Domov a doma
V Gosfordu, kde žijeme již téměř 19 let, nedaleko místa kde bydlíme je krásná veliká mořská zátoka s mnoha palmami. Ještě se mi zdá, že to není tak dávno, když jsme tam projížděli a já jsem si říkávala – holka, kde to jsi, co tady děláš? Ne, tenhle pocit již nemám.
Najednou cítím, že ta buš kolem nás plná eukalyptů, ty nekonečné písečné pláže omývané vlnami oceánu a všechna ta zvířena počínaje klokany, koaly, to úžasně pestré ptactvo se všemi těmi barevnými papoušky patří již neodvratně k mému životu.
Zde je to pravé vysvětlení těch dvou českých slov – domov a doma.
Ano, pochopila jsem, že jsem opravdu doma v Austrálii, ale nic to nemění na tom, že mám jen ten jeden domov, tam v České republice.
Fotografie z Karlova Mostu
Díky za ta dvě česká slova. Angličtina je nemá, ta má jen „home“. S tím bych si neporadila a nemohla jsem se s tím poradit dosti dlouho již od samého počátku, tedy našeho příletu do Austrálie, den před sv. Václavem 27. září, nedlouho po tom černém datu 21. srpna 1968.
Přijala nás zem plná slunce, přátelských lidí, ale přesto jsme byli ztracení zvláště bez znalosti angličtiny.
Bylo to velké štěstí dostat možnost žít v zemi svobody, byla zde naděje začít nový život. Chápali jsme to tehdy plně v těch začátcích jako naději ?
To není naděje
já se jen držím
letmých pohledů
jak slepec bílé hole
bolí to čekání
ale nudu zahání
je to snad jen hra
je to posedlost za něčím
co se ztrácí
jak odlétající ptáci
za něčím co je beznadějné
čemu se upírá víra
ale každý pohled
je opět jedno klepnutí hole
o kraj chodníku
jeden krok někam odnikud
ale přeci jeden ještě
jsem obraz ve slepém zrcadle
a po něm slzy stékají
jak kapky dlouho touženého deště.
(Sydney 1969)
Lehko se v takové situaci podléhá malomyslnosti. Nejen my dva s manželem jsme to prožívali, ale také náš sedmiletý synek ve škole, kde se nemohl se spolužáky domluvit. Hlavně pro něj jsme ale chtěli aby žil ve svobodné zemi. Večer než usnul jsem mu četla české pohádky, které posílala moje maminka a sestra z Prahy.
Odešli jsme tedy z domova a vsadili jsme jak se říká na jednu kartu.
Můžeš se ptát
kdo ztrácí víc –
kdo vsadil ?
kdo nevsadil nic ?
Vždyť i s prohrou
získáš
neboť bez bolesti
tvář svého štěstí
nikdy nepoznáš!