Když jsem poprvé objevila knihy o přírodě vydané nakladatelstvím Kazda, byla jsem nadšená. A dnes, kdy už je čtu celkem pravidelně, jsem nadšená pořád stejně. Žádný titul mě zatím nezklamal, naopak. Vždy se dozvím něco nového, vždy jsem fascinovaná úžasnou přírodní moudrostí. Jeden z novějších titulů se jmenuje Tajná síť přírody a její autor, Petr Wohlleben, nám v něm popisuje propojenost každého ekosystému. Velmi rychle pochopíme, že tajná síť přírody je především neuvěřitelně flexibilní a úžasně geniální. Snaží se za každou cenu zajistit rovnováhu, kterou bohužel neustále narušujeme my, lidé.
Dozvíme se na příklad, jak spolu souvisí a vzájemně žížaly a prasata, jak se z lososů stanou stromy a proč vlci pomáhají stromům. Pochopíme užitečnost i hrozbu mravenců, zaostříme na organismy v šálku vody a posvítíme si na noční život v lese. Wohlleben se zamýšlí i nad námi, lidmi, jako živočišným druhem, který se neustále vyvíjí a reaguje na životní prostředí, ve kterém žije. Pozastavuje se nad vyhynutím neandrtálců a poskytne nám trochu jiný úhel pohledu na evoluci.
Poznáváme přírodu jako fascinující svět, ve kterém malá změna na jednom konci způsobí masivní změnu na jiném. Všechno souvisí se vším. A tohle uvědomění má to jeden negativně-pozitivní efekt: o to hůř pak vnímáme sami sebe - lidstvo, které to všechno na své moderní vědeckotechnické cestě ignoruje, a způsobuje tak nenávratné přírodní změny.
Ano, tu a tam se skupina nadšených ochránců pokouší zachránit nějaký ohrožený druh, ovšem i tady je třeba se dívat na to, jak prosazovaná změna zapůsobí na všechny ostatní živočichy. Autor se zamýšlí nad blahem jednotlivých druhů i nad blahem přírody jako celku. Co všechno jsme způsobili vykácením evropských listnatých pralesů? A jak šikovně či nešikovně se snažíme leckdy tyto škody napravit? Chceme-li se pustit do opravy pomyslných hodin životního prostředí, má to pořádný háček: jak vůbec přesně poznáme, že jsou rozbité? zamýšlí se Wohlleben. Příroda se lecky již přizpůsobila změnám, které jsme zapříčinili, našla si novou cestu. A naše snaha o návrat k původnímu by mohl přinést zase škody. Je to balancování na ostří nože a je třeba mít neustále na mysli přírodu jako celek provázaný neviditelnou sítí.
Jestliže shrneme, co nám Wohllebenova "Tajná síť přírody" popisuje, tak vše souvisí se vším a i drobná změna může způsobit masivní odezvu. Chápeme jasné - i když v knize nevyřčené - poselství: lidstvo přírodu ničí, ale jestliže drobná změna může způsobit lavinový efekt, stačí přece opravdu začít sám u sebe... A každý máme vždycky možnost něco pro přírodu ve svém okolí udělat, každý z nás může jednou malou změnou ve svém chování způsobit větší změnu v přírodě kolem nás. A tak doufám, že nás kniha nejenže náležitě okouzlí,
ale třeba i ty nejzatrvelejší odpůrce přinutí k tomu třídit odpad, šetřit vodou, krmit ptáčky, vypěstovat rozkvetlou louku nebo uklidit hromadící se skládku za plotem...