Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Zdeněk,
zítra Milena.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

EMIGRACE  NENÍ  LEGRACE
 
Nejdříve vznikne idea a ta se pomalu přiživuje. Někdy se zdá, že zrovna tam, kde se právě člověk nachází, je nesnesitelné dále žít. Jsou tu různá rozhodnutí, proč lidé touží rodnou zem opustit. My jsme to udělali v roce 1980 se třemi malými dětmi. Začátky byly všelijaké, ale o tom jsem se zmínila v malé knížce “DOBRODRUŽSTVÍ ČESKÉ RODINY V AUSTRÁLII OD ROKU 1980”.

Nyní bych chtěla vyhrabat vzpomínky na několik ne zrovna příznivých případů emigrace.

Jedná se o lidi, které známe, anebo jsme s nimi přišli do styku. Jsou to tedy vzpomínky nám blízké. Začnu tím, že nic se prý nemá přehánět, ani honba za penězi, kterých se ze začátků včlenění do australské komunity nedostávalo.

Pán, o kterém se zmíním, moc pracoval. Našel si tři různé práce a lítal z jedné pracovní činnosti do druhé. Netrvalo dlouho a tento pilný člověk opustil rodinu a byl viděn potulovat se v parku mezi bezdomovci. Dočista se pomátl. Potom už mu bylo všechno jedno.

Jiný, zase vyrazil za radovánky do vyhlášené čtvrti “Kings Cross”, kde se provozuje prostituce. Měl se ten večer moc dobře, ale bohužel platit se mu za milostný akt nechtělo. Netušil však, že ochránce dívky to jen tak gratis nenechá. Dostal za vyučenou. Vzbudil se v nemocnici s poškozeným mozkem.

Další krajan zase podezříval celé okolí i svojí ženu, že ho všichni chtějí otrávit. Diagnóza? Schizofrenie a to údajně zavinil velký stres. Bez léků už tento muž žít nezvládne.

V Melbourne jsme kupovali pozemek. První k nahlédnutí vlastnil krajan, který žil v karavanu přistaveném u pozemku. Vypravili jsme se tam a chtěli o koupi promluvit. Nahlíželi jsme okénkem do karavanu. Viděli jsme uvnitř slabého, vysokého muže s dlouhými zacuchanými vlasy i vousy. Ťukáme na dveře, ale nikdo neotevřel. Karavan se klátil ze strany na stranu a posléze klid. Když jsme opět nahlédli dovnitř, dotyčný seděl na bobku a držel se za hlavu. Radši jsme se vzdálili. Pak jsme dostali telefonát z realitní kanceláře, že si pán prodej rozmyslel.  Že bychom tak hrůzostrašně působili, a nebo zase nějaká mentální úchylka?

Za několik měsíců nám zase volali, že chce s námi jednat o prodeji, ale to už jsme se radovali z jiného námi zakoupeného pozemku.

Neobvyklým případem je paní, která stále chodila pro rady ke kartářkám a všelijakým šarlatánům, neboť nebyla spokojená se svým hodným manželem. Díky předpovědím o lepším muži od svého muže odešla a sháněla detektiva. Ten měl přinést to pravé štěstí, kterého se jí nedostávalo. Náhoda je pes. U nich v bytě hořelo a celý podezřelý případ vyšetřoval detektiv. To bude ON, rozzářila se naše krajanka a skočila střemhlav Australanovi do náruče. Ten využil přítulnosti pohledné dámy a za krátkou dobu jsme se dozvěděli, že vyšetřuje jiný případ.  Na scénu se dostavilo více uchazečů, ale po několika zklamaných známostech a špatných předpovědí se žena začala zajímat o bývalého manžela. Chtěla ho zahrnout zpět do svého života. Ten se mezi tím zamiloval do Japonky, oženil se s ní a mají krásnou dceru.

Dál jsou tu osudy alkoholiků. Jeden z nich pil v takové míře, že když ho na upozornění sousedů, že z bytu jdou závany pachů, po nějaké době našli, sbírali ho z koberce lopatou. Televize hrála a vedle něho se válely dvě flašky od whisky. Nešťastník prý nedávno oslavil čtyřicáté narozeniny.

Známe dvojici, která díky své žhavé lásce oba opustili rodiny s dětmi,. Každý z nich si pak nad svojí hlavou nad manželskou postelí vyvěsil fotografie svých opuštěných dětí. Hádky druhu: ”já jsem odešel/odešla díky tobě“, byly na denním pořádku. Milostný vztah se v krátkosti rozpadl. On se vrátil do vlasti za rodinou, ona? Ona se uchýlila Bůh ví kam. Hodně krajanů se v příhodné době navrátili, odkud přišli, ale prý to také po návratu nebylo ono. Lidé jim vyčítali, že odešli v nejhorší době za lepším a teď s penězi to se jim to vytahuje.

Teď je tu případ rodiny, která měla docela velkou životní zápletku. Žili již delší čas v Austrálii. V době, když ještě vládl totalitní režim v bývalém Československu, se paní se synem vypravila na dovolenou do západní Evropy. Manžel s dcerou zůstali v Austrálii. Zachtělo se jí navštívit stárnoucí rodiče. Nějak zapomněla na důsledky, které tím vzniknou. Na přechodu se naivně zeptala, jestli je možné vidět rodiče? Odpověď zněla positivně, tak se tam paní vydala přímo vlkům do pasti. Za mužem do Austrálie už nepustili ji ani jejich nezletilého syna. Operovala tím, že muž s dcerou jsou v Austrálii. Jestli vás má rád, určitě se za vámi vrátí. Vrátil se, ale bez dcery. Ta v té době dospívající, bez znalosti češtiny odmítla tuto nabídku přijmout.  V roce 1980 se jim znovu zázrakem podařilo opustit republiku a naštěstí příběh dobře dopadl.

Všechny příběhy emigrantů však nekončí tragicky. Jsou tu velice úspěšní krajané, kterým se moc daří a na které všichni Češi mohou být hrdí.

Chtěla jsem se pouze zmínit, že emigrace, není vždy legrace a ne každý nepředvídatelné situace dokáže zvládnout na jedničku.
 
Jana Gottwaldová
* * *
Zobrazit všechny články autorky


Komentáře
Poslední komentář: 17.05.2021  01:36
 Datum
Jméno
Téma
 17.05.  01:36 Jana Gotwaldová Poděkování
 16.05.  10:10 Václav
 16.05.  10:06 Von
 16.05.  06:49 Ivan