicet deka, protože po každé aktivitě jsem tak hladový, že se vrhnu se psem na skryté uzenky a vypiji několik zrovna tak ukrytých piv, abych rehydroval, což je pro přežití nesmírně důležité.
 
Takže, po pravdě řečeno, se moje figura výrazně nezměnila k lepšímu. Je mi ale šuma fuk, jestli na mě koukají stařenky s opovržením. Je mi zrovna tak jedno, že už asi nikdy nezpečetím manželství láskyplným laškováním s Máňou. Hlavní pro mě, dědka s jednou nohou v penále je, že mi společnost umožňuje, jít  kliďánko do dámské převlékárny, anichž bych byl zatčen a tam se s očima na vrch hlavy kochat…

Naštěstí jsem se nepřešupačil, ale jsem nyní nadšeným přívržencem všech těch, pro jiné nepochopitelných, ba stupidních nařízení ohledně sexuální orientace!
 
Ivan Kolařík
 
 
* * *
Koláže Marie Zieglerová
Zvukový záznam Ivana Kolaříka - Vyprávění v ČR 2  v pořadu Tisíce příběhů
Zobrazit všechny články autora


Komentáře
Poslední komentář: 02.03.2022  07:24
 Datum
Jméno
Téma
 02.03.  07:24 Ivan
 02.03.  05:03 Ivan
 01.03.  17:34 Blanka K,
 01.03.  16:44 Jaroslava
 01.03.  10:02 Jaroslav
 01.03.  08:48 Von
 01.03.  07:49 Přemek