Peter Závacký: Neprakta na Slovensku aneb výstava, o které se mluví
Výrazná osobnost českého poválečného kresleného humru a ilustrace, pražský výtvarník Jiří Winter Neprakta (1924-2011), byl a stále je populární nejen v Čechách, ale i za řekou Moravou – u nás na Slovensku. V létě tohoto roku (12. července) by se Jiří Winter Neprakta dožil krásných 88 let (zemřel vloni 30. října). Při této příležitosti, jeho posmrtného „dvojosmičkového“ jubilea, uspořádali na jeho počest, „pod Tatrami“, v prostorách Českého spolku v Košicích ojedinělou výstavu karikatur, která i proto nese symbolický název:
NEPRAKTA 88 – Výtvarná pocta.
Zatímco jeho obrázky mezi lidmi brzy zlidověly a lidé je poznali i bez podpisu, tvář Mistra zůstávala jeho příznivcům nejčastěji neznámá. Proto ji mohli tentokrát poznat právě na této výstavě – kde pro změnu nebyly vystaveny jeho kresby, ale naopak tváře – kariportréty Mistra od jejich přiznaných autorů ze Slovenska a zahraničí.
Už v době svého pozemského života dosáhl pomyslného Olympu českého kresleného humoru. Jeho kresby, které, podobně jako Ladovy, na Vltavě nejen zlidověly, ale skoro se staly i oblíbeným předmětem sběratelského zájmu. Osudovým časopisem mu byl známý a populární pražský humoristický týdeník Dikobraz, se kterým spolupracoval více než čtyřicet let. Humor jeho kreseb, obohacený o výtvarné hodnoty, je lidsky upřímný, prostý, srozumitelný, úsměvný a příjemný. I proto přežil bez újmy nejen rok 1989, ale i rok 2000. Tento populární král poválečného kresleného humoru, i navzdory úctyhodnému věku, nepouštěl tužku a štětec z ruky až do konce svého života. I proto na kontě jeho už uzavřeného díla je téměř 40 tisíc obrázků. O oblibě jeho tvorby svědčí i to, že jako první a jediný český karikaturista získal titul Zasloužilý umělec (1983). Malíř, ilustrátor a karikaturista Jiří Winter (1924-2011) svoje kresby podepisoval jako Neprakta. I jeho zásluhou podstatně stoupla nejen popularita, ale i kultura, umělecká hodnota a vážnost kresleného humoru.
Ikona české karikatury kreslil humor 63 sezony – už od roku 1948. V roce 2001, kdy měl na svém kontě 35 tisíc úsměvných obrázků, se mu dostalo velké pocty zařazením do slavné Guinnessovy knihy rekordů za nejvíc nakreslených vtipů. Kresby Jiřího Wintera už roky patří do zlatého fondu českého výtvarného umění. Vícegenerační a mnohorozměrný, plodný a dominantní, moudrý a s přehledem autor výtvarného humoru, knižní a časopisecký ilustrátor, také výborný vypravěč byl tím pevným mostem, který přirozeně spojoval generace milovníků úsměvné výtvarné zkratky. Více než půl století rozdával úsměv a radost všem příznivcům kresleného humoru – od Sobraniec po Holič a od Hodonína až po Aš. Velice brzy dosáhl toho, po čem sní každý výtvarník – jeho kresby poznali všichni i bez jeho podpisu. Osudovým časopisem se mu stal známý, dnes už kultovní český humoristicko-satirický týdeník Dikobraz, kde byl spolu s Renčínem jeho nejoblíbenějším kreslířem a se kterým spolupracoval více než 40 let.
A co by měl znát o výstavě příznivec Mistra Neprakty a kresleného humoru, který výstavu neviděl, aspoň podle slov kurátora Petra Závackého z Bratislavy:
Co bylo motivem netradiční výstavy? Jak se zrodila…
Chtěli jsme, aspoň touto formou, vzdát zasloužený hold a dík velkému dílu a výtvarnému umění jako i osobnosti formátu Mistra Neprakty u nás pod Tatrami, ale také co nejširšímu uměleckému okruhu a příznivcům kresleného humoru, nejen jeho příznivců a pamětníků, ale hlavně nejmladším generacím na Slovensku přinést zprávu o jeho kumštu a mistrovství v populárně výtvarném žánru – kresleného humoru – známém ve výtvarném světě umění jako kartún a také jako humor v grafice.
Co tvořilo expozici košické výstavy?
Byly to čtyři desítky vzácných „originálních“ a umělecky „hodnotných“ výtvarných opusů – poct a pozdravů – netradičních podob tváří Neprakty v žánru portrétové karikatury, v technice klasiky, jako jsou perokresba, tuš, akvarel, koláž, či součástí moderní PC-grafiky. Jako svůj velký hold výtvarnému mistrovství a umění Mistra Jiřího Wintera je vytvořili a věnovali přední vybraní a uznávaní současní autoři humorné výtvarné zkratky a vzácného kariportrétu, umělci několika generací, ze Slovenska a Čech, ale také i z blízkého a vzdáleného zahraničí – ze tří světadílů… Vzpomeňme aspoň jména jako Milan Vavro, Milan Stano, Vojtech Krumpolec, Jozef Hudák, Jozef Jurko, Ján Torák, Jaroslav Lupečka, Miro Regítko, Stano Remeselník, Ivan Gertli, Ján Fiťma, Marcel Krištofík, Marcel Čižmár, Pavol Kerecman, Mišo Zavacký ml. ze Slovenska, Jiří Daniel, Pavel Kundera, Vlasta Mlejnková, Pavel Hanák, René Janoštík, Lubomír Vaněk, Mirek Vostrý, Ján Hora, Miro Šesták, Libor Balák, Hanka Křivánková, MU-DI z Čech, ale i Vladimír Močalov (Rusko),Angel Boligan (Kuba/Mexiko), Batistao a Jonas Santos (Brazílie), Henryk Cebula, Szcscepan Sadurski, Slawomir Lizoň, Marek Mosor (Polsko), Melinda Kišházi(Maďarsko), Sergej Semendjajev, Vasil Voznjuk, Julia Liščenko (Ukrajina), Oleg Kurpik(Bělorusko), Machmud Ešonkulov (Uzbekistan) etc. Svoje pozdravné poselství adresovali i Mistři Adolf Born a básník Jiří Žáček z Prahy.
Výstava měla mezinárodní rozměr – návštěvníci viděli známé tváře i ze zahraničí...
Nepraktovo výtvarné dílo bylo známé nejen od Vltavy až po Dunaj. Díky jeho „mateřskému“ humoristickému Dikobrazu ho znali příznivci kresleného humoru i u našich sousedů – v Polsku, NDR, Maďarsku, ale také v bývalé Jugoslávii a v Sovětském svazu, od Přibaltiky – Talinu, Rigy a Vilniusu i v Kijevě, Jerevanu, Kišiněvu, Tbilisi až po Biškek, Taškent a Dušanbe. A díky jeho početným zahraničním výstavám i na Kubě… Proto kromě výtvarníků ze Slovenska a Čech viděli návštěvníci v Košicích i práce autorů ze čtyř kontinentů – Evropy, Asie J. a S. Ameriky…
Patří k nim i ve světě respektovaný Kubánec, dnes už s mexickým pasem Angelo Boligan Corvo…
Když v roce 1983 obdivoval tehdy jen 18letý Angelo, talentovaný kubánský karikaturista, ve svém rodném městě San Antonio de los Baños, La Habana, v celé Latinské Americe známé Gelería „Eduardo Abela“ výstavu české legendy a v přítomnosti samotného už šedesátníka Jiřího Wintera Neprakty netušil (a jistě tehdy ani sám Mistr), že za tři desítky let bude mít tu čest být přítomný se svým (mistrovským, pozn. P.Z) kariportrétem Mistra na této jeho pamětní výstavě na Slovensku v Košicích… Jak prozradil kurátorovi, velmi dobře si vzpomíná nejen na výstavu, ale i na přítomnost českých karikaturistů a Nepraktu v San Antonio…
A co ještě mohli vidět návštěvníci v expozici výstavy?
Originální a cenné exponáty ze soukromé sbírky kurátora výstavy, faksimilie a fotografie z pera a objektivu kurátora – exkluzivní rozhovory s Mistrem Nepraktou (TELEplus, Kocúrkovo, Kultúrna príloha RN, Světová filatelie) a o Nepraktovi (Jiří Daniel, Emil Schneider, René Janoštík, Jaroslav Kopecký), originální novoročenky, pohlednice a faksimilie článků o Nepraktovi na Slovensku od r. 1998 taktéž z pera kurátora (Extraplus, Literárny týždenník, Kocúrkovo, Magazín Kocúrkova, Rožnícke noviny (v tandemu s Máriou Inštitorisovou), Česká beseda, Originál, Hlásnik, Sme, Korzár, Národná obroda, Hospodárske noviny, Hospodársky denník etc…) a fotografie Neprakty, též z archivu týdeníku Dikobraz.
Vystavené kariportréty vyvolávaly v návštěvnících pozitivní emoce. Autoři se snažili, aby návštěvníci našli, v dnešním uspěchaném světě něco, co je nejen zaujme, ale i uspokojí. A tak divák viděl kariportréty Mistra v širokém spektru žánru karikatury, od symbolického úsměvného portrétu (Šesták, Jurko, Saduri), po liniovou klasiku a dnes už téměř zapomenutou (Daniel)., či komický výraz (Regitko, Santos, Baptistoa, Kišházi), grafickou (Boligan, Křivánková) a satirickou podobu (Močalov) až po poetiku přenesenou do kompozice (Kundera, Mlejnková, Vaněk, Šesták, Hudák, Lizoň, Ešonkulov, Santos)…
A proto je zájem veřejnosti může těšit dvojnásobně. Košické publikum bylo mnohem vybíravější, než by se na první pohled zdálo (vždyť je to jen karikatura, jak je ve zvyku říkat), překvapilo, potěšilo a ukázalo, že ta cílená masáž našich médií (údajně názorotvorných), které se snaží dnešní umění co nejvíc zjednodušit, zlacinět, díky Bohu nedokáže zasáhnout každého. Umění znalí a uměním „zasažení“ lidé, bez rozdílu věku, mají zájem si z dostupné nabídky vybrat i to, o čem se v médiích mnoho, anebo téměř vůbec nedočtou, i sami vyhledat, případně doporučit dále. Zatímco pro diváka byly kresby ze čtyř kontinentů i pohledem na to, jak je dnes ve světě chápaný výtvarný žánr kariportrétu, pro samotné výtvarníky byla účast na projektu nejen neskrývanou poctou být při tom, ale i vítanou a vděčnou prezentací svého umění v konfrontaci se svými kolegy, v generačním rozpětí několika desetiletí, od Mexika, Sao Paula, Brna, Bratislavy, Košic až po Kijev, Moskvu a Taškent…
Muži jsou prý v lásce nevěrní. Což však neplatí o Nepraktovi. I když byl čtyřikrát ženatý, jedné lásce byl a zůstal věrný přece jen po celý život – kreslenému humoru.
Nepraktovo výtvarné dílo zůstává i pro další generace majákem, ke kterému je stále možné se obracet…
Výstava termínově vhodně zapadla do kulturního života města Košic, když byla představena právě v období akcí tradičního kulturního léta.
Překlad: Marie Zieglerová