Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Otýlie,
zítra Zdislav.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Chvála záhad
 
Do množiny záhad můžeme zařadit opravdu leccos. Od maličkých záhad typu záhadně zatoulaných věcí, přes záhady kouzelníků a magie, záhady přírody, záhady umění, záhady vědy a techniky, až po největší záhady lidské duše či prvotní záhady stvoření vesmíru a světa. Lidé měli, mají a vždy budou mít záhady rádi. A kdybych měl byť jen kraťoučce pochválit z každé ze jmenovaných i z mnoha dalších nejmenovaných kategorii jen jednu jedinou, asi by se nejen zahltil můj starý počítač, ale zcela jistě bych ctěné čtenářstvo brzy unavil. Takže dnes budu při tomto chvalořečení velmi selektivní, velmi nesystematický a pohříchu také dosti osobní, za což se omlouvám.
 
Záhadu kolem Velkého třesku ponechme astrofyzikům, ať se dále hádají s věřícími, i když je jasné, že je to jasná záhada záhad, bez níž by se dokonce žádné další záhady nekonaly! Vysvětlení záhadného úsměvu Mony Lisy ponechme kunsthistorikům, záhadu Atlantidy či „přistávacích ploch“ v Peru Dänikenovým následovníkům a létající talíře ufologům.
 
     
                      
Chválu záhadných kejklířů, šamanů, kouzelníků a mágů, od staroegyptských kněží, přes středověké alchymisty až po záhadná zmizení moderních iluzionistů také ponechme těm, kteří se rádi nechávají okouzlovat. Chválení vědeckých a technických záhad bych nejraději nechal poučenějším, neboť – ač vystudovaný fyzik – si prostě jen těžko dovedu představit, kdo například zařídil celé to atomické kolotání protonů, neutronů, elektronů, pozitronů, neutrin, mezonů, hyperonů, baryonů, a možná že sami uhodnete, jaké asociace ve mně vzbuzují na příklad kvarky.
 
Mezi nejobdivovanější a nejchvályhodnější záhady jistě patří ty, které nám předvádí  sama příroda. Kdo chce vidět, ten je vidí, kam oko pohlédne! Laik se diví, odborník žasne, ale na vysvětlení některých záhad matky přírody prostě nemáme. Kdo naprogramoval všechny ty neviditelné částečky hmoty, aby se pospojovaly v přesném pořadí a vznikl náš tak různorodý svět? Kdo poradil třaskavému vodíku a oheň podporujícímu agresorovi-kyslíku, aby se spojily v jednu z nejdražších kapalin na světě, bez které by nebylo života, a která navíc paradoxně většinu požárů hasí! Kdo vysvětlí nesčetné záhady z říše rostlin i z říše živočichů? O jedné opravdu kuriózní záhadě jsem se dočetl nedávno. Kachní kvákání je prý jediný zvuk, který nevytváří ozvěnu! Tak tomu říkám Záhada s velkým „Zet“!
 
Pomalu by ale bylo třeba přejít na záhady spojené s námi – pány tvorstva. Vždyť už toto domýšlivé dvouslovní spojení je pro mne vlastně záhadou. Psychotroniky a život po životě nechám stranou, ale co různé předtuchy anebo známé déja vu?
 
Protože na chválu záhad lidského mozku a lidské duše si opravdu netroufám, přejdu nyní k rádoby chválám záhad ryze osobních. Dvě jsou velmi staré a ta poslední je naopak poměrně  čerstvá – tedy z počátku jara 2011.
 
Když nám uprostřed války v roce 1943 zemřel doma pěkně v klidu na posteli děda, přesně v okamžiku jeho posledního vydechnutí se zastavily kuchyňské hodiny a tuto záhadnou náhodu mi nikdy nikdo nevysvětlí!
 
Druhá „záhada“ se dotkla mé maličkosti za jedné dlouhé vrchlabské zimy někdy kolem roku 1950. Mužská část našeho malého lehkoatletického oddílu se vždy po tréninku v tělocvičně scházela ještě navečer v „Boudě“ u místního „Tyršáku“. Hráli jsme tam různé společenské hry a netrpělivě očekávali jaro, které si v tomto krkonošském městě vždycky dávalo načas. Jednou přišla řeč na různé taje a záhady, a dva starší atleti přišli s teorií, že by mezi námi mohlo být nějaké médium, tedy někdo s nadpřirozenými schopnostmi. Nás, mladší dorostence to samozřejmě ihned chytlo a jaké bylo překvapení, když z jakéhosi připraveného testíku vyšlo najevo, že největší „médiální“ schopnosti bych měl mít já! A že to hned vyzkoušíme. Musel jsem jít na chvíli za dveře ven do mrazu, a když pak mě zavolali zpět, měl jsem hádat, kde v místnosti schovali dětskou kuličku. Všichni zavřeli oči, soustředěně na ni mysleli, a já se měl ponořit do jejich myšlenek. Byl jsem z toho jako vyjevený a po chvíli jsem vyhrkl, že ta kulička je na stole pod jednou čepicí! A představte si, ona tam byla! Nechtěl jsem tomu věřit, ale přátelé mě donutili pokus opakovat a já opět kuličku našel, tentokrát dokonce v kapse jednoho kamaráda! Nemohl jsem uvěřit, že mám takové schopnosti, ale kamarádi mě přesvědčili, že se to stává, a že většina lidí o takovýchto svých schopnostech neví. A že bych je měl rozvíjet. No – tu noc jsem téměř nespal a asi za dva dny jsem vyžadoval v „Boudě“ další seanci s jiným médiem. Samozřejmě kamarád tentokrát kuličku neobjevil a já byl ve svých nadpřirozených schopnostech utvrzen.
 
Třetí osobní záhada je čerstvá. Manželka si z našeho „odzimovávní“ chalupy odvážela domů malý svazeček prvních kytiček – fialky, modřince a jednu hyacintu. Cestou jsme se stavovali v jednom supermarketu na středně velký nákup. Doma v Praze jsme všechno vyložili z auta, odnesli do bytu a manželka pak marně hledala voňavou kytičku. Prohledali jsme kdeco, vrátili jsme se i do vozu, ale malý pugét nikde! A tak jsme to vzdali.
 
Je to tedy jedna osobní záhada velká a druhá malá, ale měl bych to pro jistotu uvést na správnou míru. Tu kytičku jsme našili navečer ve spíži, zapadla chudinka do tašky mezi láhve od piva! A jak to bylo s mými nadpřirozenými schopnostmi? Kamarádi se tehdy na mne předem domluvili, měli všude možně poschováno fůru kuliček, ergo-kladívko - jsem ji samozřejmě najít musel!
 
No a na konec i u této chvály se nabízí další záhada – proč jsem ji vlastně napsal?
 
Foto: internet
 
Vladimír Vondráček
* * *
Zobrazit všechny články autora


Komentáře
Poslední komentář: 11.02.2021  16:58
 Datum
Jméno
Téma
 11.02.  16:58 Evussa Záhady jsou nutné!
 06.02.  19:08 Vesuvjana díky
 06.02.  16:59 Von
 06.02.  00:09 olga janíčková