PRÁŠKY PROTI VYSOKÉMU TLAKU
Vladimír už několik let trpí zvýšeným tlakem. Buďto je to zaviněno naší stravou, nebo, a to je pravděpodobnější, dědičné po jeho mamince, která trpěla stejnými problémy.
Tableta před snídaní, kterou dennodenně muž polyká, tlak snižuje tak, aby byl v normálu. Chystali jsme se na dovolenou k moři, kde jsme se měli setkat s kamarády. Byla sobota ráno, když jsme z Canberry vyrazili, směr Merinbula. Když jsme se blížili ke Coomě, městu vzdáleného hodinu jízdy od Canberry, zeptala jsem se nevinně, jestli si jako obvykle nezapomněl vzít s sebou léky proti vysokému tlaku? Vladimír se zamyslel a pak s klidem, jako by se nic nestalo, řekl: „Nemám je, jsou doma na stole”. To je špatný, vždyť víš, že léky se nesmí vynechat! Den by možná nevadilo, ale my jedeme na deset dní. Co když dostaneš infarkt, nebo tě ranní?”
„Ty to dramatizuješ. Já budu O.K”.
Napadlo mě, když jedeme přes Coomu, stavit se na klinice a prášky sehnat. V této situaci je nebezpečné riskovat tvým zdravím za každou cenu”. „To nemyslíš vážně? “„Abys věděl, tak myslím, s vysokým tlakem se nezahrává”.
Dojeli jsme do horského města “Cooma” před informační středisko a tam nás nasměrovali přímo do místní nemocnice. Nebyli si jisti, jestli privátní doktoři ordinují o víkendech. U nemocnice jsme zaparkovali a hrnuli se do prvních dveří, které jsme objevili. Byly zamknuté, ale objevil se nějaký člověk a hned nás zastavil, kam to míříme?„Hlavní vchod je z druhé strany budovy. Zde jsou operační sály a vstup zakázán. A vůbec, o co vám jde?”
„Hledáme doktora, řekla jsem a chtěla poradit, na koho se máme obrátit.”„Jsem doktor a právě jsem ukončil službu. Pojďte za mnou!”
Zavedl nás do ordinace a chtěl vědět, kdo z nás je pacient? Když zjistil, že jde o lékařský předpis na Vladimírův vysoký tlak, pokynul sestře, ať mu změří tlak. Měl ho údajně zvýšený a doktor se začal vyptávat.
„Jaké prášky užíváte?” „Nevím, nepamatuji si název”.
„Víte, někdy trvá dlouho zjistit správnou kombinaci, která účinkuje, neboť každý pacient reaguje na určité léky jinak. Kdybyste věděl název vašich léků předepsaných vaším doktorem, bylo by to jednodušší vzhledem k tomu, že jedete na dovolenou. Řekněte mi aspoň, který doktor vám léky předepisuje? Zavolám mu!” Vladimír začal tápat v paměti. To už jsem nevydržela klidně přihlížet. Začala jsem kroutit hlavou a vměšovat se do rozhovoru doktora s Vladimírem a zlobit se.
„Ty nevíš, kam pro léky chodíš?”
Muž seděl jako nepřítomný a mě jímal vztek. Doktor poskytl další přibližující výzvu, jak se dopídit k názvu léků. „V jaké lékárně v Canbeře léky přijímáte? Chtěl bych tam zatelefonovat.” Nečekala jsem na Vladimírovu odpověď a hned jsem za něho vyklopila lékárnu, kam chodí pro léky. Sestra, která vše tiše pozorovala, se na mě přísně podívala a zeptala se.
„V jakém jste k sobě poměru? A proč za pacienta mluvíte? Zdá se, že mluvit umí a mentálně postižený také nevypadá, že by potřeboval mluvčího!”
Zbrkle jsem odvětila. „Jsem jeho manželka.”
Sestra s politováním utrousila: „Aha,” podívala se na pacienta s úsměvem a potutelně se úšklíbla na doktora. Ten záležitosti tohoto druhu nevěnoval příliš velkou pozornost. Snažil se profesionálně pomoci. Po dramatu jsme vítězoslavně vyšli z nemocnice s předpisem na správné prášky, díky obětavému přes čas pracujícímu doktorovi. Ten nebral záležitost na lehkou váhu, jako neposlušný Vladimír, který byl smířený s osudem a čekal, co to s ním udělá. V lékárně jsme obdrželi léky a pak uháněli směr „Merinbula”. Kamarádi se divili, co nás tak zdrželo, očekávali nás už před hodinou.
Vehementně jsem jim vyprávěla, co byla příčina zdržení a oni prskali smíchy. Pak jim Vladimír řekl, že jsem se tam pěkně ztrapnila. Dělala jsem z něho úplného, bezmocného imbecila. Omlouvala jsem to tím, že si neváží, jakou jsem o něho měla starost. Dovolená proběhla bez dalších komplikací a název prášků na vysoký tlak se nám vryl do hluboké paměti.