Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Slavomír,
zítra Zdeněk.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Humor a upřímnost
 
Čáry, máry, fuk – a je tu Čáryfuk! Není nic snadnějšího, než udělat rozhovor s někým, kdo krásně a vtipně čaromaluje. Můj plán zní takhle: zatímco já položím pár zcela primitivních otázek, Čáryfuk se bude vařit a smažit, aby ze sebe vykřesal inteligentní a zajímavou odpověď a ještě k tomu bude muset nakreslit obrázek, protože ho o to poprosím. Napsala jsem Čáryfukovi, že se těším, jak spolu ten rozhovor sfouknem – a on na to:
 
Taky se těším, i když kvůli hósipu už nevím na co, ale určitě se těším na každé nové ráno a doufám, že se ještě probudím, těším se na každý ženský úsměv a mylně se domnívám, že patří právě mně. Na rozdíl od Tebe se netěším na rozhovor, neboť bude zveřejněn a sebere mi duši i dobrou pověst. Což nemá naprostou spojitost s Tebou, naopak bych prokecal u skleničky (kdyby nebylo metanolu) v Tvé přítomnosti klidně celý večer. Jenže ten rozhovor nebude s Tebou, ale prostřednictvím Tebe s novinami, což je třetí osoba, a to nemám rád. Já nejsem ani známej, ani krásnej a inteligenci jsem ztratil už při porodu. Proto nevím, proč psát zrovna o mně. Navíc si o mně přečteš nějaké ty drby a pak do mne začneš šťourat. No, nevím, zda se po takovém bezkontaktním šťourhovoru ještě budu na Tebe těšit. Ale doufám, že po případném otištění a kritice se ještě budu těšit na každé nové ráno.
 
Hmm, docela mě prokoukl s tím šťouráním, tak začnu raději s něčím jednodušším. Kdy jsi vlastně začal malovat? ptám se.
 
To vím najisto přesně, velmi skoro. Maměnka pravila, že som byl eště v postýlce a už nevěděla, čím ňa tenkrát napchala, ale já byl zosraný jak latrína. Máčal som v tom ruky a šmáral po postýlce. Maměnka spráskla ruky a pravila: marjapanno, co to šmáráš? A já na to hov… A tehdy už bylo zasíté seménko po druhé (po prvej dyž sem vzniknul) a od tej doby sa ňa to drží. Aj onehdy sa ňa známý ptá: co to tvoříš, a já že ho… Tak to sů moje začátky. No ale to tam asi nedáme, co?
 
Ale jo, dáme, žádný strachy, lidová tvořivost. Ale když už jsme u těch dětí, prý nerad počítáš ty svý, to mě zajímá, protože část Tvé tvorby je určená právě jim. Našla jsem třeba texty určené Tvým dcerám. Kolik je té nejmladší?
 
O dětech Ti psát nebudu. Ty bys to použila a nevím, esli by sa jim to zamlůvalo, že sa píše o nich bez nich. A dyby jim to vzalo dušu, tak jak mně, tak by sa o nás potom pravilo, že sme bezduchá rodinka. Někdo by pravil, že zme hlůpí, ale moje děcka sů velmi chytré, až si pravím, esli sů moje – no, ale musíja byť moje, dyž sem na ně platíl, no ne? O dětech Ti povím enom tolik, že sů to jediné, na co su pyšný. A také na jejich matky, že je vychovaly aj beze mne. Jako otec su nanic. Kamoši mi pravili kukačka, snesu a ulétnu. Najmladší Amirah je desať rokou, Amirah sa značí v arabštině princezna a nikde sem nenašel, kdy má svátek, tak ho slaví s o rok starší Sarah. Ale zase som zjistil, dyž sem tak hledal, že je jediná v republike so jménem Amirah. Dyž tak nad tým premýšlám, tak je to vlastně jediná u nás v republike úradom potvrdená princezna. Do rici, bude problém zo ženichom!

A na své kresby pyšný nejsi, aspoň na jednu, úplně trošičku, v koutku dušičky?
 

Děvčico, každý deň sa učím něco nového. Až sa naučím šecko, tak budu pyšný pytel a budu mět nafučený pysk.
 
Dobrá, tak tedy obráceně, co jsi tedy v kreslení nejvíc podělal?
 

Ty sa, cérko, ptáš jak nejaká reportérka. Co je to za hlůpů otázku, co sem podělal za kresbu? Copak su CNC automat? Každý den něco pos…!
 
Opravdu? To by mě tedy moc zajímalo, jak vlastně vypadá takový Tvůj průměrný den…
 
Ráno sa obudím asi tak ve dvanáct. Vyndu pred jaskyňu a du sa oprat do studánky. Osuší ňa větr. Pak si vezmu kůru zo stromu a z ohnišťa uhlíky a du malovať. Po cestě zbîrám bobule ke snídani. Na oběd zajdu k trpaslíkom, tam dycky neco ostane. Přitem píchnu Sněhurce sérum proti jedovatým jabkom. Pak zajdu za dědů Vševědů šmárnůt mu zlatů tři poslední vlasy, co mu ostaly. Potem zajdu k Hastrmanovi našmárat mu hrnéčky. Navečer sa zastavím na blatoch, gde hodím za spěvu Hejkala taneček z rusalkama a du spat. No a tak vypadá můj den.
 
To už rovnou můžeš bydlet s medvědama.
 
Za medvědama nepudu. Posledně du lesem a v křáku si to rozdávajů dva medvědi. Jak ňa zmerčili, chceli ňa zabiť, abych to nerozkecal. Toš uháňám a vletím do rybníka, abych sa tam schoval. Medvědi šmátrajů pod břehem, chytíja rybu a ptajů sa: rybo, nevidělas Čáryfuka? A ryba: ne, ty buzerante. Ne, ne, já nemožu za medvědama.
 
Aha. Hmm, zajimavé. Tak teď už mě asi vážně nemůže překvapit Tvá odpověď na následující otázku: Jaká byla Tvoje nejpodivnější zakázka či zákazník?
 
Toš nevím, kerá zakázka byla najpodivnější, u nekerých aj sranda bola. Jednůc třebas sem došél šmárat jednu robu jako akt. No, roba, ona to byla pořádná roba, dobrých sto padesát čistej váhy. Vím to dobře, lebo mi stůpila na nohu a rafička sa ně zastavila na sto padesáti. Baba byla samá prča a hneď mi začala nalévať. Majster, dajte si jednu, dajte si druhů a majster, nezakůsnul byste neco? Tebe bych zakůsnul, babo, pravím si, ale doktor mi zakázal tučné. Dyž už sem byl nacimbaný, že sa ně pomalu začala lůbyt, došlo k temu, kvůlivá čemu mi tak nalévala. Donésla obrázek, už ani nevím od keho, ale čuju, že to bylo od Hynaisa. Drobučká víla na tenučkej větvy. Pán majster, takto by som chcela. Slatká, co do ňa nalévala, sa razem přeměnila na Fernet. No, ale jest sa mosí a bez peněz si chleba nekůpíte, tak sem maloval. No, maloval, nakonec som ju našmáral jako flaxu na prkénku. Cérko, čakal som, že ňa bude žalovať a mám po penězoch. Dyž to pozrela, začula sa řehonit tak, až som sa bál, aby ju nešvihlo, lebo nemala havarijnů pojistku na šlaka a já si povinné ručení za svoje šmáranice také neplatil. Nakonec sa šak z baby zrodila fajná děvucha, co žádnů prču nepokazí. Zaplatila vjac, než zme boli dohodnutý. Skamarádili zme sa a eště som ju párkrát šmáral a ani sa neptaj jak, ale srandy kopec.

 
 
Já už se bojím zeptat, co z toho zase vznikne. Tentokrát by to ale mohlo vyjít, jen nahodím udičku… Nějaký čas jsi pracoval jako kastelán, to také není moc obvyklé povolání.
 
A toš kastelán, to bylo tak, robil sem v můzeu také to konzervování a reštaurování a na Úsov bolo treba nového kastelána, lebo tam robila kastelánku roba, co tam slůžila eště za Lichtenštejna. No a poněváč Úsov je plný vycpanin a ňa jako každého čaroděja bavili šťůři, hadi a jiná havěť pozemská, toš tam dali ňa.
 

No, vidíš, jak nám to pěkně jde, konečně něco z reálu… A jak vůbec začala Tvá práce “na volné noze”?
 
Toš z mojim odchodom na volnů nohu to bylo tak: jednoho dňa som si pravíž, dyž s tů poctivů praců neco neurobím, tak eště umřu bohatý a po svej smrti budu neslavný. A jak tak přemýšlám, jak to s tů chudobů a slávů urobím, napadla ňa velká myšlénka: opustím istoty a dám sa na volnů nohu, kterů som měl za týmto účelom schovanů. A jak sem pravíž, tak sa aj stalo a do dneskáj su pekně chudý a těším sa na posmrtnů slávu. Enom abych sa teho dočkal.
 
Enom abych se já dočkala ještě nějaké normální odpovědi. A hele, už dokonce chytám od Tebe tu prapodivnú hanáčtinu! Je to vůbec hanáčtina, není to spíš čáryfukovina?

 
 
Buď ráda, cérko, žes chytila hanáčtinu, znám horší nemoce. Navíc to není hanáčtina, to je řeč mojí babičky, kerá sem přišla z Moravského Slovácka a na stáří plantala šecko dohromady. Ně sa to lůbilo, toš som to rozvíjal dalej.
 

Ale kvůli Tvojí babičce Ti Čáryfuk neříkají, že ne?
 
Móžeš mi pravit aj zdrobnělo Čurymury.
 
Dobře, Čurymury, jak tahle přezdívka vznikla?
 
Čáryfuk sa zrodil za mojho trojročného pobývání ze šermířama na hradoch, gde som chodil v mnišskom. Většina z nás ani nečula, kdo co je v civile. Tam sme byli šici v jiné časoprostorové dimenziji. Tam sme byli kováři, řezbáři, rytíři, čaroději, kurtizány, šlechtičny… Společenstvo starých časů a legend. Ludé kolem chodili, usmívali se a nikemu neprišlo, že sa chováš jináč. Stáli v hlůčcích kolem a dívali se, jak tvoříš, diškutovali s tebů a byli to ludé rozdílných verstev a mnozí radi, i dyž jen na chvílu, s tebů zapadli do společenstva. No a teď dyž si k tomu mému mniškému pridáš aj medovinu, rozcucháš vlas a naježíš bradu, kamaráti ti hned najdů přezdívku. A to není jediná, často mi pravili taky Mrakomor, kvůlivá koženému širáku, co sem nosíval, nebo Krakonoš, Templár a posledních pár let Gandálf. Ale mně to nevadí, lepší dyž ti ludé vymýšlajů přezdívky, než aby ani nevěděli, že vedle nich žiješ.
 
To je fakt. Jakých vlastností si na lidech nejvíc ceníš?
 
Humor a upřimnost. Je příjemnější, dyž ťa někdo upřimně pošle někam, neš dyž ti jiný s důstojným výrazivem lže nebo maže med kolem huby.
 
A to by, myslím, mohl být krásný závěr našeho šťourhovoru. Jsem totiž už celá očáryfukovaná, poněvadž se to nějak zvrtlo a nakonec jsem se zpotila víc já než Ty. Zkrátka nemáš tu přezdívku nadarmo, člověče! Veškeré mé čarodějnické kursy jsou na Tebe příliš krátké. A to jsem si říkala, jak to s Tebou bravurně zvládnu!
 
No, také sem znal jednu taků čarodějnicu, hádala z gulí, enemže k temu potřebovala každý deň iného chlapa… A ja mám také gulu z křišťála a občas do ní skůknu, co nového. To onehdá došel za mnů jeden, co mu pravíme Magor a hneď na ňa: kukni, co ňa čaká. Toš jak sa ftom začne mlha válat, pravím, tak je to puštěné. Sedíme takto u krbíka a jak to fajrovalo, tak sa mu začaly pařiť fusakli. Jak tak ten jeho iperit stůpal kolem teho stola, zavřéskal: Miro, utěkaj sem, šak už hrajů!
 
Čáryfuku, dost!
 
Čo to? Na miesto slov taká vyškéřená papula. Ale Ty máš peknučků papulku. To sem měž kamoša a ten měl robu, co na Mikuláša chodila bez masky namísto čerta strašit velké décka (malé by to zabilo a staré rodiče také před ňů zamykali do komory, bo sa báli, že přídů o jejich důchod). A dyž pak tuto krakaticu, jak zme jí pravili, vpustili na ty najhorší grázle, tak eště pol roka neceli na kůření ani počut. Pravda, bolo aj takých pár, co po prožitom šoku aj kůřit doma dostali povolené.
 
Směju se tak nahlas, že sousedův pes z toho začal škytat, nebo možná štěkat, ale u něj se to nepozná, protože je menší než grapefruit, každopádně to dělal tak nahlas, že teď je celý náš panelový dům vzhůru, přestože už je k půlnoci a já se kvůli tomu budu muset zpovídat na schůzi vlastníků jednotek. Takže než to dopadne ještě hůř, díky za rozhovor, Čurymury, ale pro dnešek už opravdu končíme. A jelikož z Tebe solidní informaci prostě nevymáčknu, přidám o Tobě pár svých vlastních slov, aby čtenáři měli možnost pochopit, že kromě té roztomilé úchylky s moravskoslováckým humorem bys mohl být naprosto normální, nebýt té neuvěřitelné kombinace obrovské kreativity a skromnosti.

 
 
Čáryfuk se vyučil jako sklářský výtvarník, ale v praxi vyzkoušel mnoho jiných více či méně oborů. Byl a je mj. restaurátorem, konzervátorem, sochařem, malířem, šperkařem, básníkem, humoristou, pěstitelem bonsají. Pracuje s papírem, dřevem, kovem, sklem i přírodními materiály, virtuálně též zvládne 3D grafiku. Zkrátka je to kreativec tělem i duší, a když něco dělá, tak pořádně. Jeho práce se nejenže mnohokrát vystavovaly, ale mnoho se jich prodalo do celého světa, jen o tom nerad mluví. Je totiž natolik nefalešně skromný, že se zuby nehty bránil i tomuto rozhovoru, který by měl ostatním ukázat, že tady je a že velice rád přijme objednávku na obraz, sochu či třeba ilustrace do knihy. Nesnáší totiž reklamu! Je svůj, je to opravdový, pracovitý a vtipný Čáryfuk, kterému kdysi v roce 1955 přidělili v Šumperku světské jméno Miroslav Šesták. 
 
Renata Šindelářová
* * *
Ilustrace © Miroslav Šesták

Zobrazit všechny články autorky


Komentáře
Poslední komentář: 11.09.2023  07:29
 Datum
Jméno
Téma
 11.09.  07:29 Přemek
 14.07.  10:01 Vesuviana
 04.08.  10:03 Miroslav
 04.08.  06:12 Bobo :-)))
 03.08.  20:47 Václav Velmi zdařilý rozhovor!
 03.08.  12:28 KarlaA
 03.08.  12:22 Renata Š.
 03.08.  11:54 Danka Super počteníčko!
 03.08.  11:20 zdenekJ
 03.08.  09:55 Radek Krásné
 03.08.  09:12 Mara
 03.08.  08:12 Von