Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Františka,
zítra Viktorie.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Zasmucující Karlinka
 
O Augustu Sedláčkovi v Rychnově tam u pruské hranice
 
Nahlédněme do edice čtyřicítky Sedláčkových dopisů z Litomyšle a Rychnova s názvem Profesora Augusta Sedláčka listy důvěrné,  které  objevil v píseckém archivu Ondřej Kolář. Tedy dopisů začínajícího profesora gymnázia v Rychnově nad Kněžnou v letech 1869-1875, jehož na fotografii vidíme právě v roce příchodu do tohoto městečka. Tohoto rodáka z Mladé Vožice (*1843) teď nahlížejme prizmatem skoro tříleté korespondence s Karolinou Marcelou Rajskou (*1850) ze mlýna v Kolodějích nad Lužnicí. Jí bylo na začátku dopisování necelých 18 let, za ty roky se viděli třikrát, my nevíme, kdy a kde se seznámili, a ani to, kdy jejich vztah skončil. Pravda je, že byla šestá ze sedmi dětí v rodině, že se pak – po sedmi letech – provdala za jiného gymnaziálního profesora a měla s ním tři děti. Pro nás nechť je východiskem těch pár zmínek – citujeme je tu bez úprav všecky – v Sedláčkových dopisech z Rychnova (ty její se nedochovaly), adresovaných nejmilejšímu srdci, drahé, milené, nejdražší, předrahé, ale taky mé drahé mne zasmucující Karlince, před tím se hněvavší a nyní bohdá již usmířené. Na dokreslení v jeho dopisu z Litomyšle, odkud po roce do Rychnova přišel: Vaše podobizna v pozlaceném rámečku (co jediný obraz v mé komnatě) na stěně visí, a když Vás samu nevidím, aspoň se těším Vaším obrazem, který jest jedinou družkou mé samoty.

Vraťme se však k faktu, že August Sedláček ve svých pamětech zmiňuje jen své dvě manželky – Ernestiny Hlavatou a Terezu Balcarovou, ale ta třetí žena, vlastně první dívka, do které se August zamiloval, v nich připomenuta není. Snad ji nechtěl  kompromitovat, nebo byl dávný cit ještě živý a kdysi milovaná žena ne tak vzdálená. 
 
2. října 1869: Zase tentokráte se mé psaní opozdilo, poněvadž mezi tím se vážné věci děly. Bezstarostně jsem se odebral do Litomyšle ničehož netuše an tu u ředitele nacházím dekret, že se mám odebrati do Rychnova, poněvadž tam sílu mého oboru potřebovali. Na postavení jsem si arci nezlepšil, nýbrž přišel, jak se říká z bláta do louže, ale plat zde mám větší a živobytí jest také mnoho lacinější.
V Litomyšli jsem pobyl 27. a 28. září a 29.ho stěhoval jsem se se všemi věcmi svými do Rychnova. Mám zde velký prostranný pokoj, v němž bych mohl pohodlně uspořádati taneční zábavy a zařídil jsem se tu zcela po svém pohodlí.Také již dávno žádanou pohovku mám, takže mi neschází nic více, než někdo, který (či lépe která) by sedal se mnou na té pohovce. Rychnov jest malé a nazvíce chatrné město, ale obyvatelé velmi hodní a upřímní, takže tu opravdu s radostí bydlím. Na gymnasiu, které se tu teprv zřizuje, mám hezké postavení, jsem třídním v VII a tudíž nejvyšší třídě, poněvadž se tu jen 6 tříd vynachází, mimo to jsem zaměstnán v II, III, IV a V třídě.

 
Jinde čteme jeho slova: Když jsem se v roce 1869 vrátil do Litomyšle, překvapen jsem byl zprávou, že se mám stěhovati do Rychnova – a hned mi vyplaceno cestovné. Najal jsem si vůz, složil na něj své mládenecké nářadí a ovšem také svou osobu a jel jsem na Choceň. Odpoledne jsem přijel do Rychnova. Ihned jsem sháněl byt a v hodině sehnal u Marvana krupaře v posledním domě vlevo, když se šlo ke Studánce. Nade mnou v prvním poschodí bydlel Pelikán, bývalý okresní soudce, jenž před tím jako vlastenec chodil trnitou cestou, a byv pak akcessorem u rychnovského soudu, trávil čas ve výslužbě. K tomu starému pánovi přilnul jsem s láskou a používaje jeho dobroty, půjčoval jsem si od něho knihy.
 

21. října 1869: Rychnov nachází se u Králové Hradce a v témž kraji. Od Prahy jest zrovna tak daleko jako Litomyšl. Město jest arci tak velké jako Týn, není ale příliš výstavné. Můj byt nachází se zcela na konci města na té straně k pruské hranici. Mám velký prostranný pokoj v přízemí s vyhlídkou na stodoly a tu značnou výhodu, že hned z bytu mohu jíti do polí.
 
V pokoji mám vedle nářadí potřebného 3 stoly a pohovku kloudnou, kterou jak víte, v dobrých hodinách miluji. Mám 4 okna, kteráž jsou plná květin, v jednom okně nachází se klec s ptákem „křivonoskou“, která vždy za mého pobytu svobodně prolétává pokojem. Jest velmi krotká a dá se mi chytiti, kdykoliv chci, také žere z ruky. Poněvadž gymnasium jest též na konci města, mohu jít k němu buď městem nebo kratší cestou polní. V gymnasiu mám hezčí postavení než v Litomyšli, ale také větší práci, 22 hodin týdně. Letos se tu zřídila V a VI třída, na rok se vše doplní, já jsem třídním v VII a mimo to vyučuji v V, IV, III, II. Za to, že mám více práce, obdržím také peněžitou náhradu. S hodinou, kterou mám, přijdu si asi na 700 fl. Vyučuji totiž dvě dívky 14. a 12 let liternímu umění (literatuře české a německé, dějepisu, přírodopisu a fysice), starší z nich zvláště se pilně učí a vědomostmi mnohého studenta téhož věku předčí. Vedle mne jsou zde ještě 3 světští a 4 piaristé. Žijeme velmi bratrsky a příjemně, ředitel jest velmi vlídný a veselý. V městě požívám vážnosti, ale hoši asi na mne divně hledí, poněvadž jsou zanedbáni a já jim z počátku na prsty klepu. Zvláštní jest, že  v VI jest většina žákův, které jsem měl vloni v V. v Litomyšli… V Rychnově není tak hezko, ale okolí jest čarokrásné. Asi hodinu od města jest hostinec malý v romantickém položení v lese. Kdykoliv jest odpoledne hezky, vždycky se tam koná nějaký výlet. Nedávno jsem tam také pekl brambory. Hejno děvčat bylo sebou a nosili chvoj z lesa, já jsem podpaloval a pohraboval, a pečené brambory rozdával. Padla jich celá miska a já sotva nějaký snědl… Má sestřenice zde v Rychnově dopisuje svému milému častěji. Jest to dcera zdejšího učitele, který je s mou matkou spřízněn... Všem doma vzkazuji poručení. Strýc Jedlička učitel, teta a všichni Vás pozdravují. Denně si na Vás s blahým citem vzpomínám, před spaním jest poslední myšlenka upomínka na Vás…
 

12. listopadu 1869: V městě nabývám vždy více a více úcty a lásky. Nedávno jsem byl (již měsíc po svém příchodu) zvolen do výboru besedy občanské, a budu též vyučovat země- a dějepis na vyšší dívčí škole, která se zde zřídí. Asi od ledna otevře se 1. ročník, a přes rok bude následovati 2. třída.
 

4. prosince 1869: Zde v Rychnově, ze všech měst, v kterých jsem byl, nejlépe se mi zalíbilo. A jest zde život společenský, zajisté velmi krásný. Každý čtvrtek večer přichází též do besedy dámy v počtu asi 30 osob, pak následuje rozličná zábava. Často dívkám zpívám, dvakráte jsem již přednášel o české literatuře. Úspěch byl skvělý, neb ač první den bylo deštivo a blátivo, předse velká a valená společnost se sešla…Ve zdejší dívčí škole počne se již od 1. ledna vyučovati. Žaček jest 50, mezi nimi i podivným řízením některé již 18leté, jedna z nich vloni se prý měla vdávati a nyní teprve půjde do školy. Při jedné zábavě jsem s dvěma nastávajícíma žačkama – tančil…U nás po nějaký čas bylo povětří velmi studené, od nedávna ale máme teplo jako o letním čase, ač na blízkých horách všude sníh se ukazuje. Na jaro těším se na výlety ve zdejší krásné krajině. Hranice pruská není daleko a jednou se podívám zase do Pruska.
 

Leden 1870 (nedatováno): Svátky jsem zde velmi vesele ztrávil, to jest ty krásné dni samým lajdáním zabil. Po tři dni jsem byl v piaristické kolleji u tabule,  a ta trvala až do večera, přetížen jsa pak dojmy, smyslnými i nadsmyslnými, samo sebou, k práci jsem chutě neměl, a tedy jsem se potuloval po známých, jen před poledne jsem sedával doma a pracovala. Na štědrý večer jsem byl na třech rozdílných místech a také u domácího pána, tedy na 4 místech. Vesel jsem byl, ale  byla to divná veselost, poněvadž jsem nebyl u rodičův. Ale den Sylvestra jsme v besedě hlučně slavili. Ale při všech těch všech veselostech cítím v sobě prázdnotu, kterou by jediná osoba vyplniti mohla, kdyby nebylo nepříznivého osudu. Kdybyste milá Karlinko chtěla vyplniti  přání mé, kteréž jsem Vám tolikrát vyjevil, jak by mně bylo mnohem volněji. Ale tak musím vždy dlouho čekati, než od Vás nějakou zprávu dostanu. Možná že teď jinak usoudíte a nechciť se vzdávati krásné naděje.
 
3. února 1870: Jak jsem Vám již dříve psal, vyučuji také zde dvě dívky zámožného měšťana, jehož paní vzdělaností vyniká daleko na referentku a také svou vytříbenost ducha tak na odiv nestaví, jako tato. Zdejší vyšší škola rozplynula se v niveč a zřídí se teprv za 1 a 1/2 léta, až bude národní škola dle nového zákona doplněna.
 
24. února 1870: Ku konci tohoto měsíce máme týdenní prázdniny. Chtěl jsem jeti do Litomyšle navštíviti své přátelstvo, ale nyní raději zde zůstanu nechtě se vydati v milost a nemilost nepříznivému počasí. Zde se mi lépe líbí, mám hezký byt, dobrou domácí paní, a lidé mne tu mají rádi. Proč bych tu tedy nechtěl zůstati.
 
Víc zmínek o Rychnově tam u pruské hranice v té korespondenci není. A co bylo dál? V Rychnově  nad Kněžnou získal definitivu a v nedalekém Ličně se 29. dubna 1871 – rok po posledním známém dopisu Karlince –  oženil s Ernestinou Hlavatou (zemřela 1899, je pochována v Častolovicích). Podruhé se oženil roku 1922 v Písku.
 
Městu připsal roku 1871 knihu Rychnov nad Kněžnou. Pokus dějepisný, věnovanou mj. starostě Josefu Vostřebalovi. (Pro neznalé vysvětlení: tehdy byl správný tvar starostě, teď by to bylo podle vzoru žena.) Tuto knihu vydalo město Rychnov ještě roku 2004 pietně v reedici, od roku 1923 – tři roky před jeho úmrtím – je čestným občanem  Rychnova nad Kněžnou, máme tu ulici Augusta Sedláčka  a v Javornické ulici byla osazena nově pamětní deska s jeho jménem. Proč nově? Tu předchozí z průčelí domku, kde bydlel (Sedláček na ní uveden stejně nebyl, jen Anatol Provazník), totiž někdo ukradl. Pachatel, kterého zachytila v noci na 8. dubna 2005 při krádeži kamera městské policie, ale nebyl vypátrán a zůstal jen záznam.
  
August Sedláček, který je pochován na hřbitově v Písku a jehož pozůstalost obsahuje přes 400 tisíc kartotéčních lístků, zůstal v paměti generací především jako autor 170 knih a studií, z nichž nejznámější jsou 15svazkové folianty  Hrady, zámky a tvrze Království českého (1882-1927). K tomuto svému hlavnímu dílu – i za svého působení v Rychnově – směřoval; z hlediska historických oborů to znamenalo studium genealogie, šlechty, heraldiky, sfragistiky, topografie, architektury, vojenství, numismatiky, metrologie i národnostních a kulturních poměrů. Vykonal dílo, k jehož zdolání byly jinde zřizovány celé akademie a vědecké komise.
 
Vraťme se k nám do Rychnova a k Josefu Vycpálkovi, v letech 1876 - 1894 profesoru rychnovského piaristického gymnázia. Ten, když přišla řeč na Augusta Sedláčka, jen řekl: Byl to zázrak. Názorně doplňme s Eduardem Chalupným, žákem Sedláčkovým z táborského gymnázia, z jeho vzpomínek: Mohla by to být laciná formule bez obsahu, ale Vycpálek ji odůvodnil zevrubně:  On [Sedláček, pozn. kr] má čas pevně rozměřený a ani hodinu neztratí: nemá děti, rodina ho tedy v práci nezdržuje, přesně určený čas věnuje procházce a večerní společnosti, ale jakmile padne jeho hodina, nic ho nezdrží, aby neodešel domů.
 
Že byste se rádi podívali aspoň na mlýn v Kolodějích nad Lužnicí, kde Karlinka žila? Už ne – v polovině 60. let 20. století byl mlýn rozbořen v souvislosti s výstavbou Orlické přehrady. Bylo potřeba celé série náloží a detonací, než se tato krásná budova zřítila do vln Lužnice. Jen kolodějský zámek s půvabnou barokní kaplí svaté Anny z poloviny 18. století a zmrzačeným parkem vystupuje dnes z hlubiny za vysokým náspem, který ho odděluje od vod řeky Lužnice.
 
Josef Krám
 
* * *
Zobrazit všechny články autora


Komentáře
Poslední komentář: 25.01.2016  16:53
 Datum
Jméno
Téma
 25.01.  16:53 Von