Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Vladislav,
zítra Doubravka.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Z kamenů čerpám sílu, z citátů moudrost
Rozhovor s herečkou Antonií Hegerlíkovou
Známe ji snad opravdu všichni - a nejen z televizních obrazovek. Její hlas je zachycen na nespočtu rozhlasových snímků, pamatujeme ji z mnoha filmů a samozřejmě i z prken, jež znamenají svět. Především z pražského Divadla Na Vinohradech, kde však nedávno pro údajnou nadbytečnost musela „díky“ novému vedení společně s dalšími velkými osobnostmi současného českého herectví odejít. Antonie Hegerlíková je dámou českého divadelnictví.
Avšak na skutečnou dámu si nikdy nehrála. Přestože dokázala vytvořit noblesní role, ve skutečnosti je to paní, která na první pohled ozáří životním kouzlem, osobitou přirozeností, skromností a dalšími přednostmi. Tím také prozářila nespočet svých rolí, kterých jsou stovky. A tak se také představuje nedlouho po převzetí prestižní ceny Thálie 2004 za celoživotní mistrovství v našem krátkém setkání.
Kdo pro vás byl inspirací, abyste zatoužila po divadelní dráze?
Nikdo. Nikdy, ani ve snu mne nenapadlo jít k divadlu.
Nechtěla jste být také něčím jiným než herečkou?
Tatínek po našem absolvování obecné školy určil, ovšemže podle výsledků, že starší sestra bude lékařkou a já profesorkou zeměpisu a tělocviku.
Se kterou rolí jste se „nejvíc poprala“, abyste dokonale vystihla její podstatu?
Se Sheakespearovou Lady Macbeth, s Maxinou z Noci s Leguánem od Tennesse Williamse a se Ženou z Albeeho Tří velkých žen. Vzhledem k tomu, že nejsem herečka bohem políbená, musela jsem dřít nad každou rolí.
Vaše jméno je spjato především s Divadlem Na Vinohradech, přestože jste prý měla nabídky do Národního. Co vás vedlo k tomu, abyste nepřešla do české herecké Mekky, tedy zlaté kapličky?
První nabídku jsem dostala od svého profesora z konzervatoře Jiřího Frejky v roce 1943. Tehdy jsem hrála s partou svých vrstevníků v divadélku ve Smetanově muzeu a měli jsme naprosto přesnou představu, jaké divadlo chceme dělat. Angažmá v kamenném divadle, byť Národním, do ní rozhodně nezapadalo. Podruhé mi angažmá nabídl Jindřich Honzl, ale to už jsem byla na Vinohradech a odchod nepadal v úvahu.
Původem prý jste Slovenka - bylo to pro vaši hereckou kariéru na českých jevištích spíše předností, nebo naopak jste měla při jazykových nuancích problémy?
Kdybych si mohla vybrat, byla bych Slovenka narozená v Žilině, ale jsem Češka narozená v Bratislavě.
Po Mnichovu jsme museli Slovensko opustit. Školy mám slovenské, ale doma jsme mluvili česky a byli jsme čtenářská rodina. Takže problém po příchodu do Prahy jsem měla jediný - rychle se naučit „pražštinu“, abych nebyla svou spisovnou češtinou tak nápadná.
Jednou z vašich předností vždy byla dokonalá výslovnost. V tom jste byla srovnávána například s Růženou Naskovou, Leopoldou Dostalovou a dalšími. Nemáte však pocit, že dnešní divadelní trendy kvalitní dikci leckdy opomíjejí? Je to vina vlivu sdělovacích prostředků, nebo třeba méně kvalitní herecké průpravy?
O úpadku jazyka na českém jevišti mi vůbec nemluvte. Trpím. Nás Jiří Plachý na škole učil: „Divák si zaplatil a má právo vás nejen slyšet, ale i vám rozumět až na té galerii, slečno! To není, jako si sednout do kavárny ke kafíčku!“ Dnes mi žák řekne: „Myslím, že nejdůležitější je, abych byl přirozený“ a myslí tím, aby byl takový, jakým je „v civilu“. Zmatení pojmů.
Sledujete také rozhlas a televizi? Co vás na těchto médiích láká a co naopak odpuzuje?
Miluji rozhlas. Nechává větší svobodu mé fantazii. Pracuji v něm nepřetržitě od roku 1941. Dělala jsem ještě přijímací zkoušky před komisí. Televize mne odpuzuje svou podbízivostí, přímým vnucováním svého názoru a reklamami. Asi jsem již stará.
Divadlo Na Vinohradech nebylo jen střediskem vynikajících osobností hereckých, nýbrž i režisérských. Jak na vynikající režiséry vzpomínáte a čím vám byli nápomocni ve vašem vývoji?
Vinohrady měly štěstí - a tedy já s nimi - na ředitele, režiséry, herce a lidi všech profesí kolem jeviště. Je hříchem nejmenovat všechny. A vyjmenovat je, to by byla brožura! Je to přece jen prožitých padesát osm let na jednom jevišti...
Váš nedávný odchod z vinohradské scény, stejně jako ukončené angažmá Gabriely Vránové, Jany Hlaváčové a dalších, vzbudil rozpory a rozčarování. Chcete se k tomu vyjádřit?
Každý šéf má právo vybrat si lidi, se kterými chce pracovat. To není o kvalitách, to je o lidském souznění.
Je herectví současně i vaším hobby, anebo máte ještě nějaké koníčky?
Divadlo je moje všechno. Jsem šťastná, že po odchodu z Vinohrad mohu pokračovat v pražském Divadle Metro. Jinak sbírám kameny (čerpám z nich sílu) a citáty (čerpám z nich moudrost).
Chtěla byste přiznat své životní slabosti?
Měla jsem obrovské štěstí. Nemohla bych dodnes dělat tolik věcí, kdybych neměla své rodinné zázemí. A největší lásku pravnučku Aničku. »Prababičko Toní, bylo mi po tobě smutno, ráda tě mám,« říkává mi... Je snad nutno ještě pokračovat po tom krásném osobním vyznání?
O úpadku jazyka na českém jevišti mi vůbec nemluvte
Televize mne odpuzuje svou podbízivostí, přímým vnucováním svého názoru a reklamami.
připravila Marie Kalinová
Zdroj: Haló noviny
 


Komentáře
Poslední komentář: 04.05.2005  12:06
 Datum
Jméno
Téma
 04.05.  12:06 Kamila ..
 04.05.  07:12 Marcela souhlasím
 04.05.  00:59 prababička osobnost