KNIHA Dvanáct proroků Citace z Bible: Po třech velkých prorocích (Izajáš, Jeremjáš, Ezechiel – Daniel mezi ně nepatří) následuje v hebrejském kánonu dvanáct ´malých´, asi jako protějšek ke třem velkým praotcům (Abraham, Izák, Jákob) a dvanácti malým (synové Jákobovi). Nejpozději od 2. stol. př. Kr. tvoří těchto dvanáct prorockých knih nedílný celek. Nejstarší doklad toho poskytuje spis Sírachovcův ze 2. stol. př. Kr. ve ´Chválách otců´. Odtud se nazývají souhrnně ´Dvanáct proroků´. Od Augustina se rozšířilo i označení ´Malí proroci´.
Při řazení Dvanácti rozhodovaly především ohledy chronologické. O šesti prvních (Ozeáš, Jóel, Ámos, Abdijáš, Jonáš, Micheáš) se předpokládalo, že pocházejí z doby rozmachu asyrské veleříše, tedy před zánikem severoizraelského království, další tři ( Nahum, Abakuk, Sofonjáš) z období rozkladu Asýrie a nástupu Babylónie, tedy před pádem Jeruzaléma a poslední tři (Ageus, Zacharjáš, Malachiáš) z doby po návratu ze zajetí babylónského, tj. z doby perské.
Moderní věda má k tomuto datování výhrady, zvláště pokud jde o prvních šest. Pro druhou šestici se tradiční stanovisko v podstatě přijímá; vážnější rozpaky v názorech jsou jen u tzv. Druhého Zacharjáše. Za nejstaršího z Dvanácti proroků se pokládá Ámos. O něco mladší je Ozeáš, který je navíc jediný prorok severoizraelského původu, jehož poselství se dochovalo písemně. Za ním následuje Micheáš kolem r.700. Stará židovská tradice klade Jóela a Abdijáše do 8., ne-li až 9. stol. př. Kr., což je tím spíše možné, že tu není nejmenší historické opory pro datování. U Jonáše rozhodovalo jeho poslání do Ninive, které padlo r. 612.
Mluvívá se běžně o prorocích a toto označení se nesprávně chápe jako věštění o budoucích věcech a událostech. ´Proroctví´ však je citlivé, tvůrčí i smělé aplikování zákona Mojžíšova do měnících se podmínek. Starozákonní proroci vždy mluvili především do konkretních přítomných poměrů. Proto právě některá jejich slova jsou nám dnes těžko srozumitelná. Neznáme však situaci, do které byla zaměřena, zatímco tehdy stačila pouhá narážka a současníci jí rozuměli velmi dobře. U ´Dvanácti´ přes všechnu jejich konkrétnost, jsou některé texty zřejmě upraveny pro liturgické užití; všeobecně se to uznává pro knihu Jóelovu a Nahumovu, ale obdobně to platí i pro Abdijáše. Zde všude je možno mluvit spíše o liturgii nežli o proroctví.
V dnešní své podobě jsou všechny knihy sbírky Dvanácti už literárním zpracováním někdejších prorockých slov. Je třeba rozlišovat mezi dobou prorokova vystoupení a dobou sepsání jeho zvěsti. Ve výjimečných případech se může obojí krýt (patrně u Nahuma), ale zpravidla nelze počítat s tím, že by prorok měl klid a čas, aby svoje slova ihned zaznamenal nebo si je dokonce předem připravil písemně. Prorocké výroky zpravidla kolovaly jistou dobu ústně, třeba i po více generací, než byly žáky příslušné prorocké školy nebo snad kněžími zachyceny písemně. Mnohé výroky ovšem nenávratně zapadly. Sepsána byla hlavně ta slova, která se posluchačům vryla nejhlouběji do paměti. I jejich pořadí bylo původně nejednou jiné. Dnešní podoba knih vykazuje téměř napořád plánovité uspořádání výroků. Přitom nelze vyloučit možnost, že občas se do některé sbírky dostalo i slovo jiného proroka nebo že pořadatel či redaktor sbírky něco doplnil sám.
Toto vše souvisí s tím, že starověk neznal pojetí autorství jako naše doba. Jména, označující jednotlivé knihy nejsou míněna jako podpisy, nýbrž jsou to nadpisy vystihující zpravidla ráz knihy. Byla-li pak pod takový nadpis pojata jen slova jednoho člověka nebo více lidí, není rozhodující. Záleželo na tom, že ústy jak jednoho, tak případně i druhých mluvil sám živý Bůh. On mluví i k nám dnes, do našich konkretních zápasů a úkolů také skrze svých ´dvanáct´ svědků, kteří před nás předstupují poněkud viditelněji z onoho ´oblaku svědků´, skrze něž „mnohokrát a mnohými způsoby mluvíval Bůh k našim otcům“. Prostřednictvím svých svědků nám otvírá oči i srdce, abychom dovedli přijmout toho, kterému oni připravovali cestu – Ježíše Krista.
OZEÁŠ: HOSPODINŮV SOUD NAD IZRAELEM
Můj lid zajde,
protože odmítá poznání.
Ty jsi zavrhl poznání
a já zavrhnu tebe;
nebudeš mým knězem.
Zapomněls na zákon svého Boha;
i já zapomenu na tvé syny.
JÓEL: OHLÁŠENÍ SOUDU NAD PRONÁRODY
A stane se v onen den,
že z hor bude kanout mladé víno,
z pahorků poteče mléko,
všemi judskými potoky bude proudit voda,
z Hospodinova domu vytryskne pramen
a napojí Úval akácií.
Z Egypta bude zpustošený kraj, z Edómu zpustošená step
za násilí na synech judských,
za to, že v jejich vlastní zemi prolévali nevinnou krev.
Ale Judsko bude osídleno navěky,
Jeruzalém od pokolení do pokolení.
Jejich krev prohlásím za nevinnou,
nikoho nenechám bez trestu.
Hospodin přebývá na Sijónu.
ÁMOS: HLAD PO SLYŠENÍ BOŽÍHO SLOVA
Hle, přicházejí dny, je výrok Panovníka Hospodina,
kdy pošlu na zemi hlad,
ne hlad po chlebu ani žízeň po vodě,
nýbrž po slyšení slov Hospodinových.
Budou vrávorat od moře k moři
a ze severu na východ;
budou pobíhat a hledat slovo Hospodinovo,
ale nenajdou.
ABDIJÁŠ: SOUD NAD EDÓMEM
Blízko je den Hospodinův
proti všem národům.
Co jsi učinil ty, to bude učiněno tobě,
vrátí se ti to na hlavu, jak zasluhuješ.
JONÁ: JONÁŠOVA MODLITBA
Ti, kdo se šalebných přeludů drží,
o milosrdenství se připravují.
MICHEÁŠ: SOUD NAD JERUZALÉMEM
Slyšte to, představitelé domu Jákobova,
vůdcové izraelského domu,
vy, kteří si hnusíte právo
a překrucujete, co je přímé!
Sijón budujete krveprolitím,
Jeruzalém bezprávím.
Jeho představitelé soudí za úplatek,
jeho kněží učí za odměnu,
jeho proroci věští za stříbro.
Přitom spoléhají na Hospodina a říkají:
„Což není Hospodin uprostřed nás?
Na nás nepřijde nic zlého.“
Proto bude Sijón kvůli vám
zorán jako pole,
z Jeruzaléma budou sutiny,
z hory Hospodinova domu
návrší zarostlá křovím.
NAHUM: HOSPODIN MSTITEL
Kniha vidění Náhuma Elkóšského.
Hospodin je Bůh žárlivý a mstitel.
Mstitel je Hospodin, vládce rozhořčený.
Pomstou stíhá Hospodin své protivníky,
hněvem pronásleduje nepřátele.
Hospodin je shovívavý a velkorysý,
ale viníka bez trestu neponechá.
Jeho cesta vede vichřicí a bouří,
mračna jsou prach zvířený jeho nohama.
Hospodin je dobrý,
je záštitou v den soužení,
zná se k těm, kteří se k němu utíkají.
ABAKUK: HŘÍCH LIDU A BOŽÍ SOUD
Výnos, který přijal ve vidění prorok Abakuk.
Jak dlouho již volám o pomoc, Hospodine, a ty neslyšíš.
Úpím k tobě pro násilí,
a ty nezachraňuješ.
Proč mi dáváš vidět ničemnosti
a mlčky na trápení hledíš?
SOFONJÁŠ: ZASLÍBENÍ BOŽÍMU LIDU A NÁRODŮM
Zaplesej, sijónská dcero,
zahlahol, Izraeli!
Raduj se a jásej z celého srdce,
dcero jeruzalémská!
Rozsudek nad Tebou Hospodin zrušil,
zbavil Tě nepřítele.
Král Izraele, Hospodin, je uprostřed tebe,
neboj se zlého!
AGEUS: ZASLÍBENÍ O STAVBĚ CHRÁMU
Kdo zůstal mezi vámi z těch, kteří viděli tento dům
v jeho prvotní slávě?
A jaký jej vidíte nyní?
Není ve vašich očích jen pouhé nic?
ZACHARJÁŠ: PŘÍCHOD ŘÍŠE MESIÁŠOVY
Obdařím judský dům bohatýrskou silou
a dům Josefů zachráním.
Přivedu je zpět a usadím je do bezpečí,
protože jsem se nad nimi slitoval.
Budou zas, jako bych na ně nebyl zanevřel,
já jsem Hospodin, jejich Bůh, já jim odpovím.
MALACHIÁŠ: PORUŠENÁ SMLOUVA
A ještě se dopouštíte další věci:
Hospodinův oltář smáčíte slzami, pláčete a sténáte,
protože již nehledí na obětní dar
a nemá zalíbení v tom, co přinášíte.
Ptáte se proč?
Proto, že Hospodin je svědkem mezi tebou
a ženou tvého mládí,
vůči ní ses zachoval věrolomně,
ačkoli je to tvá družka a žena dle smlouvy.
Což on neučinil člověka jednoho a nedal mu částku ducha?
Oč má ten jeden usilovat? O Boží potomstvo.
Střezte svého ducha,
nikdo ať se nezachová věrolomně k ženě svého mládí.
Další knihu otevřeme pod jménem Tóbijáš. Ilustrace: internet