Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Běla,
zítra Slavomír.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

DARWIN, KAKADU, KATHERINE GORGE
 
Kamarádka nám doporučila navštívit jejího bratra s rodinou. Bydlí dvacet kilometrů od centra města Darwin, už spíš ve farmářské oblasti.  „Uvidíte něco jiného než zase město.“

To je dobrý nápad, zatelefonujeme mu a uvidíme, jak nás přijme. Bude rád, anebo se zhrozí, co si na něho sestra vymyslela?“

Bratr naší kamarádky byl rád, že jsme se ozvali. Domluvili jsme den, kdy k jeho rodině přijedeme. Náš hotel byl situovaný u botanické zahrady v Darwinu a zapůjčeným autem nebude obtížné usedlost najít. Byli jsme upozorněni na sedm velkých psů, kteří údajně pozemek s domem hlídají. Máme před bránou zastavit, zatelefonovat a oni nás bezpečně uvedou na farmu. Obávaných psů jsme si neměli všímat. Než jsme odpoledne dorazili obdivovali jsme stromy ovoce manga lemující cesty a ploty farem. Netušili jsme, že rostou jako jablka na vysokých stromech. Množství sadů s těmito stromy nás fascinovalo.

Dorazili jsme na adresu a za bránou opravdu polehávalo sedm velkých psů neurčité rasy. Vylezli jsme z auta v očekávání povyku od hlídajících psů. Naopak, ani jeden neštěkal. Nedivili jsme se, komu by se chtělo? Bylo únavné, dusné, nesnesitelné horko. Všech sedm psů vzápětí oživlo, vrtěli ocasy a vypadali nadšení, že přijela návštěva a že se konečně něco zajímavého děje. Psy miluji, a tak to jejich uvítání mně naznačilo vše. Obě ruce jsem prostrčila bránou a ti psi jeden přes druhého moje nastavené ruce olizovali. Tlačili se, odstrkávali se, kdepak zabijáci! Vladimír mezi tím divadlem zatelefonoval a v pěti minutách přišla otevřít bránu manželka zmíněného bratra. 

Noví přátelé se synem nás úžasně přijali, včetně kamarádských psů. Zapomněla jsem se zeptat na jejich rasu. Byli však krásní, urostlí, chlupatí světle hnědé barvy. Prošli jsme usedlostí s domkem. Takový útulný, stavěný s přírodních materiálů, převážně z dřeva. Nedaleko od domku byly modré laguny, patřící k jejich pozemku. Překvapili nás chutnou večeří, kterou nás pohostili. Nepočítali jsme s tím, vždyť nás vůbec neznali. Měli jsme s nimi krásný čas a dozvěděli jsme se hodně zajímavých věcí. Dostali jsme doporučení, jaká místa je vhodné v Darwinu a jeho okolí navštívit. Botanickou zahradu, tak tu nesmíte opomenout, připomínali. Ovšem že ne, vždyť tam přímo bydlíme. Nezapomeňte na muzeum, večerní tržnici a západ slunce v přístavu! Nezapomeneme, ujišťovali jsme je a loučili se naplněni novými dojmy.

Další den ráno jsme si vyšli na procházku botanickou zahradou. Zaujaly nás tropické stromy, palmy, keře a samozřejmě ptáci. Prostě vše, co naše oko zachytilo. Už od rána bylo horko. Šli jsme už dost dlouho a nevzali jsme si s sebou žádné pití. Míjeli jsme Golfový klub, který byl situovaný z druhé strany zahrady, avšak dost vzdálený od našeho hotelu. Vešli jsme do prostorů klubu krásně chlazeného. Hledali jsme místo, kde si sedneme a odpočineme. Hlavně však se napijeme vody. Přistoupil k nám zaměstnanec klubu s tím, že tam nesmíme být, protože máme obuté žabky a etiketa klubu vyžaduje plnou obuv. Sandály by nevadily, ale žabky?. Ohradila jsem se, že si koupíme vodu a půjdeme dál. S tím nesouhlasil. Okamžitě prý musíme klub opustit. Odcházeli jsme žízniví a navíc zklamaní.

Přítomní opilci nás od baru sledovali pohledy. Připadali jsme si jako nějací vyvrheli, co něco provedli. Opilci měli sandály, takže vše podle pravidel. Žabky na nohou však nedovolily zakoupit ani vodu. Vyšli jsme před klub a já říkám Vladimírovi: „Co kdyby mně bylo špatně, třeba úpal a omdlela jsem, nebo tobě nebylo dobře? Myslíš, že by nám ten důležitý nabubřelec podal šálek vody?“

Kousek dál od klubu byl kiosk, kde Číňan prodával různé dobrůtky a hlavně lahve s vodou. S úsměvem nás přivítal a divil se převelice našemu předcházejícímu rozčarování. Večerní trh byl velice zajímavý. Místní umělci vystavovali a prodávali své výtvory, pouliční zpěváci a komedianti bavili návštěvníky. Procházeli jsme se tržnicí křížem krážem. Bylo už příjemně a ne takové horko jako přes den. Jak tak chodíme, zaujal nás hinduistický Mág, kouzelník, který zrovna začínal svoje představení. Zůstali jsme v očekávání, co nabízí za zábavu. Mezi jinými si vybral z obecenstva i mě k jeho legraci. Moje hodinky i prstýnek jsem před všemi přihlížejícími páčila z uzavřené konzervy otvírákem. Jak se do konzervy mezi malé mrkvičky jeho přičiněním moje věci dostaly, je nám dodnes záhadou.  Město Darwin jsme opustili a vydali se dál, směr národní park KAKADU. Muzea, galerie a historické budovy jsme změnili za přírodní muzeum. Například Ubirr Rock a krásné malby aboridžinálských umělců nás překvapily. Některé postavičky měly na hlavách skafandry. Že by tyto přírodní umělce v dávných dobách navštívili i mimozemšťané?

Malovali zřejmě, co viděli na vlastní oči a to přírodními barvivy, které si míchají do různých tónů. Teorie terestialů hladila srdce Vladimíra. Žádná jiná teorie podložená skepticismem se ho nedotýkala. Prostě malovali UFO a je to. V skrytu duše možná záviděl těmto umělcům, neboť jemu se tato čest setkat se s ufónkama ještě nenaskytla, ač by si to moc přál. UBIRR ROCK oblast předala australská vláda přibližně roku 2000 do rukou domorodých obyvatel. Mám dojem, že Australané místo pouze spravují, domorodci vlastní. KAKADU přírodní park domorodci také vlastní. Byli jsme ubytovaní v jejich resortu. Brzo ráno jsme sjížděli lodí po řece YELLOW RIVER. Něco tak nádherného jsme doposud neviděli.

Tolik cizokrajných ptáků, jako například ptáci Jabiru (symbol domorodců), dále divoké koně, prasata pasoucí se kolem řeky. Nevěděli jsme, co dřív fotografovat, aby nám nic z té krásy neušlo. Na několika místech se před loďkou vynořili pořádní krokodýli. Naháněli svou velikostí hrůzu.Seděli jsme v bezpečné lodi, nehrozilo od nich žádné nebezpečí. Na jiné řece ADELAIDE jsme byli svědky krmení krokodýlů. ADELAIDE river je zakalená, s hnědou vodou a plná je krokodýlů. V této smradlavé vodě je jejich ráj.

Na loďce sedělo dvacet lidí a sledovalo, jak se místní domorodec nakláněl s kladkou nad špinavou vodu s cuckem masa napíchnutým na hrot kladky. Z vody se vynořili krokodýli různých velikostí a průběžně strhávali maso z kladky. Domorodec okamžitě maso nahradil pro dalšího hladového tvora. Vtom se najednou vynořil malý krokodýlek a snažil se uloupnout maso z kladky. Přihlížející se mohli potrhat smíchy. Tlamička babyho byla malá na tak velký kus masa. Nenechal se však odradit. Podařilo se mu po velké námaze maso uloupit. S velkým aplausem se drobek potopil a už jsme se nedozvěděli, jak s kořistí naložil. Po snídani krokodýlů jsme se odebrali do aboridžinského centra, kde byli pro změnu hadi škrtiči. Průvodce se mě zeptal, jestli jsem někdy měla hada kolem krku? Než jsem stačila odpovědět, visel mně had za krkem. Podle mého vystrašeného výrazu mě ujišťoval, že až budu modrat, včas ho ze mne sundá. Nebylo potřeba. Had strčil hlavičku do mé kapsy u kraťasů a škrcení ho nezajímalo, byl nažraný, to bylo jisté.

 

Vraceli jsme se do Darwinu přes město Katherine. Tam jsme šli opět na loďky a projížděli úžasnými kaňony. Ještě jsme zastavili u pole, kde se tyčily snad nejvyšší termitiště, co jsme kdy viděli. Některá až deset metrů vysoká.  V Lichfield parku jsme se u vodopádů vykoupali a zajeli se podívat na dílo Bernarda Havlíka, našeho krajana, který už nežije, ale jeho dílo - repliku hradu Karlštejna - navštěvují a obdivují turisti. 
 

S Karlštejnem jsme se rozloučili a tím zakončili naši cestu v Northern Territory.
      
Jana Gottwaldová
* * *
Zobrazit všechny články autorky


Komentáře
Poslední komentář: 28.07.2020  17:23
 Datum
Jméno
Téma
 28.07.  17:23 tuakswozwt thnbcmwxvf