Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Oldřich,
zítra Lenka.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

O lidech a o psech

„Čím více poznávám lidi, tím raději mám psy.“ K takovémuto poznatku dospělo již více lidí přede mnou, ale jeví se býti stále aktuálním, dnes možná ještě naléhavěji než kdy předtím. Lidská společnost se dramaticky proměňuje a nabírá podob, kde rozum zůstává stát; psi se spíše drží svých osvědčených hodnot. Jsem velkým milovníkem psů a rozumím si s nimi lépe, než s mnohými lidmi. Pes je neobyčejný tvor, po více stránkách. I lidé se vyskytují v různých podobách, nejen velikostech, barvě vlasů či pokožky, u psů však lze najít nejširší škálu plemen. Tak třeba čivava Milly měřila jen 10 centimetrů, zatímco doga jménem Zeus měřila 112 centimetrů a vážila 70 kilo, a přesto nebylo pochyb, že šlo o psy. U lidí a jiných zvířat je takový nepoměr nepředstavitelný. Třeba liška se sice psům dosti podobá, ale na první pohled je jasné, že psem není, stejně jako hyena, kojot nebo šakal. Zkrátka pes je pes!

Moje láska ke psům pramení z osobní zkušenosti. Již od dětství žil jsem ve společnosti psů, a měli jsme jich doma dost. Jednoho z nich otec neustále prodával, neboť zahubil několik malých králíčků. Neudělal to ve zlém úmyslu, jen si s nimi nevhodně hrál. A tak musel z domu, jenže zpravidla do tří týdnů našel cestu domů a vrátil se. Mám tedy s psy vztah silně přátelský, to psi snadno poznají. Už Božena Němcová prohlásila, že psi a děti spolehlivě poznají, kdo je má rád. Minulého roku procházel jsem se v jednom pražském parku a proti mně kráčela dáma se psem. Již zdálky pes vrtěl přátelsky ohonem a usmíval se. A když došli ke mně, pes se lísal a olízl mi ruku. Dáma se velice podivovala, tohle prý její pes s nikým nedělá. „My se totiž známe,“ vysvětlil jsem jí. „Já vás vidím poprvé, tak odkud vy se můžete znát?“ podivila se. „Z minulého života, já byl taky psem, jenže jsem zlobil, štěkal jsem na politiky a tak jsem se za trest narodil jako člověk. Doufám, že v příštím životě se vrátím mezi své!“ Poněvadž ona dáma byla milovnicí psů, tak to pochopila.

Thajský král Rama devátý byl také velkým milovníkem psů. Choval jich několik, ale nejvíce si oblíbil fenku, která se narodila na ulici, neměla tedy žádný vznešený rodokmen. Král o ní říkával, že je to obyčejný pes, který je neobyčejný. Pojmenoval ji Thongdaeng, měď, podle barvy její srsti. Zajímavé je, že jména všech králových psů začínala slovem Thong, tedy zlato. Adoptoval ji v roce  1998 a o čtyři roky později napsal o ní knihu „Příběh Thongdaeng,“ která se okamžitě stala tak populární, že během několika dnů byla vyprodána. Následovalo několik dalších vydání. Thondaeng se dožila 17 let a stala se mezi thajským lidem velmi populární. Jakýsi hlupák však na Internetu toho skvělého psa urazil, byl zatčen a obžalován. Žertovat na úkor králova psa není v Thajsku legrace. Psi jsou v Thajsku velmi váženi, například korunní princ Vajiralongkorn, nynější král Rama desátý, vlastnil bílého pudla jménem Fufu, s kterým se účastnil i důležitých jednání. Není divu, princ totiž povýšil Fufu do hodnosti Hlavního maršála  thajského letectva. Kniha o Thongdaeng není jen životopisem jednoho psa, obsahuje i úvahy o společenských hodnotách a připomíná lidem, že se mnohému od psů můžeme naučit. S tím lze naprosto souhlasit. Například si dovolím tvrdit, že psi jsou jediné bytosti v celém vesmíru, které jsou schopny bezpodmínečné lásky. Pes se nikdy se svým pánem nerozvede. Jsou známy případy, kdy pes zahynul žalem po smrti svého pána.

V čem spočívá tajemství mimořádných psích kvalit? Psi po tisíciletí žili ve smečkách a vyvinuli si tak důmyslné společenské chování. Pes je jedním z nejstarších domestikovaných zvířat, odhaduje se, že ve společnosti s člověkem žije nejméně 15 tisíc let. Za tu dobu se psi něco od člověka naučili a stejně tak i lidé pochytili mnohé kvality od psů. Psi neholdují demokracii; možná je to tím, že si dobře všimli, jaké to vůdce si lidé volí. U psů je to jinak, tam stojí v čele smečky vždy ten nejschopnější jedinec, zpravidla pes rodu mužského. A když ten předák zestárne a ztratí schopnosti starat se o smečku, na jeho místo nastoupí mladší kvalifikovaný pes. Zestárlého předáka ovšem nový vůdce ani smečka nezapudí, nýbrž se o něho pečlivě starají. Že by ve vedení psího společenství existovaly nějaké intriky a podobné politické machinace nebylo nikdy slyšeno. To by totiž bylo v rozporu s psí kulturou. Mnohé další vlastnosti svědčí o tom, že psi jsou bytosti neobyčejně inteligentní. Tak třeba mezi psy se nešíří teorie radikálního feminismu, genderových nesmyslů či socialistických ideálů. Když budete svému psovi vyprávět o post-modernismu, multikulturalismu či inkluzi, bude se válet po zemi smíchy. Psi dovedou s námi komunikovat a rozumí nám, sice většinou beze slov, jen podle řeči těla, gest a zvuků. Dostane-li se jim řádné výchovy, naučí se psi i mnoho slov. Tak jako snad všichni psi moje Dorinka milovala procházky, stačilo říct „procházka“ a už vystřelila ke dveřím. Kdysi měl přijet do Adelaidy na návštěvu docent Procházka z Prahy. Volali mne ohledně té návštěvy z university a v rozhovoru padlo též několikrát slovo Procházka. Pokaždé, jak to slovo slyšela, vyběhla pejsinka ke dveřím. Jak lze rozumět psí řeči? Milovníci psů to znají a těm ostatním darmo by bylo vysvětlovat.

Pes je tvor vynikající po mnoha stránkách, svými kvalitami snadno předčí člověka. Jeho zrak je výkonnější i v noci. Jeho čich je fenomenální, neboť někteří psi mají až 300 milionů pachových receptorů, lidé jich mají asi 5 milionů. Psi tedy patří mezi nejkvalitnější stopaře, hledaný objekt dovede vystopovat i po desíti dnech. Dovedou spolehlivě rozlišit dva různé pachy, takže není snadné je nějak ošálit. Této mimořádné schopnosti využívá se v mnoha situacích, nejen hledáním lidí, ale i drog a jiných nežádoucích materiálů v zavazadlech na letišti. Dva výzkumníci v moravské Kopřivnici zjistili, že někteří psi jsou schopni vycítit rané stadium rakoviny, dříve než se to podaří moderní lékařské technologii. Využívání schopností psího čichu jsou nepřeberné. Psi mají též vynikající sluch. Frekvenční rozsah, který psí ucho dovede vnímat, je mnohem širší než u člověka, pes slyší i zvuky nad 20 tisíc Herzů, tedy to, co lidské ucho neregistruje. Psí sluch je nejen citlivý, ale i vytříbený, psi nesnášejí hluk. Když zahřmí bouřka, psi hledají nějaké útočiště, třeba pod postelí. Ne, že by se báli, prostě hluk jim vadí. 
 
Proto psi nenavštěvují diskotéky, neholdují rámusivé rockové muzice, na rozdíl od mnoha lidí. I mně ten zvukový kravál vydávaný za hudbu vadí a proto jsem začal komponovat hudbu pro psy, takže něco o tom vím. Psi mají dobrý hudební sluch a milují zvuky harmonické.

Soužití lidí a psů je dynamické a má mnoho podob. Od člověka psi očekávají nejen nějaký ten žvanec, ale i laskavost a vlídné zacházení. Pes potřebuje být milován, podobně jako dítě. Ano, rád přirovnávám psa k dítěti tak čtyřletému, které je ještě roztomilé a nevinné. Jenže z toho děťátko časem vyroste, začne odmlouvat a nakonec vás opustí, pokud neprovede něco ještě horšího. Toho se od psa obávat nemusíte. Pes vás nikdy neopustí ani nezklame. Lidé však kladou na psy daleko větší požadavky, jejich báječných schopností nejen plně využívají, ale často i zneužívají. Tak třeba ve válce jsou psi cvičeni jako hledači min a mnozí při tom zahynou. To je neférové, co je psům do lidských válek. Také někteří chamtivci cvičí psy v zápasení, to jen aby mohli uzavírat sázky. Jak nechutné, psy by něco tak hanebného nikdy nenapadlo. Ano, i psi se mezi sebou perou, ne že ne. Předmětem sporu bývá zpravidla fenka, o kterou psi bojují, jako bojovávali u nás dříve na vesnici chasníci o děvuchy. To je v souladu s přirozenými podmínkami. Zažil jsem takové zápasy na ostrově Bali, kde mladí chlapci zápolili a do krve se škrábali trnitými palmovými halůzkami. Potom je sličné dívky ošetřovaly, a i já bych se nechal zranit pro spanilou krásu těch domorodek. U psů je však další obdivuhodná vlastnost. Jakmile se v boji ukáže, že jeden pes je silnější a vítězí, druhý pes bez uzardění přizná svoji porážku, lehne na záda a obnaží zranitelnou část svého těla, tedy podbřišek. Slabší pes tak dává najevo, že uznává dominantní postavení svého soupeře. Vítězný pes však té situace nezneužije, spokojí se s takto projeveným výsledkem zápasů. U lidí to bývá jinak, většina s chutí využije příležitosti, padne-li soupeř na zem neváhá do něho i kopat. Vskutku, morálka psů i lidí je odlišná. Zajisté, jsou i psi problematičtí, za každým takovým psem zpravidla stojí jeho majitel, který psa neuměl vychovat, případně ho i týral. Základní temperament psů je dobrotivý, měl jsem možnost studovat jejich
 
 

přirozenost na Východním Timoru, kde chování většiny psů není ovlivněno člověkem. Pozorovat jejich hry a rituály bylo zajímavé a inspirující.
Jedním velkým, řekl bych hlavním problémem, který může ve vztahu člověka a psa nastat je, když si pořídíme nesprávného psa. A stává se to často. Mezi psy najdeme nepřeberně druhů i charakterů. Zvolit si správného psa je náročnější než se oženit či vdát. Nemělo by se to sice dít, když se ale lidé nevhodně spolčí tak se mohou rozvézt. Ne, se psem se rozvádět nemůžeme, tedy neměli bychom. Pes se stane součástí naší osobnosti a odloučit se od psa je jako nechat si amputovat nějakou část těla. Bylo by záhodné, aby k takovému účelu byly zřízeny speciální kurzy. Každý, kdo si chce pořídit psa, měl by je absolvovat a řádně složit zkoušky. Tak by bylo na světě více radosti a méně starostí. Důležitým předpokladem je najít si psa, který odpovídá našim potřebám i podmínkám. A nejen to, také pes má přirozené právo na vhodného majitele. Způsoby jak sobě najít psa jsou všelijaké. Ten nejjednodušší je, že nám psa někdo daruje. To může být nejhezčí dárek anebo pomsta. Co si počne člověk s darovaným vlčákem, když bydlí v garsoniéře a pracuje na směny? Oba, člověk i pes asi časem zešílí. Také jsou lidé, kteří volí psa podle módy, a to není ten správný přístup. Ať si raději takový člověk koupí kabát nebo klobouk, ty může snadno vyměnit, změní-li se móda. A vůbec, my milovníci psů nepovažujeme psa za módní doplněk, to je projev neúcty k těmto mimořádným tvorům. Lidé, kteří toho o psech vědí málo, riskují, že zvolí špatně. Člověk, který nechce nést zodpovědnost za partnera a rodinu by se neměl ženit. Stejně tak je tomu i s pořizováním si psa. Hledáme přece blízkého druha a ne problém.
 
Ve vychvalování psích kvalit mohl bych pokračovat do nekonečna. Již z toho, co jsme si tu prozradili, je jasné, že psi si zasluhují náš obdiv i úctu. Nemohu proto pochopit, že se najdou lidé, kteří psy nesnáší, ba až nenávidí. Psi dovedou spolehlivě odhadnout charakter člověka, a v tom to asi vězí. Lidé, kteří psy nesnáší, jsou mi podezřelí. Takové lidi je lépe držet si od těla. Schopnosti rozpoznat lidské charaktery by mohlo být kupříkladu využíváno při přijímacích pohovorech, pes by se stal velmi užitečným členem komise. K tomu asi nedojde, pes se totiž jen těžko dá podplatit a tak by mohl rozpoznat křiváky i mezi členy oné komise. S postupujícím časem jeví se mi, že se psům nejen nedostává náležitého uznání, ba právě naopak, jejich postavení v moderním světě se zhoršuje. Přibývá zákazů a omezení, týkajících se psů. Dobře vychovaný pes není problémem, na rozdíl od nevychovaného psího majitele. Dnes, když pes zanechá někde hromádku, pán ji uklidí, to už není problém. Horší znečištění zanechávají po sobě lidé – plastový odpad, rozbité sklo, použité injekční stříkačky atd. Ano, špinavému psovi nechť je vstup do restaurace zakázán, stejně jako špinavému člověkovi. V Thajsku mám psa, je to šicu a jmenuje se Lucky.  Bereme ho do restaurace, sedí způsobně za stolem, jí distingovaně a nemlaská. Sám majitel restaurace ho přijde přivítat a přinese mu   nějaký pamlsek. To je v městě Chiang Mai, kde žijí laskaví lidé. Lidé nelaskaví, tedy ti, kdo psům život znepříjemňují, by měli být vyloučeni z lidské společnosti. Nejvíce se takových nehodných individuí nachází mezi politiky a státními úředníky. Ti zakazují psům vstup na pláže nebo do veřejných dopravních prostředků., vyžadují, aby psi byli vláčeni parkem na vodítku a tak podobně. Napadlo mne, že bych v zájmu psů měl založit Hnutí za emancipaci psů. Dobrý to nápad, ale sami psi mi to rozmluvili. Namítali, že každého dobrého nápadu se rychle chytí nějací člověčí oportunisté a celou věc převrátí na ruby. Jak se to v lidském světě běžně děje. A tak bude stačit, když my, milovníci psů, budeme vytrvale hájit práva našich čtyřnohých miláčků a nesmířlivě bojovat s nepřáteli psů. Ti jsou totiž i nepřátelé slušných lidí.

 
Jaroslav Kovaříček
* * *
Ilustrace Jan Filip a Radka Jahnová
Zobrazit všechny články autora
 


Komentáře
Poslední komentář: 21.05.2019  05:20
 Datum
Jméno
Téma
 21.05.  05:20 Jaroslav Kovaříček Poděkování
 20.05.  20:53 Jarda
 20.05.  11:26 Jarmila
 20.05.  08:54 Von
 19.05.  12:48 Dagmar Pane Kovaříčku, mnoho díků Vám posílám!
 19.05.  11:47 Jana Reichová
 19.05.  11:46 Václav Moc pěkný příspěvek o přátelích nejvěrnějších
 19.05.  10:52 Vesuvjana díky
 19.05.  10:33 Mara
 19.05.  09:38 ferbl