Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Milena,
zítra Miloš.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pohled z okna
Postupně se začínáme poznávat, zvykat si na sebe a stávat se přáteli, potkávat se, a tak snad bude namístě (kdo chce - není podmínkou) přiblížit ostatním své okolí, své milé, zájmy atd. Začali jsme pohledem z okna. Dalším pohledům se však meze nekladou, samozřejmě v etických hranicích, daných provozem těchto stránek.
Chcete se také zapojit? Je to jednoduché, pošlete text (případně i foto)  na info@seniortip.cz a my z toho uděláme dokument, který se objeví na hlavní stránce v tématickém okruhu - Pohled z okna.  Zatím (než bude zprovozněna funkce blogu) to tak funguje a zde je jeden z dalších pohledů - avšak pozor (!) název „Pohled z okna“ je jen přenesený...
Přímo dušičkový začátek tohoto roku způsobil, že jsem se ani já necítila ve své kůži. Hledala jsem proto, čím bych si zlepšila náladu, jenže nic kloudného mne nenapadalo... „Až předevčírem!...“
 
Já a tříkolka
aneb "Co jsem to vlastně chtěla...?"
O všem - pro oči mé a mých přátel.
 
Probírala jsem se různými svými papíry a najednou mi z nich vypadla malá černobílá fotografie. Na ní sotva tříletý špunt v apartně naražené tátově rádiovce, která mu dodává vzezření hříbku, svírá v náručí hadrovou panenku a kření se do fotoaparátu. Ale to jsem přece já! A jako když zmáčkneš knoflík s nápisem Start, začaly se mi vybavovat vzpomínky z raného dětství - jedna za druhou... Zkusím se tedy o některé  s vámi podělit.
Chtěla bych ještě předeslat, že jsem se narodila a prvních 6 let života prožila v moravském venkovském městě. Bydleli jsme v klidné ulici na jeho okraji. Shodou okolností se nás tam sešlo několik vrstevníků, a tak jsem většinu svých prvních dobrodružství prožívala uprostřed "tlupy" na ulici, jsouc proškolována jen o maličko staršími kluky.
Ty první dvě vzpomínky budou důkazem, že od nejútlejšího dětství ve mně dřímal technický duch.
V té první jsem se již ve třech letech projevila coby talentovaný, byť poněkud svérázný vynálezce - konstruktér. Začalo to, když Luděk z domu naproti nám dostal od Ježíška tříkolku. Když ji poprvé vyvezl na ulici, zůstali jsme všichni stát v němém úžasu. Tříkolka byla nebesky modrá, chromované blatníky stříbrně zářily a na řídítkách trůnil ten největší div - velký, řinčivý zvonek! V tu chvíli jsem byla ztracena. Luděk byl sice gróf a velkomyslně každého z nás nechal na tom božském vozítku svézt, ale co to bylo platné! Neříkalo mi pane... Od toho dne jsem si lámala hlavu jen tím, jak podobnou nádheru získat. Že mi ji rodiče jen tak nemohou koupit, to jsem tušila, i když jsem ještě nechápala, že rodiče šťastlivce Luďka byli podstatně lépe situovaní než naše kantorská rodina. A tak jsem se rozhodla, že si trojkolku  vyrobím sama. Šla jsem na to "vědecky". Začala jsem pátrat ve svém okolí po něčem, co má aspoň nějakou část podobnou některé části vysněné trojkolky. Dlouho jsem nic nemohla objevit, až jednou jsem otevřela bedničku, která stála hned u vchodu do kůlny stojící na dvoře. A tam jsem TO uviděla!  Co to bylo, to jsem tehdy netušila, ale podstatné bylo, že  u záhadného předmětu bylo namotováno něco, co při troše fantazie připomínalo šlapadlo trojkolky - taky se tím dalo točit a navíc to bylo stejně zahnuté do tvaru písmene "L". Šťastně jsem to vynesla na dvůr a okamžitě jsem se začala snažit na to nasednout, abych vyzkoušela, jak se na tom bude šlapat. Ale ouha! Moje pokusy do jednoho končily na zemi. Korpus, na němž bylo domnělé šlapadlo přimontováno, byl maličký a ke stání nebyl uzpůsobený.  Když jsem poněkolikáté skončila na zemi, pochopila jsem, že si tuto "tříkolku" neosedlám, a mou dětskou dušičku zalil veliký žal. Popadla jsem záhadný předmět a běžela jsem si postěžovat rodičům. Maminka si mne posadila na klín, kde jsem se hned cítila lépe, a tatínek, který podezřele dlouho smrkal a skrýval obličej do kapesníku, mi potom vysvětlil, že můj objev nikdy jezdit nebude. Byl to totiž....starý mlýnek na mák!
Na závěr jenom dodám, že tříkolku jsem nakonec dostala skoro po roce k narozeninám, ale byla to tříkolka vyrobená strýčkem kovářem. Podle toho také vážila, i když vypadala pěkně. Měla však jeden podstatný nedostatek - čtyřleté dítě ji nebylo schopno ušlápnout... Ale já v té době už měla stejně jiné "starosti"! Narodil se mi totiž bratříček.... Ale to je již jiná kapitola, o tom zase příště...
Míla Nová


Komentáře
Poslední komentář: 27.02.2007  00:44
 Datum
Jméno
Téma
 27.02.  00:44 Braska
 19.02.  10:46 VlastaV
 18.02.  21:22 Petr
 18.02.  17:24 hera
 18.02.  13:40 Magdalena ráda bych to slyšela:-))
 18.02.  13:33 Karel
 18.02.  13:19 Magdalena svatý Petr a Večerníček
 18.02.  12:59 janina
 18.02.  10:59 Marcela psaní
 18.02.  10:08 Ludmila T
 18.02.  10:05 Ludmila
 18.02.  09:41 Pavel
 18.02.  09:30 Ludmila seriál
 18.02.  08:29 Magdalena Pěkné
 18.02.  08:19 Zdenka
 18.02.  08:18 denda Milo