Staré zlaté časy
Nejsem schopen si vzpomenout v kolika letech, myslím letech svého života jsem toto tvrzení slyšel poprvé, zato si pamatuji, že od starších generací jsem jej slyšel až do doby kdy s ohledem na můj věk bylo tak nějak povinností převzít tu štafetu jeho udržení a pokračování. Po pravdě řečeno, bral jsem jej vždy se značnou rezervou už jen proto, že se neshodovalo s mými konkrétními poznatky o životních podmínkách generace mého dědy a babičky, ani generace rodičů, a nakonec i té mé. Časově to představuje poměry za více než 100 let, od počátku 20 století.
I když během toho byla řada událostí a změn, které byly většinou i do jisté míry předvídatelné předchozím vývojem.
Existuje však oblast v životě lidí velmi důležitá, pro mě navíc velmi zajímavá, která mě přivedla ke studiu techniky, dokonce té jaderné a poté živila. Hovořím o technickém a vědeckém pokroku, který po celé zmíněné období naprosto vyvracel ty lepší časy předchozí a nabízel pokrok téměř nepředstavitelný. Pokrok, který se promítal do růstu životní úrovně a ty předchozí zlaté časy překonal, a naopak vyvolal a vyvolává zájem a touhu po nových poznatcích a objevech.
Ale zpátky k těm zlatým starým časům, jak jsem již uvedl, nebyl jsem nikdy přívržencem tohoto tvrzení a proto je pro mě současná doba, současná situace ve světě, ale zejména u nás velkým zklamáním. Pomalu se bojím zapnout TV, podívat se na zprávy na internetu co tam bude za strašení, co bude zítra, tuto zimu a vůbec.
Přál bych si, abych se mýlil, aby ten další vývoj naopak to tvrzení ve smyslu, že lépe už bylo vyvrátil. Problém však je ten můj vztah k matematice, vědě, která se řídí striktně fakty.
Výsledek, to, co vyjde je určeno tím, co do té rovnice dosadíte před vlastním výpočtem, při zadání a to, co se tam nyní zadává, těžko přinese dobrý výsledek.